Název: Tajný deník Adriana Molea Autor: Sue Townsendová Nakladatelství: Stav: naskenováno, neopraveno Tato kniha pochází z Knihovny digitálních dokumentů. Slouží pouze pro potřeby těžce zrakově postižených. Doplňující informace naleznete v přiloženém souboru. * * * Pro nedostatek prostředků neprošel tento text korekturou. Omlouváme se za chyby, které vznikly při scannování. Domníváme se, že chyby nebudou překážkou při studiu. Děkujeme za pochopení. ť bÝ,4n TAJNÝ DENÍK pavlovi připadalo, že se v něm při chůzi všechno vzpouzí. . . přesto si dál povídal se svou matkou. nikdy by se jí nepřiznal, jak moc ho ty- hle věci trápí, a ona to tušila jen zčásti.u D. H. Lawrence Synove a milenci Čtvrtek, 1. ledna SVÁTEK V ANGLII, tRSKU, SKOTSKU A WALESU Moje novoroční předsevzetí: / 1 / Budu pomáhat slepcům přes ulici. / 2 / Budu si věšet kalhoty na ramínko. / 3 / Gramofonové desky budu ukládat do obalů. / 4 / Nezačnu kouřit. / 5 / Přestanu si mačkat uhry. / 6 / Budu hodný na psa. / 7 / Budu pomáhat chudým a nevědomým. / 8 / Po tom, co jsem dneska v noci slyšel zezdola ty nechutné zvuky, přísahám, že nikdy nebudu pít alkohol. Při včerejší oslavě otec opil psa griotkou. Jestli se o tom dozví ně- kdo ze Spolku pro ochranu zvířat, nechají otce možná zavřít. Uplynulo už osm dní od Štědrého dne, ale matka na sobě ještě ani jednou neměla zelenou lurexovou zástěru, co jsem jí koupil k vánocům. Příští rok dostane pěnu do koupele. To už je můj osud, že mám zas uhra na bradě, zrovna na Nový rok. Pátek, 2. ledna SVATEK VE SKOTSKU. ÚPLNÉK Dneska mi bylo mizerně. Může za to matka, protože si ve dvě v noci zpívala na schodech. To už je můj osud, že mám takovou matku. Je tu jistá naděje, že se z mých rodičů stanou alkoholici, a tak bych se příští rok mohl dostat do dětského domova. Pes už se otci pomstil. Vyskočil, shodil mu model lodi a potom, s nohama omotanýma lanovím, utekl do zahrady. Otec bez pře- stání a pořád dokolečka opakoval: >Tříměsíční práce v tahu.<< Uher na bradě se zvětšuje. Může za to matka, protože neví nic o vitamínech. >> 5 << Sobots, 3. ledna Jsem šíleně nevyspalý! Otec odmítl pustit psa domů, takže pes proštěkal celou noc pod mým oknem. To už je můj osud! Otec mu sprostě nadával. Jestli si nedá pozor, dostane se kvůli svému neslušnému slovníku na policii. Ten uher je snad nežit. To už je můj osud, že ho mám na tako- vém místě, kde ho může každý vidět. Upozornil jsem matku, že jsem dnes ještě neměl vitamín C. Řekla: >>Tak si běž koupit po- meranč.<< To je typické. Tu lurexovou zástěru na sobě ještě pořád neměla. Budu rád, až zase začne škola. Neděle, 4. ledna DRUHA PO VANOCICH Otec má chřipku. Nepřekvapuje mě to, při stravě, kterou dostá- váme. Matka šla v dešti ven, aby mu koupila sirup s vitamí- nem C, ale já jsem jí řekl, jak to je: >>Ted už je příliš pozdě.<< Zázrak, že ještě nemáme kurděje. Matka tvrdí, že mi na bradě nic nevidí, ale říká to jen proto, že má kvůli naší stravě pocity viny. Pes utekl, protože matka nezavřela branku. Zlomil jsem přenos- ku u gramofonu. Nikdo to ještě neví a při trošce štěstí bude otec nemocný dlouho. On jediný ho mimo mě používá. Po zástěře ani stopy. Pondělí, 5. ledna Pes se ještě nevrátil. Je tu bez něj klid. Matka telefonovala na po- licii a dala jim jeho popis. Udělala z něj většího chudáka, než je. Řekla jim, že mu visí chlupy přes oči, a tak. Já si vážně myslím, že policie má na práci něco lepšího než hledat psy. Třeba chytat vrahy. Říkal jsem to matce, ale stejně tam zavolala. Jestli ji kvůli tomu psovi někdo zavraždí, dobře jí tak. Otec se ještě pořád povaluje V posteli. Je jako nemocný, ale všiml jsem si, že nepřestal kouřit! Dneska se tu zastavil Nigel. Přijel z vánočních prázdnin opálený. Myslím, že utrpí šok z anglické zimy a bude brzy nemocný. Mys- lím, že ho rodiče neměli brát do cizíny. Vůbec ještě nemá uhry! Úterý, 6. leden SVATEK TŘÍ KRÁLŮ. MĚSÍC V NOVU Pes má průšvih! Shodil z kola člověka, co odečítá plyn a elektřinu, a rozházel mu všechny zápisy. Počítám, že ted' všichni skončíme u soudu. Poli- cista, co ho přivedl, řekl, že si na psa musíme dávat větší pozor, a zeptal se, jak dlouho už je chromý. Matka řekla, že není chro- mý, a prohlédla mu packy. V levé přední měl zapíchnutého plasti- kového piráta z otcovy lodi. Pes měl radost, že mu matka piráta vyndala, a se zablácenýma packama skočil policistovi na uniforntu. Matka přinesla z kuchy- ně hadr na nádobí, ale na tom byl jahodový džem od nože, který jsem do něho utřel, takže uniforma pak vypadala ještě hůř než předtím. Policista potom odešel. Určitě nadával. Mohl bych ho za to udat. Najdu si ve svém novém slovníku, kdo vlastně byli tři králové. Středa, 7. ledna Dneska ráno se tu zastavil Nigel na novém kole. Má láhev na vo- du, tachometr, žluté sedlo a úzké závodní galusky. Pro Nigela je ho škoda. Jezdí na něm jen nakupovat. Kdybych ho měl já, jezdil bych po celé zemi a získával cenné zkušenosti. Můj uher nebo nežit dosáhl vrcholu. Větší už určitě být nemůže. Našel jsem ve slovníku výraz, který popisuje mého otce. Simu- lant. Ještě pořád je v posteli a polyká vitamín C. Pes je zavřený v kůlně na uhlí. Tři králové prý byli nějací moudří muži. Čtvrtek, 8. ledna Ted' má chřipku matka. Znamená to, že se musím starat o oba. To už je můj osud! Celý den jsem běhal nahoru a dolů po schodech. Uvařil jsem jim pořádnou večeři: Dvě volská oka s fazolemi a krupicovou kaši z konzervy. (Dobře že sem si vzal tu zelenou lurexovou zástěru, protože vajíčka na pánvi prskala a měl jsem je všude po sobě.) Málem jsem vypěnil, když jsem viděl, že se vůbec ničeho ani ne- dotkli. Tak zle jim být nemůže. Odnesl jsem to psovi do kůlny. Zítra ráno přijde babička, takže jsem musel vydrhnout připálené kastroly a potom jsem šel se psem na procházku. Když jsem se dostal do postele, bylo půl dvanácté. Není se co divit, že jsem na svůj věk malý. Rozhodl jsem se, že mé povolání nebude mít nic společného s medicínou. Pštek, 9. ledna Celou noc kašlali, jeden přes druhého. Člověk by si myslel, že na mě po tak perném dnu budou brát trochu ohled. Přišla babička, a když viděla, v jakém stavu je náš dům, byla zne- chucená. Ukázal jsem jí svůj pokoj, který je vždycky uklizený, a tak mi dala padesát pencí. Pak jsem jí ukázal všechny prázdné láhve v popelnici, a to ji zase znechutilo. Babička pustila psa z kůlny. Řekla, že je od matky kruté takhle ho zavírat. Pes se v kuchyni na podlaze pozvracel. Babička ho za- se zavřéla. Vymáčkla mi uhra na bradě. Ještě se tím zhoršil. Pověděl jsem babičce o zelené zástěře a ona řekla, že me matce kupuje každé vánoce vestu ze stoprocentního akrylu a že matka neměla jedi- nou z nich vůbec nikdy na sobě! SOĎOĺHţ lţ. 1ţ0H Dopoled0e: Ted'je nemocný pes! Pořád zvrací, takže musel přijít veterinář. Otec mi řekl, abych doktorovi nevykládal, že byl pes dva dny zavřený v kůlně na uhlí. Přelepil jsem si uher náplastí, aby se mi tam nedostaly bacily ze psa. Veterinář si psa odvedl. Říká, že má asi zauzlení střev a bude po- třebovat operaci. Babička měla výstup s matkou a odešla domů. Našla všechny vá- noční vesty rozstříhané v pytli s prachovkami. Takhle plýtvat, když lide trpí hladem. Pan Lucas odvedle přišel navštívit matku a otce, kteří jsou ještě pořád v posteli. Přišel jim popřát, aby se brzo uzdravili, a matce přinesl květiny. Matka seděla v posteli v noční košili a byl jí vi- dět pěkný kus ňader. Mluvila s panem Lucasem protivným hla- sem. Otec dělal, že je ospalý. Nigel pčinesl svoje desky. Je celý blázen do pankáčů, ale co to má za smysl, když člověk ani neslyší slova. Stejně si myslím, že se ze mě stává intelektuál. To mám určitě ze všech těch starostí. Odpoledne: Šel jsem se podívat, jak je psovi. Je už po operaci. Veterinář mi ukázal igelitový sáček se spoustou eklhaft věcí. Byl v něm kus uhlí, kus smrčku z vánočního dortu a piráti z otcovy lodi. Jeden z pirátů se oháněl šavlí, což muselo psa hrozně bolet. Pes už vypadá mnohem líp. Za dva dny ho pustí domů. Ach jo. Když jsem přišel domů, otec se zrovna po telefonu hádal s babič- kou kvůli těm prázdným lahvím v popelnici. Pan Lucas byl nahoře v ložnici a bavil se s matkou. Když odešel, otec šel nahoru a pohádal se s matkou. Ta se rozbrečela. Otec má EDICE TŘINÁCT špatnou náladu. To znamená, že už je mu líp. Udělal jsem matce čaj, i když si o něj neřekla. To ji také rozbrečelo. Některé lidi prostě nepotěšíte ! Uher je tam pořád. Neděle, ll. ledna PRVNĺ PO TĺtECH KRÁLĺCH Ted' už vim, že jsem intelektuál. Včera večer jsem viděl v televizi pořad s Malcolmem Muggeridgem a pochopil jsem skoro každé slovo. Všechno to do sebe zapadá. Špatný domov, ubohá strava, nechuţ k pankáčům. Myslím, že se nechám zapsat do knihoVny, a uvidím, co se stane. Škoda že v okolí nebydlí žádní další intelektuálové. Pan Lucas chodí v manšestrákách, ale je to pojištovák. To už je můj osud. První co po Třech králích? Pondělí, l2. ledna Pes je zpátky. Pořád si líže stehy, takže když jím, musím se k ně- mu otočit zády. Matka dnes ráno vstala, aby psovi udělala pelíšek na spaní, než mu bude líp. Udělala ho z lepenkové krabice, co v ní dřív byly balíčky s práškem na praní. Otec řekl, že z toho bude pes kýchat a potrhá si stehy a veterinář si napočítá ještě víc za nové šití. Po- hádali se kvůli krabici, potom otec zase začal o panu Lucasovi. I když mi není jasné, co má pan Lucas společného s psím pele- chem. Úterý,13. ledna Otec už šel do práce. Sláva! Nevím, jak ho může matka snést. Pan Lucas se dneska ráno přišel zeptat, jestli matka nepotřebuje pomoct s něčím v domě. Je moc hodný. Paní Lucasová vedle my- la zvenku okna. Žebřík nevypadal zrovna bezpečně. Napsal jsem Malcolmu Muggeridgeovi do BBC, aby mi poradil, co mám dě- lat, když jsem intelektuál. Doufám, že mi brzo odepíše, protože už toho začínám mít dost, být osamělým intelektuálem. Napsal jsem báseň a trvalo mi to jen dvě minuty. Dokonce i slavným bá- sníkům to trvá dýl. Jmenuje se VoDovonNí xoHourEx, ale ve sku- tečnosti není o kohoutku. Je hrozně hlubokomyslná a je o životě a takových věcech. TAJNÝ DENfK Adrian Mole : VODOVODNĺKOHOUTEK Kohoutek kape a nenechá mě spát, Jezero bude tam ráno akorát. Pro vadné těsněni zniči se koberec, Na nový otec se bude dřitjak blbec. Když odcházi do práce, zavirat měl by vodu Tati, vyměri těsněni a zaraž tu škodu! Ukázal jsem báseň matce, ale ta se smála. Není moc bystrá. Ještě pořád mi nevyprala trenýrky na tělocvik a zítra jdu do školy. Vů- 9ţ bec není jako matky v televizi. Středa,14. ledna Zapsal jsem se do knihovny. Půjčil jsem si PÉCI 0 PLEŤ, 0 PŮVODL! DRuHů, a knížku od spisovatelky, co o ní pořád mluví moje mat- ka. Jmenuje se to PÝCHA A PţEDSUDEK a ta spisovatelka se jmenuje j Jane Austenová. Můžu říct, že jsem na knihovnici udělal dojem. Možná že je taky intelektuálka ţako já. Nedívala se mi na bradu, takže už se to možná zmenšuje. Je na čase! f ţ Pan Lucas popíjel v kuchyni s mou matkou kafe. Místnost byla plná kouře. Smáli se, ale když jsem vešel, ztichli. Paní Lucasová vedle čistila kanálek. Měl jsem dojem, že má špat- nou náladu. Myslím, že LucasoVi nemají šţastné manželství. Chudák pan Lucas! Ve škole si nikdo z učitelů nevšiml, že jsem intelektuál. Až budu slavný, budou litovat. Máme ve třídě novou holku. Při zeměpise sedí vedle mě. Je fajn. Jmenuje se Pandora, ale chce, aby se jí ří- ţ kalo >>Skříňka<<. Neptejte se mě proč. Možná že se do ní zamilu- ţ ju. Koneckonců by už bylo na čase, když je mi 13 a '/ţ. Čtvrtek, I5. ledna Pandořiny vlasy mají barvu jako med a jsou dlouhé přesně tak, jak je má holka mít. Má docela dobrou postavu. Viděl jsem ji hrát basket a poskakovala jí ňadra. Bylo mi tak nějak divně. My- slím, že je to ono! Psovi už vyndali stehy. Kousl veterináře, ale předpokládám, že je na to zvyklý. (Ten veterinář, myslím, pes je na to zvyklý určitě.) Otec přišel na tu zlomenou přenosku. Napovídal jsem mu, že ji zlomil pes. Otec řekl, že počká, až se pes uzdraví po operaci, a pak ho nakopne. Doufám, že to byl žert. Když jsem přišel ze školy, byl pan Lucas zase v kuchyni. To jsem blázen, proč sem pořád chodí. Matce už je líp. Paní Lucasová ve- >> 10 << >;11 << dle sázela stromky. Potmě. Přečetl jsem kousek z PvcHv A PţED- SUDKU, ale je to hrozně staromódní. Myslím, že by Jane Austeno- vá měla napsat něco kapku modernějšího. Pes má stejnou barvu očí jako Pandora. Všiml jsem si toho jedině proto, že ho matka ostříhala. Vypadá ted' hůř než kdy předtím. Pan Lucas s matkou se mu smáli, jak je ostříhaný, což od nich není moc hezké, protože jim to nemůže oplatit. Je to stejné, jako kdyby se smáli někomu z královské rodiny. Půjdu si brzo lehnout, budu myslet na Pandoru a cvičit, abych měl rovná záda. Už dva týdny jsem nevyrostl. Když to tak půjde dál, bude ze mě trpaslík. Jestli ten uher do soboty nezmizí, půjdu k doktorovi. Nemůžu takhle žít, když na mě každý civí. Pátek,16. led0s Zastavil se tu pan Lucas a nabídl matce, že ji vezme autem na ná- kupy. Vysadili mě před školou. Byl jsem rád, že jsem z toho vše- ho smíchu a cigaretového kouře venku. Cestou jsme viděli paní Lucasovou. Nesla veliké nákupní tašky. Matka jí zamávala, ale paní Lucasová zamávat nemohla. Dneska byl zeměpis, takže jsem celou hodinu seděl vedle Pando- ry. Den ze dne je hezčí. Řekl jsem jí, že má oči jako náš pes. Ze- ptala se, co je to za rasu. Řekl jsem, že voříšek. Půjčil jsem Pandoře svůj modrý fix, aby si mohla vybarvit moře okolo britských ostrovů. Myslím, že takové drobne pozornosti dokáže ocenit. Začal jsem číst 0 PŮVODU DRUHŮ, ale televizní seriál byl lepší. PţčE o PtEt je senzační. Nechal jsem knížku otevřenou na stránkách, kde se mluví o vitamínech. Doufám, že matka tu narážku pocho- pí. Položil jsem ji na kuchyňský stůl vedle popelníku, takže ji ur- čitě nemůže přehlédnout. Objednal jsem se k doktorovi s tím uhrem. Je ted' zarudlý. SObOtH, 17. ledOH Dneska mě brzo ráno probudil rámus. Paní Lucasová betonuje u nich před domem. Autoinix nechal zapnutý motor a paní Luca- sová zatím lopatou rozhazovala beton, aby neztvrdnul. Pan Lu- cas jí vařil čaj. On je vážně hodný. Nigel se mě přišel zeptat, jestli bych nešel do kina, ale řekl jsem mu, že ne, protože se chystám k doktorovi kvůli uhru. Řekl, že žádný nevidí, ale to od něj byla jenom zdvořilost, protože uher je dneska opravdu masívní. Doktor Taylor je asi jeden z těch přepracovaných obvod'áků, co se o nich všude píše. Na bradu se mi ani nepodíval, řekl jenom, že si nesmím dělat starosti, a zeptal Se, jestli je u nás doma všech- n0 v pořádku. Pověděl jsem mu o našem mizerném rodinném ži- votě a ubohé stravě, ale on řekl, že jsem dobře živený, a poslal mě domů. Mám si prý vážit toho, c0 mám. Tolik o našem státním zdravotnietví. Začnu roznášet noviny a budu se lévit soukromě. Neděle,18. ledna DRUHA PO TĺíECH KRÁLĺCH Paní Lucasová a moje matka měly výstup kvůli psovi. Dostal se nějak z domu a poţapal pani Lucasové mokrý beton. Otec na- vrhl, že nechá psa utratit. Matka se ale rozbrečela, a tak řekl, že to neudělá. Všichni sousedi byli venku na ulici, myli auta a po- slouchali. Někdy toho psa vážně nenávidím ! Dneska jsem si vzpomněl na předsevzetí, že budu pomáhat chu- dým a nevědomým. Vzal jsem svoje staré časopisy a nesl je jedné docela chudé rodině, co se přistěhovala do vedlejší ulice. Že jsou chudí, vím, protože mají jenom černobílou televízi. Otevřel mi nějaký kluk. Vysvětlil jsem mu, proč jsem přišel. Podíval se na časopisy a řekl: >>Sem čet,<< a přibouchnul mi dveře před nosem. Tolik o pomoci chudým! PoOdělí,19. ledna Ve škole jsem se stal členem kroužku, který si říká Milosrdní sa- maritáni. Pomáháme spoluobčanům a tak podobně. Máme to v pondělí odpoledne místo matiky. Dneska jsme si povídali o tom, co budeme dělat. Zařadili mě d0 skupiny, co pomáhá důchodcům. Nigel dostal pěkně hnusnou službu. Bude dávat pozor na dětičky na hřišti. Je otrávený jako šváb. Nemůžu se dočkat příštího pondělka. Dostanu kazetu, abych mohl nahrát všechny historky těch starých mrzoutů o válce a ta- kových věcech. Doufám, že ten můj bude mít dobrou paměţ. Pes je zase u veterináře. Ten beton mu zatvrdnul v packách. Už se nedivím, že dělal v noci na sehodech takový rambajs. Pandora se na mě při dnešním obědě usmála, ale já se zrovna dusil kous- kem chrupavky, tak jsem se na ni usmát nemohl. To už je můj osud! Úterý, 20. led0a ÚPLNĚK Matka si hledá práci! Ted' možná skončím jako delikvent, co se potuluje po ulieích a tak dál. A co budu dělat o prázdninách? Předpokládám, že prosedím celé dny někde v pradlenee, abych se vůbec zahřál. Bu- du >>dítě s klíčem na krku<<, i když přesně nevím, co to znamená. A kdo se bude starat o psa? A co budu jíst celý den? Nezbude mi než jíst smažené brambůrky a bonbóny, až si úplné zničím pleţ a vypadají mi všechny zuby. Myslím, že je matka nemožně sobecká. Stejně jí to v práci moc nepůjde. Není příliš bystrá a o vánocích moc pije. Zavolal jsem babičce a pověděl jí to. Řekla, že o prázdninách můžu být u ní a odpoledne s ní chodit třeba do klubu důchodců a tak podobně. Neměl jsem jí vůbec volat. Dneska o přestávce jsme měli schůzku Samaritánů. Rozdělili jsme si staříky. Na mě připadl jeden, co se jmenuje Bert Baxter. Je mu osmdesát devět, takže ho asi nebudu mít dlouho. Zítra se u něj zastavím. Dou- fám, že nemá psa. Mám psů dost. Buď jsou u veterináře, nebo stojí předůtelevizí. Středa, 21. ledna Lucasovi se rozvádějí! Jsou první v naší ulici. Matka k nim šla, aby pana Lucase utěšila. Muselo ho to pořádně sebrat, protože tam byla ještě, když se otec vrátil z práce. Pani Lucasová někam odjela taxíkem. Myslím, že odjela navždy, protože si s sebou vza- la rozdvojku na elektřinu. Chudák pan Lucas se ted' bude muset sám starat o domácnost a prát si. Otec dnes vařil večeři. Měli jsme rýži s karí, co se vačí v sáčku. Ted' už zbyl v mrazáku jen balíček něčeho zeleného, z čeho spad- la nálepka. Otec si dělal legraci, že to pošle hygienikovi. Matka se nesmála. Myslela asi na chudáka pana Lucase, který zůstal sám. Po večeři jsem šel navštívit starého pana Baxtera. Otec mě tam vzal autem. Jel si zahrát badminton a měl to při cestě. Dům pana Baxtera je z ulice sotva vidět. Kolem dokola je obrovský, hrozně přerostlý živý plot. Když jsem zaklepal na dveře, nějaký pes za- čal štěkat, vrčet a vyskakovat na schránku na dopisy. Dřív než jsem utekl, zaslechl jsem ještě zvuk porážených lahví a klení ně- ţakého muže. Doufám, že mám špatnou adresu. Cestou domů jsem potkal Nigela. Řekl mi, že Pandořin otec roz- váží mléko. Už o ni tolik nestojím. Když jsem se vrátil, nikdo nebyl doma, tak jsem nakrmil psa, prohlédl si uhry a šel spát. Čtvrtek, 22. ledna Je to sprostá lež, že Pandořin otec rozváží mlíko! Je ekonom v mlékárně. Pandora říká, že Nigela nakope, jestli o ní bude roz- nášet drby. Už ji zase miluju. Nigel mi řekl, abych s ním zítra večer zašel do klubu mládeže na diskotéku. Pořádají ji kvůli tomu, aby se vybraly peníze na nový balík pingpongových míčků. Nevím, jestli půjdu, protože Nigel je o víkendech pankáč. Jeho matka mu to trpí pod podmínkou, že bude pod pankáčským tričkem nosit teplý nátělník. Matka měla pohovor kvůli zaměstnání. Cvičí se v psaní na stroji a vůbec nevaří. Jak to teprve bude vypadat, jestli tu práci vážně dostane? Otec by měl zakročit, než se z nás stane rozvrácená ro- dina. Pátek, 23. ledna To bylo naposledy, co jsem šel na diskotéku. Všichni tam byli punkové, mimo mě a vedoucího klubu Ricka Lemona. Nigel se celý večer předváděl. Skončil tím, že si propíchnul ucho zavíra- cím špendlíkem. Můj otec ho musel vzít autem do nemocnice. Nigelovi rodiče auto nemají, protože jeho otec má v hlavě ocelo- vou destičku a matka měří jen sto padesát centimetrů. Vážně se není co divit, že se Nigel nepovedl, když jeden z rodičů je šílenec a druhý trpaslík. Ještě pořád se mi neozval Malcolm Muggeridge. Možná že má špatnou náladu. My intelektuálové míváme špatnou náladu ča- sto. Obyčejní lidé nám nerozumějí a říkají, že trucujeme, ale to není pravda. Pandora byla navštívit Nigela v nemocnici. Má z toho zavíracího špendlíku malou otravu krve. Pandora si myslí, že Nigel je děsně odvážný. Já si myslím, že je děsně pitomý. Celý den mě bolela hlava z toho matčina mizerného psaní na stroji, ale nestěžuju si. Teď musím jít spát. Zítra musím jít za Ber- tem Baxterem. Ta adresa byla správná. AcH ţo! Sobota, 24. ledna Dnešek byl nejstrašnější den v mém životě. Matka si bude vydě- lávat tím svým mizerným psaním na stroji v pojišţovně! Začíná v pondělí! Pan Lucas pracuje ve stejném podniku. Každý den ji tam bude vozit. A otec má špatnou náladu - myslí si, že se blíží jeho konec. Ale nejhorší ze všeho je, že Bert Baxter není příjemný starý dů- chodce! Pije a kouří a má vlčáka, který se jmenuje Šavle. Když jsem stříhal ten obrovský živý plot, Šavle byl zavřený v kuchyni, ale ani na chvíli nepřestal vrčet. Jenže se stalo něco ještě horšího! Pandora začala chodit s Nige- lem ! ! ! ! ! Myslím, že se z toho šoku nikdy nevzpamatuju. Neděle, 25. ledna TţETĺ PO TŘECH KRÁLĺCH I0.00: Ze všech starostí jsem nemocný a příliš slabý, abych toho moc napsal. Nikdo si nevšiml, že jsem vůbec nesnídal. 14.00: V poledne jsem si vzal dva dětské aspiríny a trochu jsem se sebral. Možná že až budu slavný a bude objeven můj deník, li- dé pochopí, jaká jsou to muka, když je člověku 13 a '/. a je nepo- chopený intelektuál. 18.00: Pandoro ! Moje ztracená lásko ! Ted' nikdy nepohladím tvoje medové vlasy! (Přestože můj modrý fix je ti stále k dispozici.) 20.00 : Pandoro ! Pandoro ! Pandoro ! 22.00: Proč? Proč? Proč? Půlnoc: Snědl jsem sendvič s krabí pomazánkou a mandarínku (kvůli pleti). Je mi trochu líp. Doufám, že Nigel spadne z kola a přejede ho náklad'ák. Už s ním nikdy nepromluvím. Věděl, že Pandoru miluju ! Kdybych byl dostal k vánocům kolo místo toho zatraceného digitálního stereo budíku, nic z toho všeho by se ne- stalo. Pondělí, 26. ledna Musel jsem přestat být nemocný, abych ještě před vyučováním navštívil Berta Baxtera. Trvalo celou věčnost, než jsem tam do- šel, protože jsem byl slabý, a musel jsem se každou chvíli zasta- vit, abych si odpočinul, ale pomohla mi jedna stará paní s hus- tým černým knírkem, a tak se mi podarilo dostat se až k jeho dveřím. Bert Baxter b 1 v posteli, ale hodil mi dolů klíč, a tak jsem si sám otevřel. avle byl zavřený v koupelně; ozývalo se ůtam odtud vrčení a zvuky, jako kdyby trhal ručníky nebo něco ta- koveho. Bert Baxter ležel v odporně špinavé posteli a kouřil. V mistnosti byl příšerný zápach. Myslím, že vycházel ze samotného Berta Baxtera. Povlečení vypadalo jako od krve, ale Bert řekl, že je to od červené řepy ze sendvičů, které jí vždycky před spaním. Ni- kdy jsem neviděl odpornější místnost (a že mně špína není cizí). Bert Baxter mi dal deset pencí a požádal mé, abych mu přinesl ze stánku MORVING STAR. Takže je to ještě ke všemu komunista" Obvykle chodí pro noviny ţavle, ale ten ted' za trest nesmí ven, protože okousal dřez. Prodavač ve stánku mě požádal, abyeh Bertu Baxterovi předal účet (dluží mu za noviny 31 liber a 97 pencí), ale když jsem mu ho dal, Bert Eaxter řekl: >>Zatraeenej všivák,<< zasmál se a účet roztrhal. Přišel jsem pozdě do školy, takže jsem musel jít za se- kretářkou a nechat se zapsat do knihy pozdních příchodů. To je vděk za to, že jsem MilOsrdný samaritán! Přitom jsem ani nepři- šel o matiku! Viděl jsem Pandoru a Nigela, jak stojí těsně vedle sebe ve frontě na obědy, ale rozhodl jsem se je ignorovat. Pan Lucas se roznemohl z toho, že ho paní Lucasová opustila, takže o něj ted, pečuje moje matka, když přijde z práce. Nikoho mimo ni nechee vidět. Kde potom matka vezme čas, aby se stara- la o mě a o mého otce? Otec trucuje. Myslím, že žárlí, protože jeho pan Lucas vidět ne- chce. Půlnoc: Dobrou noc, Pandoro, má lásko s medovými vlasy. Tisíc- krát tě líbám. Úterý, 27. ledna Dnešní kreslení bylo senzační. Namaloval jsem osamělého klu- ka, jak stojí na mostě. Tomu klukovi zrovna jeho bývalý nejlepší pritel přebral první lásku. Bývalý nejlepší přítel boţuje s rozvod- něnou řekou. Kluk pozoruje, jak se jeho byvalý nejlepší přítel to- pí. Ten bývalý nejlepší přítel vypadá trochu jako Nigel. Ten kluk vypadá trochu jako já. Slečna učitelka Fossingtonová-Goreová řekla, že můj obraz >>má hloubku<<. Ta řeka taky. Hahaha! Středa, 28. ledna POSLEDNl CTvRŤ MţSĺCE Dneska ráno jsem se probudil trochu nastydlý. Požádal jsem matku, aby mi napsala omluvenku na tělocvik. Rekla, že mě už dál nehodlá rozmazlovat ! Jak ji by se líbilo běhat v mrazu a dešti po rozbahněném hřišti jenom v trenýrkách a tričku? Když jsem se vloni při školních sportovních dnech účastnil běhu se svázaný- ma nohama, přišla se na mě podívat, a měla na sobě kožich a přes nohy si vzala deku. A to bylo v červnu! Stejně ted' matka lituje. Hráli jsme ragby a přišel jsem tak zablácený, že když mi prala věci, ucpala se hadice u pračky. Volal veterinář a chtěl, abychom si k němu přišli pro psa. Je tam už devět dní. Otec říká, že tam bude muset ještě zůstat, protože si půjde vyzVednout peníze až zítra. Veterinář nepřijímá šeky, a otec žádné peníze v hotovosti nemá. Pandoro! Proč? Čtvrtek, 29. ledna Ten pitomý pes je zpátky. Nevezmu ho na procházku, dokud mu nedorostou chlupy na oholených packách. Otec se vrátil od vete- rináře celý bledý a pořád říkal: >>To jsou vyhozený penize.<< Řekl, že odted' smíme psa krmit jen tím, co zbude na jeho talíři. Takže už je jisté, že náš pes brzo umře hlady. Pátek, 30. ledna Ten špindíra Bert Baxter telefonoval do školy a stěžoval si, že jsem nechal jeho zahradnické nůžky venku na dešti ! Tvrdí, že ce- lé zrezavěly. Chce náhradu. Řekl jsem panu řediteli Scrutonovi, že už byly rezavé, ale bylo vidět, že mi nevěří. Udělal mi přednáš- ku o tom, jak těžko staří lidé vycházejí s penězi. Nařídil mi, abych šel k Bertu Baxterovi, nůžky vyčistil a nabrousil. Chtěl jsem panu řediteli povědět, jak je Bert Baxter hrozný, ale vždyc- ky když mám co dělat s panem Scrutonem, přestane mi to mys- let. Bude to tím, jak mu vylézají oči z důlků, když se vzteká. Cestou k Bertu Baxterovi jsem viděl matku s panem Lucasem, jak spolu vycházejí ze sázkové kanceláře. Mával jsem na ně a vo- lal, ale myslím, že mě neviděli. Jsem rád, že panu Lucasovi už je líp. Bert Baxter mi neotevřel. Možná že je mrtvý. Pandoro! Ještě pořád na tebe myslím, má lásko. Sobota, 31. ledna Je skoro únor a já nemám nikoho, komu bych k svátku sv. Valen- tina poslal nějaké milostné nebo legrační přání. Neděle, l. února CTVRTÁ PD TŘECH KRALĺCH Pozdě v noci se zezdola ozývalo spousta křiku. V kuchyni někdo převrhl nádobu na odpadky a vzadu neustále bouchaly dveře. Přál bych si, aby byli rodiče trochu ohleduplnější. Procházím ci- tovou krizí a potřebuju se pořádně vyspat. Stejně od nich těžko můžu čekat, že pochopí, jaké to je, když je člověk zamilovaný. Brali se před čtrnácti a půl rokem. Odpoledne jsem šel k Bertu Baxterovi, ale díkybohu odjel s klu- bem důchodců do Skegnessu. Šavle vyhlížel z okna obýváku. Na znamení svého vítězství jsem na něţ udělal dvěma prsty >>V<<. Doufám, že si tu potupu nebude pamatovat. Pondělí, 2. ánora HRO.MNlCE Panl Lucasová se vrátila! Viděl jsem ji, jak vytahu.je ze země stromky a keře a pokládá je dozadu na multikáru. Potom naloži- la všechno zahradniéké náčiní a odjela. Na dveříeh multikáry byl nápis >>Ženskv domov<<. Pan LucaS příšel k nám, aby si promlu- vil s mou matkou. Šel jsem dolú, abych ho pozdravil, ale byl pří- liš rozčilený, a tak si mě ani nevšiml. Poprosil jsem matku, aby se dnes večer vrátila z práce brzy. Už toho mám dost. Pokaždé mu- sím čekat na večeři. Nepřišla. Nigela dneska vyhodili od obéda, protože nadával na šunkofle- ky. Řekl, že jsou to jen >>samý mizerný fleky a žádná šunkaţ<. Myslím, že paní Leeehová měla úplnou pravdu, když ho vyhodi- la, koneckonců tam byli prvňáci! My třeţáci jim musíme ţít pří- kladem. Pandora sepsala petici proti šunkotlekům. Já ji rozhod- ně nepodepíšu. Dneska byli Milosrdní samaritáni, takže jsem byl nucen stavit se u Berta Baxtera. Přišel jsem o písemku z algebry! Hahaha! Bert mi dal úlomek ze skály ve Skegnessu a řekl, že ho to mrzí, že si na mě ve škole stěžoval kvůli těm nůžkám. Řekl, že mu bylo smutno a chtěl slyšet nějaký lidský hlas. I kdybych byl ten nej- osamělejší člověk na světě, nevolal bych k nám do školy. Zavolal b,ych na přesný čas; tam na člověka mluví každých deset vteřin. Uterý, 3. února Matka už doma několik dní vůbec nic nedělá. Jenom chodí do práce, utěšuje pana Lucase, čte a kouří. Otci přestalo jezdit auto. Musel jsem mu ukázat, kde nastoupit do autobusu do města. Je mu čtyřicet a neví, kde je stanice autobusu! Otec vypadal tak ošuntěle, že jsem se za něj styděl. Byl jsem rád, když autobus při- jel. Křičel jsem na něj skrz okno, že si nemůže sednout dolů a kouřit, ale on jen mávnul rukou a zapálil si cigaretu. Za to je pokuta padesát liber! Kdyby to záleželo na mně, platili by kuřáci pokutu tisíc liber a navíc by museli sníst celou krabičku cigaret. Matka čte knihu ŽENA-EUNUCH od Germaine Greerové. Říká, že je to jedna z těch knih, co čloVěku změní život. Můj nezměnila, ale jen jsem ji prolistoval. Je plná sprostých slov. Středa, 4. únors MţSlC V NOVU Měl jsem první poluci ! Takže s tóu knížkou měla matka pravdu. Změnila mi život. Ten uher je už menší. EDICE TţINÁCT Čtvrtek, 5. února Matka si koupila montérky, jaké nosí lakýrníci a malíři pokojů. Jsou jí skrz ně vidět kalhotky. Doufám, že v nich nebude cttodit ven. Zítra si nechává propíchnout uši. Myslim, že se Z ni stává marno- tratnice. Nigelova matka je taky marnotratnice. Věéně dostávají dopisy, že jrm odpojí elektixnu, a všechno jen kvůli tomu, že si Nigelova matka`kupuje každý týden nové lodičky. Rád bych věděl, co se u nás děje s přídavky na dítě; správně bych je měl dostávat já. Zítra se na to zeptám matky. Patek, 6. února VÝROCf KORUNOVACE KRÁLOVNY AL.ţBÉTY I), Mít pracující matku je k ničemu. Přiřítí se domů s plnými taška- mi, uvaří večeři, a pak poletuje po domě a fintí se. Neuklidí, dok)rd neutěší pana Lucase. Pokud vím, mezi sporá- kem a ledničkou už je tři dny plátek slaniny! Dnes jsem se jí zeptal na své rodinné přídavky. Smála se a řekla, že si za ně koupila gin a cigarety. Jestll se o tom doslechne někdo ze sociální péče, nechají ji zavřít! Sobota, 7. února Matka s otcem už na sebe několik hodin bez přestání řvou. Zača- lo to kvůli špeku za ledničkou a pokračovalo tím, co bude stát oprava otcova auta. Šel jsem nahoru do svého pokoje a pustil si hbbu. Otec měl tu drzost vrazit ke mně a žádat mě, abych to ztlu- mil. Udělal jsem to. Když se vrátil dolů, dal jsem to zase nahlas. Nikdo neuvařil nic k večeři, tak jsem šel do čínského obchodu a koupil si krabici hranolků a kelímek se sójovou omáčkou. Sedl jsem s) do čekárny na staniei autobusu a snědl to, pOtom jsem se procházel a b lo mi smutno. Přišel jsem domů. Nakrmil psa. Pře- četl kousek ENY-EUNUCHA. Cťtll jsem se trochu divně. Usnul jsem. Neděle, 8. únors PÁTA PO Tí ZECH KRALĺCH Dneska ráno za mnou přišel do pokoje otec. Řekl, že si chee po- povídat. Prohlédnul si můj skicák, švycarským armádním nožem mi rišrouboval kličku na dveiich šatníku a zeptal se mě na ško- lu. ekl, že ho mrzí ten včerejší křik a že matka a on >>procházejí těžkou zkouškou<<. Zeptal se mě, jestli mu chci něco říct. Řekl jsem, že mi dluží třicet dva pencí za čínské hranolky a sójovou omáčku. Dal mi libru. ţTakže jsem vydělal šedesát osm pencí. >>20<< TAJNÝ DENĺK Pondělí, 9. února Dneska ráno stál před domem pana Lucase stěhovací vůz. Paní Lucasová s nějakými ženami vynášely z domu nábytek a skládaly ho na chodník. Pan Lucas se na to díval z okna ložnice. Tvářil se trochu vyděšeně. Pani Lucasová se smála a ukazovala na pana Lucase a všechny ostatní ženy se začaly smát a zpívat >>Proč se narodil tak krásný?<< Matka telefonovala panu Lucasovi a ptala se ho, jestli něco ne- potřebuje. Pan Lucas řekl, že dneska nepůjde do práce, protože musí hlídat gramofon a desky, aby mu ţe žena neodnesla. Můj otec pomohl paní Lucasové naložit do stěhovacího vozu plynová kamna, a potom šli s matkou pěšky na autobus. Zůstal jsem schválně pozadu, protože matka měla v uších dlouhé visací ná- ušnice a otec coural záložky u kalhot po zemi. Začali se o něco hádat, takže jsem přešel na druhý chodník a šel do školy oklikou. Bert Baxter byl dneska fajn. Vyprávěl mi o první světové válce. Řekl, že mu zachránila život bible, kterou vždycky nosil v náprs- ní kapse. Ukázal mi tu bibli; byla z roku l956. Myslím, že Bert začíná být trošku senilní. Pandoro! Vzpomínka na tebe mě neustále mučí! Úterý,10. ůnors Pan Lucas ted' u nás bude bydlet, dokud mu nepřivezou néjaký nový nábytek. Otec odjel do lázeňského města Matlock. Chce se pokusit prodat tam některému velkému hotelu akumulační kamna. Rozbilo se nám plynové topení. Je tu hrozná zima. Středs,11. únors PRVNĺ ČTVRŤ MţsĺCE Otec volal z Matlocku, že ztratil úvěrovou kartu, nemá žádné pe- níze a dnes večer se nedOstane domů, takže pan Lucas s matkou byli celou noc vzhůru a snažili se spravit topení. V deset večer jsem se šel dolů podívat, jestli bych ţIm nemohl pomoct, ale dve- ře do kuchyně byly zabarikádované. Pan Lucas řekl, že je nemů- že otevřít, protože oprava topení se právě dostala do kritickeho bodu a matka že mu pomáhá a má plné ruce práce. Čtvrtek,12. únors LINCOLNOVY NAROZENINY Dneska večer jsem přistihl matku, jak si v koupelně barví vlasy. Úplně mě to šokovalo. Třináct a tři čtvrtě roku jsem si myslel, že má matka zrzavé vlasy, a ted jsem zjistil, že jsou ve skutečnosti světle hnědé. Matka mě poprosila, abych to neříkal otci. Jejich >ţ 21 << manželství musí být v pěkném stavu! Zajímalo by mě, jestli otec vůbec ví, že matka nosí vycpanou podprsenku. Nevěší si ji na šňůru s prádlem, ale viděl jsem ji schnout na topení. Rád bych věděl, jaká další tajemství matka skrývá. Pátek,13. února Dneska jsem doopravdy neměl šţastný den! Při zeměpisu už vedle mě nesedí Pandora, ale Barry Kent. Celou hodinu ode mě opisoval, žvýkal, dělal bubliny a foukal mi je do uší. Pověděl jsem to slečně učitelce Elfové, jenže ona se Barryho Kenta taky bojí, takže mu nic neřekla. Pandora byla dneska k nakousnutí. Měla na sobě sukni s rozpar- kem a byly jí vidět nohy. Má strup na koleně. Okolo zápěstí si uvázala šálu Nigelova fotbalového klubu, ale uviděla to slečna Elfová a řekla jí, že si ji má sundat. Pandory se slečna učitelka nebojí. Poslal jsem jí valentinku (Pandoře, ne slečně Elfové). Sobota,14. února DEN SVATÉHO VALENTINA Dostal jsem jenom jedinou valentinku. Byla napsaná matčiným písmem, takže se nepočítá. Matka dostala obrovskou obálku. By- la tak veliká, že ji museli přivézt poštovním autem až před dům. Matka celá zrudla, když obálku otevřela a podívala se dovnitř. Přání bylo senzační. Velký saténový slon držel v chobotu pugét umělých květin a z tlamy mu vycházela bublina, ve které bylo napsáno : ţţAhoj, má sladká pusinko ! Nikdy na Tebe nezapomenu !<ţ Uvnitř nebylo žádné jméno, jenom namalované srdce a v něm nápis,iPavlině<ţ. Přání od otce bylo docela malé a zepředu na něm byla purpurově červená kytice. Dovnitř otec napsal : ţţZkus- me to ještě jednou. ţţ Tohle je báseň, kterou jsem napsal do Pandořiny valentinky: Pandoro ! Zbožriuju Tě Úpěnlivě prosim Tě Nepřehližej mě Psal jsem ji levou rukou, aby nepoznala, že je ode mne. Neděle,15. února Včera večer se pan Lucas přestěhoval zpátky do svého prázdné- ho domu. Myslím, že už měl dost toho nekonečného křiku okolo valentinky se slonem. Řekl jsem otci, že matka za to nemůže, že ji nějaký muž tajně obdivuje. Otec se odporně zachechtal a řekl: >>Máš se ještě hodně co učit, chlapče.<< V poledne jsem zmizel k babičee. Uvařila mi pořádný nedělní oběd, hovězí pečeni se šfávou a se vším, co k tomu patří. Dokon- ce si vždycky najde čas i na to, aby mi udělala opravdický žlout- kový krém. Vzal jsem s sebou psa a odpoledne jsme šli všichni na procházku, aby nám vytrávilo. Babička nemluvila s mou matkou od výstupu kvůli vánočním vestám. Tvrdí, že >>do toho domu už nevkročí!<<. Chtěla vědět, jestli věřím na posmrtný život. Řekl jsem, že ne, a babička mi prozradila, že začala chodit do spiritistického kroužku a že slyše- la dědečka, jak vykládá o své rebarboře. Dědeček už je čtyři roky mrtvý ! ! ! Hodlá v tom pokračovat ve středu večer, pokusí se s ním znovu navázat spojení a chee, abych šel s ní. Řekla, že mě obklo- puje zvláštní fluidum. Psovi zaskočila kost z kuřete a začal se dusit, ale podrželi jsme ho vzhůru nohama a bušili do něj tak dlouho, až kost vypadla. Nechal jsem psa u babičky, aby se z toho utrpení vzpamatoval. Večer jsem celou věčnost ležel v posteli a nemohl usnout. Pře- mýšlel jsem o bohu, o životě a smrti a o Pandoře. Pondělí,16. února VÝROCĺWASHINGTONOVÝCH NAROZENIN Dopis z rozhlasu ! ! ! ! ! Bílá podlouhlá obálka s tučnými červenými písmeny BBC. Vpředu moje jméno a adresa! Znamená to, že sto- jí o moje básně? Ale kdepak! Jenom dopis od chlapíka, co se jmenuje John Tydeman. Napsal mi: Milý Adriane Mnle, děkuji Ti za básně, které jsi poslal do BBC a které se neţak dostaly až na můj stůl. Přečetljsem sije se zájmem a --.s ohledem na Tvůj věk - musim uznat, že znamenajijistvpřislib do ňudoucnosti. Nic- méně zatim nemaji takovou úroveri, abychom uvažovali ojejich za- řazeni do některého z našich pořadů soudobé poezie. Napadlo Tě nabidnoutje ţašemu školnirrlu časopisu jestli u ţás neţakţv vvchá- zi) neho mistnim novinám ? Bude.š-li chtit v budoucnu poskytnout některou ze sv,vch praci BBC, chci Ti navrhnout, abysji napsa! na stroji a ponechal si kopii. BBC normálně práce p.sané rukou nepřţimá a - přestoie máš úhlednou úpravu - měljsemjisté potiže s rozlušlěnim všech slov - zvláště na koncijedné básně nazvané Vl)DOVODNť KOHOUTEK, kdeje dOSl OŠ- klivá skvrna, která způsobila, že se pism0 začalo rozplţet. (Sropy po čaji, nebo po.rlzáeh ? Nebo snad ten ţţkapa řci kOhoulekţr ţ) Poněv'adž hodláš vstoupit na literárni drá u. upOzOrňuji 7ţ, že.se budeš muset vyzbrOjil hro.ši kůži, abys dokázal s lehkou mysli a bez hořkosti přţţirilat mnužstvi nevyhnutelných zklamáni, která Tě v bu- doucnu patrně čekaji. lldalšřeh literárnich pokusech Ti přeji líodně úspěchů, a hlavně hod- ně štěsti ! S pozdravem John Tydeman P. S. Přikládám báserřjistého JOhna Moleu, která se Objevila tento týden v literárnř přiloze TI M EsL'. JSte přibuznř ? Je to dobrá báseri. Na matku i otce udělal dopis ohromný dojem. Ve škole jsem ho měl pořád na lavici a četl si v něm. Doufal jsem, ie si ho některý z učiťelů bude chtít přečíst, ale nikda nechtěl. Bert Baxter si ho přečetl, zatímco jsem myl jeho zatracené nádo- bí. Řekl, že >>v BBC pracuje snůška narkomanů<< ! Strýc jeho šva- gra kdysi bydlel hned vedle domu, ve kterém žila svačinářka z rozhlasu, takže Bert ví o BBC všechno. Pandora dostala sedmnáct valentinek. Nigel jich dostal sedm. Dokonce i Barry Kent, kterého všichni nenávidí, dostal tři! Když se mě ptali, kolik jsem jich dostal já, jen jsem se usmív,al. Ale stejně se vsadím, že jsem ediný z celé školy, kdo dostal dopis z BBC. Úterý,17. února Barry Kent řekl, že mě zmydlí, když mu nebudu denně dávat dvacet pět pencí. Řekl jsem mu, že ztrácí čas, kďyž chce vydírat zrovna mě. Já nikdy žádné peníze nemám. Matka mým kapes- ným splácí můj podíl v bytovém družstvu a dává mi denně jen patnáct pencí na tyčinku Mars. Barry Kent řekl, že mu teda budu muset dávat peníze, co mám na obědy. Řekl jsem mu na to, že od té doby, co zvedli ceny obědů na 60 pexlcí denně, platí je otec še- kem. Ale Barry Kent mě praštil mezi nohy, a když odeházel, řekl : >>Jestli ti to nestačí, ubalím ti jednu navreh.<< Přihlásil jsem se na roznášení novin. Středa,18. úňora ÚP1.NÉK Probudil jsem se s bolestí mezi nohama. Řekl jsem o tom matce. Chtěla se podívat, ale já nechtěl, takže řekla, že to budu muset vydržet. Odmítla mi napsat omluvenku na tělocvik, tak jsem se zas musel potácet v bahllě. Barry Kent mi při ragby šlápnul na hlavu. Pan učitel JOnes t0 uviděI a poslal ho do sprch. Přál bych si mít nějakou nemoc, co nebolí, ale kvůli které by' mě osVobodili od tělocviku. Chtělo by to něco jako slabé srdce. Došel jsem k babičce pro psa. lJmyla ho šampónem a vyfénova- la. Voní jako parfurnérie v laciném obehodním domě. Šel jsem s babičkou na spiritistickou seanci. Bylo tam plno straš- ně starých lidí. Jeden šílenec vstal a řekl, že má v hlavě rádio, které mu říká, co má dělat. Nikdo sí ho ani nevšiml, takže se zase posadil. Nějaká paní, jmenoVala se Alice Tonksová, začala chrochtat a koulet očima a mluvit na někoho, kdo se jmenoval Arthur Mayfield, ale můj dědeček byl zticha. gabička z toho byla trochu smutná. Když jsme přišli domů, uvařil jsem jí kakao. Dala mi padesát pencí a já šel se psem domů. Začal jsem číst ZVĺŘEţĺ FARMU od George Orwella. Myslím, že až v rostu, dělal bych rád veterináře. tvrtek,19. února ROKU 196il SE NARODIL PRINţ ONDŘEJ Princ Ondřej se má, chrání ho osobní stráž. Žádný Barry Kent mu nebere peníze. Já už takhle přišel o těch padesát pencí od ba- bičky! Chtěl byeh umět karate. Vrazil byeh Barrymu Kentovi rá- nu do ohryzku. Doma je klid, rodiče spolu nemluví. Pátek, 20. února Dneska při zeměpisu řekl Barry Kent slečně učitelce Elfové, že se má jít vyepat, takže ho poslala za panem ředitelem Sérutonem, aby ho potrestal. Doufám, že dostane padesát ran. Hodlám se skamarádit s Craigem Thomasem. Je to jeden z největších třefá- ků. Dneska o přestávce jsem mu koupil tyčinku Mars. Předstíral jsem, že je mi špatně a nemám na ni chuf. Řekl : >>Iţ, Moleo.u To je vůbec prvně, eo na mě promluvil. Když na to půjdu chytře, mohl bych se dostat do jeho party. Potom už by se mě Barry Kent netroufnul ani dotknout. Matka čte další knihu o sexu. Jmenuje se DRUHé PoHLAví a je od Francouzky Simone De Beauvoirové. Nechala ji ležet na stolku v obýváku, kde ji může každý vidět, dokonce i babička! Sobota, 21. únors Měl jsem senzační sen, ve kterém Šavle surově napadl Barryho Kenta. Pan Scruton a slečna Elfová to pozorovali. Byla tam i Pandora a měla na sobě tu sukni s rozparkem. Objala mě a řek- la: >>Jsem druhého pohlaví.ţţ Potom jsem se probudil a zjistil, že jsem měl druhou poluci. Musím dát pyžamo do pračky, aby na to matka nepřišla. Dneska jsem si v zrcadle v koupelně pořádně prohlídnul obličej. Mám pět uhrů, kromě toho na bradě. Na,horním rtu mám něko- lik vousů. Vypadá to, že se už brzo budu muset začít holit. Jel jsem s otcem do servisu. Počítal s tím, že už si dneska bude moct auto odvézt, ale není ještě hotové. Všechny součástky mají rozložené na ponku. Otci vstoupily slzy do očí. Styděl jsem se za něj. Šli jsme do samoobsluhy k Sainsburymu. Otec koupil lososa, dva druhy krabů v konzervách, linecký koláč a strašně odporný bílý sýr obalený v nějakýeh zrníčkách. Když jsme přišli domů, matka se na něj hrozně zlobila, protože zapomněl na chleba, máslo a toaletní papír. Řekla, že ho nemůže samotného nikam poslat. Otci to trošku zvedlo náladu. Neděle, 22. února Otec šel se psem na ryby. Pan Lucas přišel na oběd a zůstal na svačinu. Snědl tři kousky toho lineckého koláče. Hráli jsme byz- nys. Pan Lucas dělal bankéře. Matka byla pořád ve vězení. Vy- hrál jsem, protože jsem byl jediný, kdo se pořádně soustředll. Otec přišel hlavním vchodem a pan Lucas odešel zadem. Otee řekl, že se na ten linecký koláč těšil celý den. Žádný ale nezbyl. Otec řekl, že celý den o jídlo ani nezavadil. Taky nezavadil o je- dinou rybu. Matka mu dala k večeři ten odporný sýr se zrníčky a chleba. Otec všechno shodil na zem a řekl, že není žádná po. . . myš, že je pořádnej mužskej. Matka mu řekla, že uŽ jí to zatrace- ně dlouho nedokázal ! Potom mě poslali pryč. Je to hrozné, slyšet vlastní matku takhle mluvit. Myslím, že za to můžou všechny ty knížky, co čte. Ještě mi nevyžehlila školní uniformu. Doufám, že na to nezapomene. Dovolil jsem psovi, aby spal dneska u mě v pokoji. Nesnáší hádky. Pondělí, 23. února Dostal jsem dopis od majitele novinového stánku, pana Cherry- ho, že můžu zítra začít s roznášením novin. Ach jo! Bert Baxter si dělá starosti o ţavli, protože nežere a nesnaží se ni- koho pokousat. Poprosil mě, abych s ním zašel na prohlídku. Řekl jsem, že jestli se jeho stav nezlepší, vezmu ho tam zítra. Už mě nebaví mýt pořád po Bertovi nádobí. Zdá se, že je živý jen ze smažených vajec. Mýt nádobí ve studené vodě a bez saponátu není žádná legrace. Taky tam nikd nemá suchou utěrku. Vlastně tam nikdy nemá žádnou utěrku a avle roztrhal všechny ručníky, takže si myslím, že se Bert dokonce ani nemyje! Asi se mu po- ohlédnu po nějaké paní na úklid. Musím se ted' zaměřit na to, abych dobře udělal závěrečné zkouš- ky, když chci být tím veterinářem. Uterý, 24. února sV. MATYÁŠE Vstával jsem kvůli roznášení novin v šest hodin. Pan Cherry mi přidělil Jilmovou třídu. Je hrozně nóbl. Č'tou tam samé strašně tlusté novlny: TIMEs, DAILY TELEGRAPH, (iUARDIAN. TO uŽ Je mŮJ osud ! Bert řekl, že Šavli je už líp. Chtěl pokousat mlíkaře. Středa, 25. února Dneska večer půjdu kvůli novinám brzo do postele. Kromě no- vin jsem roznesl ještě pětadvacet časopisů PuNCH. Čtvrtek, 26. února Dneska byly noviny špatně rozdělené. Jilmová třída dostala SUN a MIRRoR a Družstevní ulice dostala ty tlusté noviny. Nevím, proč všichni tolik vyváděli. ţlověk by si myslel, že si pro změnu rádi přečtou něco jiného. Pátek, 27. února POsLEDNĺ CTVRt MţsĺCE Brzo ráno jsem viděl Pandoru, jak vychází z domu č. 69 v Jilmo- vé třídě. Měla na sobě jezdeckou čepici a rajtky, takže nemohla jít do školy. Schoval jsem se, aby mě neviděla. Nechci, aby vědě- la, že dělám ponižující práci. Takže ted' vím, kde bydlí ! Dobře jsem si ten dům prohlédnul. Je mnohem větší než náš. Na všech oknech jsou dřevěné žaluzie a v místnostech je zelených rostlin jak někde v džungli. Podíval jsem se otvorem ve schránce na dopisy a uviděl velkou zrzavou kočku, jak sedí na kuchyňském stole a něco žere. Odebírají GU- ARDIAN, PUNCH, PRIVATE EYE a NEW SOCIETY. Pandora čte obrázkov,é seriály pro holky JACKIE. Není intelektuálka jako já. Ale žena Malcolma Muggeridge nejspíš taky ne. Sobota, 28. února Pandora má malého tlustého koně. Jmenuje se Poupě. Každé rá- no před vyučováním ho krmí a nechává ho skákat přes plechové sudy. Vím to, protože jsem se schoval za volvo jejího otce a po- tom jsem ji sledoval na louku za vyřazenou železniční tratí. Scho- val jsem se za vrak auta v rohu výběhu a pozoroval ji. V tom jezdeckém úboru vypadala senzačně. Ňadra ţí poskakovala jako divá. Brzo bude muset nosit podprsenku. Srdce mi bušilo až v krku a tak hlasitě, že jsem si připadal jako reproduktor. Radši jsem odešel, dřív než to zaslechne. Lidi si stěžovali, že dostali pozdě noviny. V tašce mi zbyl jeden GuARDlAN, tak jsem ho vzal domů, že si ho přečtu. Byl plny pra- vopisnýeh chyb. Je to hrůza, když si člověk uvědomí, kolik lldí, kteří znají pravopis, je bez práce. Neděle,1. března DEN SV. DAVlDA Než jsem začal roznášet noviny, donesl jsem Poupěti pár kostek cukru. V jistém smyslu jsem se tím trochu přiblížll Pandoře. Mám namožená záda, jak jsem dneska roznášel nedělní přílohy. Vzal jsem domů jedny zapomenuté Sl7 NDAY PEOPLE jak0 dárek pro matku, ale řekla, že jsou dobré tak akorát k tomu, aby s nimi vy- ložila popelnici. Dostal jsem dvě libry a šest pencí za šest dní. Je to pěkná otročina! A navíc musím dát polovinu Barrymu Kento- vi. Pan Cherry řekl, že mu přišla stížnost z čísla 69 v Jilmové tří- dě, že včera nedostali GUARDIAN. Pan Cherry jim poslal s omluva- ml DAILY EXPRESS, ale Pandořin otec ho přinesl zpátky a řekl, že se >>radši obejde bez novin<<. Dneska jsem se čtením novin nenamáhal. Mám jich dost. K ne- dělnímu obědu bylo maso se zeleninou po čínsku. Když otec odešel navštívit babičku, zastavil se u nás pan Lucas. V klopě sportovního saka měl umělý narcis. IJplně mi zmizely uhry. To bude určitě tím ranním vzduchem. Pondělí, 2. března Před chvílí za mnou přišla do pokoje matka s tím, že mi musí říct něco hrozného. Posadil jsem se v posteli a nasadil strašně vážný výraz pro případ, že by jí zbývalo šest měsíců života nebo že p přistihli, jak krade v samoobsluze, nebo něco takového. Hrála si se záelonou, popel z cigarety jí padal na můj model concorda a začala mumlat něco o >>vztazích mezi dospělými<< a o tom, jak >>život je složitý<< a jak ona >>musí najít sebe samu<<. Řekla, že mě má moc ráda. Ráda! ! ! A strašně nerada by mi ublížila. A potom řekla, že pro některé ženy je manželství totéž, jako by byly ve vě- zení. Potom odešla. Manželství nemá nic společného s vězením! Ženy můžou každý den vycházet na nákupy a tak, a spousta jich ehodí do práce. Myslím, že je matka trochu hysterická. DOčetl jsem ZVĺţECĺ FARMU. Je hrozně symbolická. Brečel jsem, když odvedli Boxera k veterináři. Odted'ka se budu chovat k pra- satům s opovržením, které si zaslouží. Odmítám vepřové v jaké- kOli podobě. L Tterý, 3. březns MASOPUSTNĺ ÚTERÝ Dneska jsem dal vyděrači Barrymu Kentovř ty peníze. Nevím, jak by mohl být nějaký bůh. Kdybv nějaký byl, určitě by nene- chal Ildi jako Barry Kent ehodit volně po světě a vyhrožovat inte- lektuálům. Proč jsou větší kluci protivný na menší? Možná se jejich mozek snáz opotřebovává vší tou prací, kteroú musí vyko- návat navíc při tvorbě větších kostí a tak. Nebo by to mohlo být tím, že velký kluci mají mozek zničený ze samého sportování. Anebo je možné, že se to velkým klukům proStě libi, vyhrožovat a prát se. Až půjdu na univerzitu, budu ten problém možná stu- dovat. Diplomovou práci si nechám publikovat a jeden výtiSk pošlu Barrymu Kentovi. Třeba se do té doby naučí číst. Matka zapomněla, že isme dnes měli mít palačinky. Připomněl jsem jí to v jedenáct večer. Urěitě je připálila naschvál. Za měsíc mně bude čtrnáct. Středa, 4. března POPELECNĺ STítEDA Dneska ráno jsem utrpěl ošklivý šok. Vracel jsem do obehodu pana Cherryho prázdný pytel od novin a uviděl jsem pana Luca- se, jak si prohlíži ty časopisy, eo jsou na horní polici. Stál jsem za jedním z regálů a jasně jsem viděl, jak si vybral časopis VELIKÝ A StLNÝ. zaplatil ho a odešel z obehodu, s časopisem schovaným pOd kabďtem. VELIKÝ A SILNÝ je neobyčejně neslušný. Je plný ne- ehutných obrázkú. Někdo by t0 měl říct mé matce. ţtvrtek, 5. března Otci dnes Vrátili auto z opravny. Leštil ho a obskakoval celé dvě hodiny. Všiml jsem si, že ze zadniho okénka zmizela ruka z umě- lé hmoty, co za jízdy' mává. Koupil jsem mu ji k vánocům. Řekl jsem mu, že by si měl stěžovat v opravně, ale on řekl, že nechce zbytečně obtěžovat. Jeli jsme autem na zkušební jízdu k babičce. Dala nám misku bujónu a kousek hnusného makového koláče. Nezeptala se, jak se daří mé matce. Řekla, že otec je hubený a bledý a potřebuje >>vykrmit<<. Řekla mi, že Berta Baxtera vyfoučili z klubu důchOdců kvůli ne- vhodnému chování ve Skegnessu. Autobus na něj dvě hodiny če- kal na autobusovém nádraží. SotVa vyslali pátrací Skupinu, aby ho šla hledat po hospodách Bert se vcátil. opilý a sám. Tak vy- slali druhou skupinu, aby šla hledat tu první. Nakonec museli přivolat policii. TrvalO několik hodín, než se podařilo sehnat všechny penzisty dohromady a posadit je do autobusu. Babička řekla, že zpáteční cesta byla jako zlý sen. Všichni dů- chodci cestou padali (jeden přes druhého, ne z autobusu). Bert Baxter recitoval oplzlou básničku o nějakém Eskymákovi a paní Harrimanová se tak hrozně smála, že ţí museli povolit kOrzet. Babička řekla, že dva důchodci od té doby skonali. Dávala to za vinu Bertu Baxterovi a řekla: >>Je to, jako kdyby je zavraždil.<< Ale já si myslím, že je mnohem pravděpodobnější, že je zabil stu- dený vitr ve Skegnessu. Řekl jsem : >> Bert Baxter není tak špatný, když ho trochu víc poznáš.<< Rekla, že nechápe, pcoč k sobě dob- rotivý bůh povolal mého dědečka a nechává žít takovou cha- mrad', jako je Baxter. Potom sevřela rty a mnula si Oči kapesní- kem, tak jsme odešli. Když jsme přišli domů, matka byla pryč. Vstoupila do jakéhosi ženského spolku. Zaslechl jsem otce, jak dává dobrou noc autu. Určitě mu začíná přeskakovat ! Pátek, 6. března MţSĺţ V' NOVU Pan Cherry je s mou prací moc spokojený a zvýšil mi mzdu o dvě a půl pence za hodinu. Také mi nabídnul večerní roznášku do Družstevní ulice, ale tuhle nabídku jsem odmítnul. Do Družstev- ní ulice nastěhovala městská rada všechny nájemníky, s kterými jsou problémy. Barry Kent bydlí v čísle l3. Pan Cherry mi dal dvě stará ěísla časopisu VELIKÝ A SILNÝ. Nemám to říkat matce. To jsou nápady! Dal jSem si je pod matraci. Inte- lektuálové jako já se o sex můžou zajímat. To jen obyčejní lidé jako pan Lucas by se za to měli stydět. Dneska jsem zavolal na sociální péČi a požádal je, aby přidělili Bertu Baxterovi někoho na úklid. Napovídal jsem jim, že ţsem je- ho vnuk. V pondělí k němu pošlou sociální pracovnici. Půjčil jsem si otcovu legitimaci do knihovny, abych si mohl vy- půţčit VoţNv A MíR. Svoji jsem ztratil. Vzal jsem psa na procházku, aby se seznámil S Poupětem. Vychá- zeli spolu dobře. Sobota, 7. března Když jsem roznesl noviny, vrátil jsem se do postele a celé dopo- ledne JSem Si Četl Ve VELIKÉM A SI LN Éh1. By)O mi tak jako ještě nikdv ředtím. li jsme s matkou a otcem do samoobsluhy k Sainsburymu, ale ženy mi tam připomínaly obrázky z VELIKÉHO A StLNÉHO. Dokonce i ty, co měly přes třicet. Matka řekla, že jsem nějak rozpálený a ztrápený, a poslala mě zpátky do podzemního parkoviště, abych dělal společnost psovi v autě. Ale pes už společnost měl. Štěkal a kňučel tak hlasitě, že se oko- lo shluklo spousta lidí a vedli řeči jako >>chudáček malý<< a >>jak je to kruté, takhle ho uvázat<<. Pes se chytil obojkem za plynový pedál a oči mu lezly z důlků. Když mě uvLděl, pokoušel se vysko- čit a málem se uškrtil. Snažil jsem se těm lidem vysvětlit, že až vyrostu, chci být veteri- nářem, ale oni neposlouchali a začali mluvit o Spolku pro ochra- nu zvířat. Auto bylo zamčené, a tak jsem byl nucen vylomit větra- cí okénko, prostrčit ruku a otevřít dveře zevnitř. Pes šílel radostí, když jsem ho vymotal, a tak se lidé rozešli. Zato otec radostí ne- šílel, když viděl, co jsem udělal. Šílel vzteky. Hodil tašky s náku- pem na zem, rozbil přitom vejce, rozmačkal koláče a domů jel příliš rychle. Cestou nikdo nepromluvil, a smál se jenom pes. Dočetl jsem VoţNU A MíR. Šlo to. Neděle, 8. března PRVNĺ NEDÉL.E POSTNĺ Matka odešla do ženského spolku na praktická cvičení v sebe- uplatnění žen. Muži tam nesmějí. Zeptal jsem se otce, co zname- ná cvičení V sebeuplatnění. Řekl : >> Bůhví, ale afje to co je to, pro mě z toho nic dobrýho nekouká.<< K nedělnímu obědu jsme měli tresku na másle z polotovarů a hranolky dopékané v troubě, potom broskve z konzervy a šle- hačku z prášku. Otec otevřel láhev bílého vína a dovolil mi tro- chu se napít. 0 vínech toho moc nevím, ale zdálo se mi, že to je dobrý ročník. Dívali jsme se na film, co dávali v televizi, potom přišla matka a začala nás komandovat. Řekla >>Už toho mám dost<< a >>Tady se to změní<< a tak dál. Potom šla do kuchyně a začala kreslit rozvrh, který rozděloval všechny domácí práce na tři díly. Upozornil jsem jí, že já už roznáším noviny, starám se o důchodce a krmím psa a k tomu se musím připravovat do ško- ly, ale neposlouchala mě. Pověsila rozvrh na zed' a řekla: >>Zítra začínáme.<< Pondělí, 9. března PEN BRI'cSKÉHO SPOLEČENSTVĺ NÁRODŮ Než jsem šel roznášet noviny, umyl jsem záchod, umyvadlo a va- nu. Přišel jsem domů, připravil snídani, nandal prádlo do prač- ky, šel do školy. Dal jSem vyděrači Barrymu Kentovi peníze, šel jsem k Bertu Baxterovi, čekal na sociální pracovnici, která nepři- šla, šel jsem do školy na oběd. Měli jsme hodinu vaření - dělali jsme jablečný koláč s drobenkou. Přišel jsem domů. Vyluxoval halu, obývák a jídelní kout. Oloupal brambory, nakrájel zelí, říz- nul se do pcstu, spláchnul krev ze zelí. Dal ţsem kotlety na gril, podíval se do kuchařky, jak se dělá šţáva pod maso. Udělal jsem šţávu. Přecedil jsem ji, aby v ní nebyly žmolky. Prostřel jsem, na- servíroval večeři, umyl nádobí. Připálené hrnce jsem dal odmá- čet. Vyndal jsem prádlo z pračky ; všechno modré, včetně spodní- ho prádla a kapesníků. Pověsil jsem prádlo na šňůru. Nakrmil psa. Vyžehlil si úbor na télocvik, vyčlstil boty. Udělal domácí úkoly. Šel jsem vyvenčit psa, vykoupal se. Umyl vanu. Uvařil jsem tři hrnky čaje. Umyl ţsem hrnky. Šel jsem spát. To už je můj osud, že mám emancipovanou matku. Úterý,10. března ROKU I964 SE NARODIL PRlNC EDUARD Proč jsem se já nenarodil jako princ Eduard a princ Eduard jako Adrian Mole? Zacházejí se mnou jako s nevolnikem. Středa,11. března Když jsem roznesl noviny a udělal domácí práce, dovlekl jsem se do školy. Matka mi nechtěla napsat omluvenku na tělocvik tak jsem si schválně neehal úbor doma. Prostě jsem si nedokázal představit, že budu běhat v tom studeném větru. Ten sadista pan Jones mě donutil, abych si pro úbor doběhl. Pes musel vyběhnout z domu za mnou, protože když jsem se dostal ke školním vratům, už tam byl. Snažll jsem se ho tam nepustit, ale on se protáhnul plotem a běžel za mnou na hřiště. Běžel jsem se převléknout do šatny a psa jsem nechal venku, ale slyšel ţsem, jak se jeho štěkání rozléhá po celé škole. Pokusil jsem se pro- klouznout na hřiště, ale pes mě uviděl a běžel za mnou. Potom uviděl fotbalový míč a zapojil se do vyučování. Náš pes je moc dobrý fotbalista, dokonce i pan Jones se smál, dokud pes nepro- kousnul míč. Pan Scruton, ředitel školy, co věčně poulí oči, všechno pozoroval z okna. Nařídil mi odvést psa domů. Řekl jsem mu, že nestihnu oběd, ale on řekl, že mě to aspoň odnaučí vodit zvířata do školy. Paní Leechová, co vydává obědy, byla moc hodná. Schovala mi porci rizota a moučník se žloutkovým krémem d0 trouby, aby mi to nevystydlo. Paní Leechová nemá pana Scrutona ráda, a tak mi dala velikou morkovou kost, abych ţi donesl psovi. ů Čtvrtek,12. března Dneska ráno jsem se probudil a zjistil, že mám obličej samou vy- rážku. Matka řekla, že to jsou nervy, ale já jsem stejně přesvědče- ţ ný, že nedostávám patřičnou stravu. V poslední době ţíme spou- stu věcí z pytlíku. Možná že jsem alergický na umělé hmoty. Matka volala do ordinace doktora Graye, aby mě k němu objed- nala, ale může mě přijmout nejdřív příští pondělí! Klidně bych mohl mít africkou horečku a roznést ţi po celé čtvrti ! Říkal jsem matce, aby řekla, že jsem naléhavý případ, ale ona prohlásila, že >>jako obvykle přeháním<<. Řekla, že pár uhrů ještě neznamená, že umírám. Nevěřil jsem svým uším, když řekla, že jde normálně do práce. Neměla by mít na prvním místě své dítě a pak teprve zaměstnání ? Zavolal jsem babičce. Vzala si taxík, odvezla mě k sobě a uložila do postele. Tam jsem i ted'. Je tu čisto a klid. Mám na sobě pyža- mo po mrtvem dědečkovi. Zrovna jsem snědl misku kaše a hově- zí polévku. Je to moje první pořádná strava po několika týdnech. Myslím, že až matka přijde domů a zjistí, že tam nejsem, bude kravál. Ale upřímně řečeno, můj milý deníčku, je mi to fuk. Pátek,13. března PRVNi ţTVRt MÉSfCE Dneska v '/=12 v noci za mnou k babičce přišel doktor z pohoto- vosti. Jeho diagnóza byla, že trpím acne vulgaris. Řekl, že je to tak běžné, že se to považuje za normální proţev dospívání. Podle něj je krajně nepravděpodobné, že bych mohl mít africkou ho- rečku, když jsem letos nebyl v Africe. Řekl babičce, aby sundala z oken a dveří ta prostěradla napuštěná dezinfekcí. Babíčka pro- hlásila, že si to chce nejdřív ještě ověřit. To už doktor ztratil ner- vy a šíleně zařval : >>Ježíšmarjá, vždyţ ten kluk má jen pár puber- tálních uhrů!<< Babička řekla, že si na něj bude stěžovat u lékařské komory, ale doktor se jenom zasmál, šel dolů a prásknul za sebou dveřma. Cestou do práce se tu zastavil otec. Přinesl mi domácí úkol z ob- čanské výchovy a přivedl psa. Řekl, že sem v poledne zaskočí, a jestli nebudu venku z postele, seřeže mě, až zmodrám. Potom šel s babičkou do kuchyně a hlasitě se tam dohadovali. Slyšel jsem ho, jak říká: >>Mezi mnou a Pavlínou je to ted' moc špatný. Ted' zrovna se nejvíc hádáme o to, komu nepřipadne Adrian.<< Otec to musel poplést. Určitě chtěl říct, komu připadne Adrian. Stalo se to nejhorší, co se mohlo stát. Obličej mám samou vyráž- ku a rodiče se rozcházejí. Sobots,14. března Už je to jisté. Rozvádějí se ! Ani jeden z nich se nechce odstěho- vat z domu, takže se z pokoje pro hosty stal otcův obývák a ložni- ce zároveň. Mohlo by to na mě působit moe špatně. Třeba ze mě nakonee ani nebude veterinář. Matka mi dala pět liber a řekla, abych to neříkal otci. Koupil jsem si bioaktivní mastičku na pleť a novou LP desku skupiny Abba. Zavolal jsem panu Cherrymu, že mám osobní problémy a něko- lik týdnů nebudu moct pracovat. Pan Cherry už věděl, že se mí rodiče rozvádějí, protože otec odhlásil matčin COSMOPOLITAN. Otec mi dal pět liber a řekl, abych to neříkal matee. Část jsem utratil za růžové dopisní papíry, abych v BBC udělal dojem a aby moje básně zařadili do vysílání. Zbytek dostane vyděrač Barry Kent. Myslím, že nikdo na světě nemůže být tak nešťastný ako já. Nebýt poezie, už bych se dávno zbláznil. el jsem na smutnou procházku. Pandořinýmu koni jsem donesl dvě libry laciných jablek. Vymyslel jsem na Poupě báseň. Když jsem se vrátil do domu, kde bydlím, zapsal jsem ji. POUPţ Napsal Adrian Mole ve věku necelých čtrnácti let. Hnědý koníčku, Jíš jabka na poli, Snad mě má rána Jednou přebolí. Laskám ta místa, kam Pandora Vkročila, Jezdecké botky si na to obula. Sbohem, hnědý koníčku. Mizím zas do dáli, Na nohou zvlhlé a špinavé sandály. Poslal jsem báseň do BBC. Na obálku jsem napsal >>Expres<<. Neděle,15. března DRUHÁ NEDţLEPOSTNĺ Doma je úplný klid. Otec sedí v pokoji pr0 hosty a kouří, matka sedí v ložniei a kouří. Skoro nejedí. Matce už třikrát volal pan Lucas. Vždycky mu řekne jenom: ţ>Ještě ne, je moc brzo.<< Pan Lucas možná chce, aby s ním šla do hospody a přestala myslet na svoje starosti. Otec si vzal k sobě do pokoje gramofon. Pouští si Jima Reevese a zírá z okna. Přinesl jsem mu čaj a on řekl přidušeným hlasem : >>Díky, synku.<< Když jsem donesl čajţmatce, zrovna si prohlížela staré dopisy psané otcovou rukou. Rekla: >>Adriane, co ty si o nás musíš mys- let?<< Řekl jsem, že vedoucí klubu mládeže Rick Lemon si myslí, že rozvody má na svědomí společnost. Matka řekla: >>Zatracená společnost.<< Vypral a vyžehlil jsem si školní uniformu, abych ji měl na zítřek v pořádku. Domácí práce se mi docela začínají dařit. Moje vyrážka je tak úděsná, že se o ní neodvažuji psát. Ve škole budu terčem posměchu. ţtU MUŽE SE ŽELEZNOU MASKOU. Vlm přesně, jak se cítil. Pondělí,16. března Šel jsem do školy. Zjistil jsem, že se neučí. Ve svém utrpení jsem zapomněl, že máme prázdniny. Nechtělo se mi jít domů, tak ţsem se radši zastavil u Berta Baxtera. Řekl, že u ně byla sociální pra- covnice a slíbila, že sežene novou boudu pro avli, ale na úklid že mu nikoho poslat nemůže ( Bertovi, ne ţavli ). V dřezu zas bylo nádobí nejmíň za celý týden. Bert řekl, že ho pro mě schovává, protože mi to ohromně jde. Při mytí nádobí ţsem Bertovi pověděl, že se rodiče rozvádějí. Řekl, že na rozvody nevěří, on sám že byl ženatý třicet pět mizernýeh let, a že tedy ne- ví, proč by z toho měl někdo jiný tak snadno vyklouznout. Řekl mi, že má čtyři děti a že za ním žádné z nich neehodí. Dvě z nich jsou v Austrálii, takže jim to člověk nemůže mít za zlé, ale ty dru- he dvě by se myslím měly stydět. Bert mi ukázal fotku své mrtvé ženy. Pocházela z dob, kdy ještě neexistovala plastická chirurgie. Bert mi řekl, že když se ženil, dělal podkoního (podkoní je člo- věk, co se stará o koně) a že si nevšiml, že jeho žena vypadá jako kobyla, dokud nepřešel ke dráze. Zeptal jsem se ho, jestli by zas jednou nechtěl vidět nějakého koně. Řekl, že jo, a tak jsem ho vzal za Poupětem. Trvalo celou věčnost, než jsme tam došli. Bert chodí strašně po- malu. Každou chvilku se musel posadit na zahradní zídku, ale nakonec jsme tam dorazili. Bert řekl, že Poupě není kůň, ale po- ny, a navíc slečna. Pořád ji poplácával a povídal: >>Ty jseš ale kráska, vid'?<< Potom se šla Poupě proběhnout, takže jsme si sedli na vcak auta. Bert si dal cigaretu značky Woodbine a já tyčinku Mars. Potom jsíne šli zpátky k Bertovi. Došel jsem koupit něco k jídlu. Přinesl jsem balíček číny a karamelový pudink v prášku, takže Bert měl zase jednou pořádné iídlo. Dívali jsme se na tele- vizní seriál KAMENNÝ MLÝN, potom mi Bert ukázal svoje staré kar- táče na hřebelcování koní a fotografie velikého domu, kde jako kluk pracoval. Řekl, že se tam z něj stal komunista, ale usnul dřív, než mi mohl říct proč. Přišel jsem domů, ale nikdo tam nebyl, tak jsem si pustil Abbu na plné pecky, až nakonec i ta hluchá ženská odvedle začala bouchat do zdi. Úterý,17. března DEN SV. PATRIKA. SVATEK V sEV. IRSKU A IRSKÉ REP. Prohlížel jsem si časopis VELIKÝ A SILNÝ. Potom jsem si ho změřil. Má jedenáct centimetrů. Pan O'Leary, co bydlí přes ulici, byl opilý v deset hodin dopole- dne! Vyhodili ho od řezníka, protože si tam zpíval. Středa, 18. března Matka i otec se radí se svými právníky. Předpokládám, že se há- dají o to, komu připadnu. Budou se o mě tahat a moje fotka bu- de nakonec v novinách. Doufám, že mi do té doby zmizí uhry. Čtvrtek,19. března Dům pana Lucase je na prodej. Matka říká, že pan Lucas za něj chce třicet tisíc liber!! Co bude dělat s tolika penězi? Matka říká, že si koupí jiný, větší dům. Jak může člověk takhle zblbnout? Kdybych já měl třicet tisíc liber, toulal bych se po světě a získá- val zkušenosti. Nebral bych si s sebou hotové peníze, protože jsem četl, že větši- na cizinců jsou zloději. Místo toho bych si do kalhot zašil cestov- ní šeky v hodnotě tří tisíc liber. Než bych vyrazil, ještě bych : a / poslal Pandoře tři tucty rudých růží, b / najmul někoho za padesát llber, aby zmlátil Barryho Kenta, c / koupil si nejlepší závodní kolo na světě a jezdil na něm okolo domu, kde bydlí Nigel, d / objednal ohromnou bednu drahého žrádla pro psa, aby byl pořádně živený po tu dobu, co budu pryč, e / zaplatil hospodyni pro Berta Baxtera f / nabídnul matce a otci tisíc liber (každémuţ, aby zůstali pohro- madě. Ze světa bych se vrátil vysoký, osmahlý, plný neocenitelných zá- žitků, a Pandora by probrečela celé noci, protože promarnila šanci stát se paní Pandorou Moleovou.V rekordním čase bych vystudoval, stal se veterinářem a potom bych si koupil statek. Jednu místnost bych si zařídil jako pracovnu, abych měl někde klid a mohl tam být intelektuálem. Za obyčejný dům bych třicet tisíc liber nevyhodil! Pštek, 20. března PRVNĺ JARNĺ DEN. ÚPLNţK Dneska je první jarní den. Městská rada nechala pokácet všech- ny jilmy v Jilmové třídě. Sobota, 21. března Rodiče jedí zvlášţ, každý něco jiného a v jinou dobu, takže mám většinou šest jídel denně, protože nechci ani jednoho urazit. Televize je ted' v mém pokoji, protože se nemohli dohodnout, ko- mu patří. Můžu ležet v posteli a pozdě do noci se dívat na ho- rory. Začínám mít určité podezření ohledně matčiných citů k panu Lu- casovi. Našel jsem vzkaz, který od něho dostala. Stálo tam : ţiPav- lino, jak dlouhoještě ? Proboha Tě prosim, odejdi se mnou. Navždy Tvůj Bimbo. << Přestože se podepsal jako >>Bimbo<<, vím, že to byl pan Lucas, protože to napsal na druhou stranu upomínky za elektřinu. Otec by se o tom měl dovědět. Dal jsem si ten vzkaz pod matraci, k časopisům VELIKÝ A SILNÝ. Neděle, 22. března TŘET1 ŇEDĚLE POSTNĺ. ZAČĺNÁ BRITSKÝ LETNĺ ČAS ĺ Dneska má babička narozeniny ; je jí sedmdesát šest a vypadá na ně. Přinesl jsem jí přání a kytku v květináči ; jmenuje se difenba- chie. V hlíně byla zapíchnutá plastiková cedulka s nápisem: ţţPo- zor! Miza z této rostlinyjejedovatá!<< Babička se mé zeptala, kdo tu kytku vybíral. Řekl jsem, že matka. Babička je docela ráda, že se rodiče rozvádějí ! Řekla, že si vždyc- ky myslela, že moje matka je tak trochu povětrná, a ted' se ukáza- lo, že měla pravdu. Takové řeči o matee se mi nechtělo poslouchat, a tak jsem šel do- mů. Předstíral jsem, že mám schůzku s jedním kamarádem. Ale ve skutečnosti už žádného kamaráda nemám. Určitě je to tím, že jsem intelektuál. Lidé přede mnou zřejmě mají ostych. Podíval jsem se do slovníku, co to znamená, když je žena >>povětrná<<. Moc pěkné to není! Pondělí, 23. března Zase do školy, ach jo! Dneska jsme měli vaření. Pekli jsme v troubě brambory se sýrovou náplní. Moje brambory byly nej- větší ze všech a do konce hodiny se pořádně nepropekly, tak jsem je dodělal u Berta Baxtera. Chtěl znova vidět Poupě, což bylo tak trochu utrpení, protože Bertovi hrozně dlouho trvá, než se někam dostane. Ale šli jsme, protože cokoliv je lepší než být ve škole na matiku. Bert vzal s sebou kartáče na koně a pořádně Poupě vyčistil. Když skončil, leskla se jako kaštan. Bert nemohl popadnout dech, tak si sednul na vrak auta a dal si woodbinku. Potom jsme šli zpátky k Bertovi domů. Co dostal Šavle novou boudu, má lepší náladu, a Bertův dům je od té doby, co je Šavle venku, taky v lepším stavu. Bert mi řekl, že sociální pracovnice si myslí, že by měl jít do domova důchod- ců, kde by se o něj pořádně stacali. Bert nechce. Napovídal soci- ální pracovnici, že za ním chodí jeho vnuk a stará se o něj. Mož- ná že si to přijdou zkontcolovat, a já budu mít oplétačky, že se vydávám za někoho jiného ! ! ! Nevím, kolik starostí ještě unesu. Uterý, 24. března Pozdě večer jsem viděl matku s panem Lucasem, jak někam od- jíždějí v autě pana Lucase. Muselo to být něco extra, protože matka měla na sobě kalhotovou kombinézu s flitry. Vážně vypa- dala trochu povětrně. Pan Lucas měl na sobě své nejlepší šaty a spoustu zlatých šperků. Na starého ţlověka opravdu ví, jak se obléknout. Kdyby otec víc dbal o svůj zevnějšek, nic z toho všeho se nemu- selo stát. To je jasné, že každá žena dá přednost muži, který nosl oblek a spoustu zlatých šperků, před takovým, jako je můJ otec, kferý se skoro nikdy neholí, nosí staré šaty a žádné šperky. Zůstanu vzhůru, abych zjistil, v kolik hodin se matka vrátí. Půlnoc: Matka stále není doma. 2.00 v noci: Po matce ani stopy. Středa, 25. března ZVţsTOVANĺ PANNY MARlE Usnul jsem, takže nevím, v kolik hodin se matka vrátila. Otec řekl, že šla na vánoční taneční večírek pořádaný pojišţovnou. V březnu! Nech toho, tati! Nejsem malej! Dneska jsme měli při tělocviku plavání. Voda byla hrozně ledová a kabiny na přeVlé- kání zrovna tak. Pokusím se chytit plíseň na nohou, abych příští t den nemusel jít. tvrtek, 26. března Policie zadržela Barryho Kenta, protože jezdil na kole bez zadní- ho světla. Doufám, že ho vezmou do vyšetřovací vazby. Menší šok mu jenom prospěje. Pátek, 27. března Pandora a Nigel se rozešli! Je toho plná škola. To je ta nejlepší z ráva, jakou jsem kdy dostal. u PANf BOVARYOVOU Od dalšího pojídače žabích stehýnek. Sobota, 28. března POSLEDNf ČTVRŤ MţSfCE Zrovna odešel Nigel. Má zlomené srdce. Snažil jsem se ho utěšit. Řekl jsem mu, že pro jedno kvítí slunce nesvítí a jedna vlaštovka aro nedělá. Ale byl příliš rozrušený. Vůbec mě neposlouchal. ekl jsem mu o svém podezření ohledně matky a pana Lucase a on řekl, že už to trvá dlouho. Věděl to každý, mimo mě a otce. Dlouho jsme si povídali o závodních kolech, potom šel Nigel do- mů myslet na Pandoru. Zíťra je Den matek. Nemůžu se rozhodnout, jestli jí mám něco koupit, nebo ne. Mám jenom šedesát osm pencí. Neděle, 29. března ČTVRTÁ NEDţLE POSTNI. DEN MATEK Včera večer mi dal otec tři libry. Řekl: >>Dej matce něco pořádný- ho, synu, možná je to naposled.<< Rozhodně jsem kvůli ní nehod- lal podniknout cestu až do města, takže jsem zašel do obchoďu pana Cherryho a koupil jí bonbOniéru >>ţerný zázrak<< a přání s nápisem >>Mojí báječné mamince<<. Výrobci gratulací si určitě myslí, že všechny matky jsou >>báječ- né<<, protože úplně na každém přání je to slovo někde napsané. Měl ţsem chuf škrtnout >>báječné<< a místo toho napsat >>povětr- né<<, ale neudělal jsem to. Podepsal jsem se ţţTvůj svn Adrian<ţ. Dal jsem jí to dneska ráno. Řekla: >>Tos neměl, Adriane.<< Měla pravdu, neměl jsem. Musím ted' končit. Matka zorganizovala setkání, jak ona říká, >>civilizovaných lidí<<. Má tam být pan Lucas. Přirozeně že mě tam nepozvali! Budu poslouchat za dveřma. Pondělí, 30. března Včera večer se stala hrozná věc. Otec s panem Lucasem se popra- li na zahrádce před domem ! Viděla to celá ulice ! Matka se snažila je odtrhnout, ale oba jí řekli, at se do toho neplete. Pan 0'Leary se snažil pomoct otci. Pořád křičel : >> Dej tomu lumpovi jednu za mě!<< Paní O'Learyová křičela na mou matku hrozné věci. Podle toho, co vykřikovala, sleduje matku už od vánoc. Setkání civili- zovaných lidí skončilo asi v pět hodin, když otec zjistil, jak dlou- ho uţ spolu matka a pan Lucas chodí. Další schůzku měli asi v sedm, ale když matka oznámila, že S pa- nem Lucasem odjíţdí do Sheffieldu, otec přestal být civilizovaný a začal se prát. Pan Lueas utekl na zahradu, ale otec se na něj u vavřínového keře vrhnul jako při ragby a propukla nová rvač- ka. Bylo to fakt celkem vzrušující. Z okna pókoje jsem měl vý- borný výhled. Paní O'LearyoVá řekla: >>Je mi líto toho dítěte,<< a všiehni se podívali nahoru a viděli mě, takže jsem nasadil smut- ný kukuč. Nejspíš mně ten zážitek někdy v budoucnu způsobí jis- té trauma. Ted' jsem v pořádku, ale člověk nikdy neví. Úterý, 31. března Matka odjela s panem Lucasem do Sheffieldu. Musela řídit, pro- tože pan Lucas měl monokly na očích a neviděl. Ve škole jsem informoval sekretářku o tom, že nás matka opuStila. Byla moc milá a dala mi pro otce nějaký formulář; je to kvůli obědům, kte- ré ted' budu mít zadarmo. Je z nás neúplná rodina. Nigel požádal Barryho Kenta, aby mě na pár týdnů přestal vydí- rat. Barry Kent řekl, že o tom bude uvažovat. Středa, l. dubna APRĺL Dneska ráno volal Nigel a dělal, jako že je z pohřebního ústavu. Ptal se, kdy si má přijet pro tu mrtvolu. Telefon vzal otec. Páni! Nemá vůbec smysl pro humor. Bezvadně jsem se bavil tím, že jsem holkám říkal, že jim kouká spodnička, když to nebyla pravda. Barry Kent přinesl na hodinu kreslení balíček svědivého pudru. Trochu ho dal slečně Fossing- tonové-Goreové do bot. Další osoba, co postrádá smysl pro hu- mor. Barry Kent mi ho dal trochu za košilí. Nebylo to k smíchu. Musel jsem jít za školní zdraVotnicí, aby mě prášku zbavila. Dům vypadá bezútěšně, protože otec vůbec neuklízí. Pes teskní po matce. Narodil jsem se přesně před třinácti lety a tři sta šede- sáti čtyřmi dny. Čtvrtek, 2. dubna Dneska je mi čtrnáct! Dostal jsem teplákovou soupravu a fotba- lový míč od otce (je naprosto nevšímavý k mým potřebám), kníž- ku MALÝ TRUHLAţ od babičky Moleové (bez komentáře), jednu libru v přání od dědečka Sugdena (poslední z velkých furiantů). Nejlepší ze všeho bylo deset liber od matky a pět hber od pana Lucase (mají výčitky svědomí). Nigel mi poslal přání s vtipem. Navrch býlo napsáno : ţiKdoje se- xy, inteligentni aJešák?<< A uvnitř: ţiNo rozhodně to nejseš Ty, ka- maráde!!!ţţ Nigel připsal: ţţBez urážky, kámo.ţ< Do obálky piidal deset pencí. ůBert Baxter mi poslal přání do školy, protože neví, kde bydlím. Má senzační rukopis, myslím, že by mohl rýt mosazné tabulky na dveře. Navrch byl obrázek vlčáka. Dovnitř Bert napsal: ţ,Iršechnn nejlepši od Berla a Šavle. P. S. Ucpal se odpad.<< Taky tam byla poukázka na knihu za deset šilinků. Propadla v prosinci 1958, ale byla to milá pozornost. Takže je mi konečně čtrnáct ! Večer jsem se pořádně prohlédnul v zrcadle a myslím, že jsem odhalil ţisté známky dospělosti. (Až na ty mizerný uhry.) Pátek, 3. dubna Dneska jsem při zeměpisném testu získal plný počet bodů. Ano! Můžu hrdě prohlásit, že jsem získal všech dvacet z dvaceti mož- ných bodů! Byl jsem taky pochválený za vzornou úpravu. Není nic, co bych nevěděl o norském kožedělném průmyslu. Zdá se, že Barry Kent si libuje v tom, že je ignorant. Když se ho slečna uči- telka Elfová zeptala, jaké jsou vztahy mezi Norskem a Británií, řekl: >>Jako mezi příbuznými z třetího kolena.<< S bolestí musím říct, že se s celou třídou smála dokonce i Pandora. Pouze slečna Elfová a já jsme zachovali klid. Vyčistil jsem Bertu Baxterovi ucpaný odpad. Byl plný starých kostí a čajových lístků. Řekl sem Bertovi, že by měl konečně začít používat sáčkovÝ čaj. ijeme přeci ve dvacátém století ! Bert řekl, že to zkusí. Rekl jsem mu, že matka utekla s pojišfovákem. Řekl: >>To snad byl boží zá- sah, ne?<< Potom se smál, až mu vhrkly slzy do očí. Sobota, 4. dubna MĚSĺC V NOVU Dneska jsme s otcem uklidili. Neměli jsme na vybranou: zítra přijde babička na svačinu. Odpoledne ţsme šli do samoobsluhy k Sainsburymu. Otec vzal vozíček, s kterým se nedalo jezdit, a ko- lečka mu vrzala, jako když někdo trápí myši. Styděl jsem se s ním jezdit. Otec vybral samé nezdravé věci. Musel jsem zakročit. Trval jsem na tom, aby koupil čerstvé ovoce a salát. Když jsme přišli k pokladně, nemohl naţít úvěrovou kartu a pokladní sí bez ní nechtěla vzít šek, takže se strhla hádka, kterou musel přijít urovnat vedoucí. Byl jsem nucen půjčit otci z peněz, co jsem do- stal k narozeninám. Takže mi dluží osm liber, třicet osm a půl pence. Přinutil jsem ho, aby dluh potvrdil na druhou stranu po- kladního bloku. Ale před touhle samoobsluhou musím smeknout. Zdá se, že rři- tahuje lepší lidi. Viděl jsem tam jednoho faráře, jak si kupuje toaletní papír. Vybral si balík se čtyřmi rolemi toho nejjemnější- ho růžového. Asi má peníze na rozhazování! Mohl si koupit oby- čejný bílý a zbytek dát na chudé. Takový pokrytec! Neděle, 5. dubna SMRTNÁ NEDÉLE Ráno se tu stavil Nigel. Ještě pořád je celý blázen do Pandory. Snažil jsem se odvráht jeho mysl vyprávěním o norském kožeděl- ném průmyslu, ale nějak ho to nezaujalo. V jednu odpoledne jsem donutil otce, aby vstal. Nechápu, proč by se měl celý den válet v posteli, když já jsem na nohou. Vstal a šel umýt auto. Za zadním sedadlem našel jednu matčinu ná- ušnici. Seděl tam a zíral na ni. Řekl: >>Adriane, stejská se ti po matce?<< Odpověděl jsem : >>Samozřejmě že se mi stýská, ale život musí jít dál.<< Potom řekl: >>Nevím proč.<< Pochopil jsem, že má sebevražedné úmysly, a tak jsem šel hned nahoru do koupelny a odstranil všechny nebezpečné předměty. Když jsme poobědvali mražený rostbíf a já myl nádobí, křičel z koupelny, že nemůže najít žiletku. Zavolal jsem na něj, že ne- vím, kde je. Lhal jsem. Potom jsem odstranil všechny nože a os- tré nástroje ze zásuvky v kuchyni. Pokoušel se uvést do chodu holicí strojek na baterie, jenže ty vytekly a celé zezelenaly. Myslím si o sobě, že jsem dost tolerantní, ale oteův slovník přesa- huje všechny meze. A všechno jenom proto, že se nemohl oholit ! Svačina byla k nepřežití. Babička vykládala hrozné věci o matce a otec blekotal, jak mu strašně chybí. Ani si nevšimli, že jsem s nimi v pokoji! I ten pes vzbuzoval větší pozornost než já! Babička otci vynadala, že si nechává růst fousy. Řekla: >>Možná že tobě připadá zábaVné vypadat jako divoch, ale mně tedy ne.<< Řekla, že můj dědeček se holil každý den dokonce i v zákopech u Ypres Občas musel odhánět krysy, aby mu nesežraly holicí mýdlo. Řekla, že dědečka oholili ještě v rakvi, takže když se mo- hou holit mrtví, pro živé neexistuje žádná výmluva. Otec se jí to snažil vysvětlit, ale bylo to těžke, protože babička ani na chvíli nepřestala mluvit. Oba jsme byli rádi, když odešla domů. Pondělí, 6. dubna Dostal jsem pohled od matky. Psala, že >>oba<< zatím bydlí u pţá- tel, dokud si nenajdou nějaký byt. Napsala, že až se usadí, budu moct přijet na víkend. Otci jsem pohled neukázal. Úterý, 7. dubna Moje milovaná Pandora chodí s Craigem 'Thomasem. Víckrát ode mě nedostaneš tyčinku Mars, Thomasi! Barry Kent má průšvih, protože při kreslení namaloval nahou že- nu. Slečna učitelka Fossingtonová-Goreová řekla, že ji ani tak nerozčililo to, co namaloval, jako to, že nerespektuje základní biologické skutečnosti. Já jsem si pěkně namaloVal strašlivého netvora, jak trhá Craiga Thomase na kousky. Slečna Fossingto- nová-Goreová řekla, že je to >>působivé svědectví kolosálního útlaku<<. Volala matka. Měla divný hlas, jako by byla nastydlá. Pořád opa- kovala: >>Jednou to pochopíš, Adriane.<< V pozadí bylo slyšet mlaskavé zvuky. Předpokládám, že ji ten had Lucas líbal na kr- ku. Viděl jsem to ve filmu. Středa, 8. dubna Otec mi nechtěl napsat omluvenku na tělocvik, takže jsem skoro cele dopoledne skákal v pyžamu do bazénu a zvedal ze dna ci- hly. Když jsem přišel domů, Vykoupal jsem se, ale ještě pořád je ze mě cítit chlór. Já vážně nechápu, jaký má tahle výuka smysl. Dospělý člověk se sotva prochází u řeky v pyžamu, ne? A kdo by byl takový blázen, aby skákal do řeky kvůli obyčejné staré cihle? Těch se všude válí dost! Čtvrtek, 9. dubna Včera večer jsme vedli s otcem pěkný rozhovor. Zeptal se mě, s kým bych žil radši, s ním, nebo s matkou? Řekl jsem, že s obě- ma. Řekl mi, že se skamarádil s jednou ženou u nich v práci, jme- nuje se Doreen Slaterová. Řekl, že by chtěl, abych se s ní jednou seznámil. Tady to máme: takhle je to s tím zlomeným, opuště- ným manželem se sebevražednými úmysly! Pštek,10. dubna Zavolal jsem babičce a řekl jí o Doreen Slaterové. Měl jsem do- jem, že ji to moc nepotěšilo. Řekla, že je to dost obyčejné jmeno, a já s ní souhlasím. Půjčil jsem si z knihovny ţEKANf NA GODOTA. Byl jsem zklamaný, když jsem zjistil, že je to hra. Ale stejně si ji zkusím přečíst. Po- slední dobou zanedbávám svůj intelekt. Nigel se mě zeptal, jestli bych nechtěl na víkend k nim. Jeho ro- diče jedou na nějakou svatbu do Croydonu. Otec řekl, že můžu. Zdálo se mi, že má docela radost. Půjdu k Nigelovi hned ráno. Dneska začínají velikonoční prázdniny. Musím si dát pozor, aby mi nezakrněl mozek. Sobots,11. dubna PRVNĺ ČTVRt MţSĺCE Nigel má děsnou kliku. Jejich dům je senzační ! Všechno je mo- derní. Nevím, co si musí myslet o našem domě; některý náš ná- bytek je starý přes sto let! Má obrovský pokoj a v něm stereo soupravu, barevnou televizi, kazetový přehrávač a autodráhu se závoáákama, elektrickou ky- ` :; taru a zesilovač. Nad postelí reflektory. Zerné stěny, bílý koberec a prošívanou deku s našitým auťákem. Má spoustu starých čísel časopisu VELIKÝ A SILNÝ. Prohlíželí jsme si je. Nigel si potom šel dát studenou sprchu a já zatím uvařil polívku a nakrájel bílý francouzský chleba. Hrozně jsme se nasmáli Pad ţEKÁNĺM NA ţO- DOTA. Nigel dostal záchvat smíchu, když jsem řekl, že jména Vla- dimir a Estragon znějí jako názvy antikoncepčních pilulek. Projel jsem se na Nigelově závodním kole. Chtěl bych takové ko- lo víc než cokoli pod sluncem. Kdybych si měl vybrat mezi Pan- dorou a závodním kolem, vybral bych si kolo. Promiň, Pandoro, ale je to tak. Šli jsme do bistra a dali si všechno, co tam měli. Smaženou rybu, hranolky, nakládané cibulky, okurky a hrášek. Pro Nigela nebylo nic moc drahé. Dostává doma spoustu peněz. Chvíli jsme jen tak chodili venku a pak jsme se šli dívat na televizi. Dávali film NE- STVŮRA SE MST1. Řekl jsem, že mi ta nestvůra s očima jak tenisáky připomíná našeho ředitele Scrutona. Nigel zas dostal záchvat. Myslím, že mám docela nadání bavit lidi. Možná změním roz- hodnutí a nebude ze mě veterinář, ale autor televizních komedií. Když film skončil, řekl Nigel: >>Co takhle dát si skleničku před spaním?<< Šel do baru, co stojí v rohu obýváku, a oběma nalil velkou whisky se sodou. Předtím jsem whisky nikdy nepil, a taky už to nikdy neudělám. Nechápu, jak to někomu může chutnat. Kdyby to dostali předepsané jako lék, spláchli by to do záchodu ! Nepamatuju si, jak jsem se dostal do postele, ale nějak jsem to musel dokázat, protože ted' sedím v posteli Nigelových rodičů a píšu si deník. Neděle,12. dubna KVĚTNA NEDELE Víkend s Nigelem mi úplně otevřel oči. Aniž bych to věděl, prožil jsem víc než čtrnáct let v chudobě. Musel jsem se spokojit s pod- řadným ubytováním, mizernou stravou a nuzáckým kapesným. Když mi otec nemůže zajistit slušnou životní úroveň s tím, co ted' vydělává, bude si prostě muset hledat jinou práci. Stejně si pořád stěžuje, že musí prodávat ta akumulační kamna. Nigelův otec dře jako kůň, aby své rodině vytvořil moderní prostředí. Možná že kdyby můj otec býval postavil do rohu obýváku laminátovou skříňku na likéry, matka by ted' žila s námi. Ale kdepak on. Otec je na náš stoletý nábytek dokonce pyšný. Ano! Místo toho,aby se za to staré harampádí styděl,je na ně ještě hrdý. Měl by si vzít příklad z klasické literatury.Paní Bovaryová utekla od toho idiota doktora Bovaryho,protože nemohl uspokojit její potřeby. Ponděli,I3.dubns Dostal jsem vzkaz od pana Cherryho.Chce vědět,kdy budu ; moct pokračovat s roznášením novin.Vzkázal jsem mu,že díky matčině útěku jsem pořád ve stavu psychického napětí.Je to pravda.Včera večer jsem si oblékl ponožky,které nešly do páru, a vůbec jsem o tom nevěděl.Jedna byla červená a druhá zelená. Musím se rychle vzpamatovat.Mohl bych skončit v ústavu pro choromyslné. Úterý,14.dubna Dostal jsem pohled od matky.Už si našla byt a chce,abych ji a Lucase co nejdřív navštívil. Proč nemůže matka napsat dopis jako každý normální člověk? Proč má pošták číst mou osobní poštu? Bydlí ted' na adrese: uli- ce prezidenta Cartera 79A,Sheffield. Zeptal jsem se otce,jestli můžu jet.Řekl : >>Jo,když ti pošle pení- ze na vlak.<< Tak jsem ji v dopíse požádal,aby mi poslala ţede- náct liber osmdesát. Středa,15.dubna Byl jsem s Nigelem v klubu mládeže.Bylo to tam bezvadný.Hrá- li jsme ping-pong,dokud nám nepopraskaly míčky.Potom jsme si šli zahrát stolní kopanou.Porazil jsem Nigela 50:13.Začal tru- covat a řekl,že prohrál jenom proto,že jeho brankář měl nohy přilepené izolepou,ale nebyla to pravda.Způsobila to má neoby- čejná zručnost. Banda pankáčů se vyjadřovala hanlivě o mých širokých kalho- tách,ale Rick Lemon se vmísil do hovoru a zavedl řeč na otázky osobního vkusu.Všichni jsme souhlasili,že do toho,jak se kdo obléká,nikomu nic není.Ale stejně si myslím,že se zeptám otce, jestli bych nemohl dostat nové kalhoty.Kalhoty do zvonu dnes- ka moc čtrnáctiletých nenosí,a já nechci být nápadný. Barry Kent se snažil dostat dovnitř nouzovým východem,aby ne- musel zaplatit pět pencí.Rick Lemon ho vystrčil zpátky na déšţ. Byl isem moc rád.Dlužím tomu vyděrači dvě libry. E: - ţ ,;: Čtvrtek,16. dubna Dostal jsem přání k narozeninám od tetičky Zuzany. S dvoutý- denním zpožděním! Vždycky zapomene správné datum. Otec ří- ká, že díky svému zaměstnání žije tetička neustále ve stresu, ale mně to tak nepřipadá. Já bych řekl, že dělat dozorkyni ve vězení je pěkná flákárna, vždyf jenom zamyká a odemyká dveře. Prý mi ţ poslala poštou balíček, takže bych ho při troše štěstí mohl dostat do vánoc. Haha ! Pátek,17. dubna VELKÝ PATEK Chudák Ježiš, muselo to být děsný, nechat se ukřižovat. Já bych to tedy nedokázal. Pes shodil na zem velikonočni jidášky; nemá žádnou úctu k tra- dicím. Sobota,18. dubna Dostal jsem balíček od tetičky Zuzany. Byl v něm dřevěný vypa- lovaný stojánek na zubní kartáček. Vyrobila ho jedna z vězeňkyň jménem Grace Poolová! Tetička Zuzana piše, že bych jí měl na- psat a poděkovat! Jako by nestačilo, že sestra mého otce pracuje ve vězníci Holloway. Ted se ode mne ještě ke všemu očekává, že si začnu dopisovat s vězněma! Kdo ví, jestli Grace Poolová třeba někoho nezavraždila ! Pořád ještě čekám na těch jedenáct liber osmdesát pencí. Vypadá to, že mě matka nijak zvlášf netouží vidět. Neděle,19. dubna NEDţLE VELIKONOţNĺ Dneska je den, kdy Ježíš zmizel z hrobu. Myslím, že se jím ten slavný mistr úniků Houdini nechal inspicovat. Otec v pátek zapomněl jít do banky, takže nemáme ani floka. Musel jsem jít vrátit prázdné láhve, abych si mohl koupit veliko- noční vajíčko. Dívali jsme se na film v televizi, potom jsme měli u babičky fantastickou svačinu. Upekla dort ozdobený chlupatý- mi kuřátky. Pár těch chloupků se dostalo otci do pusy a museli jsme ho pořádně praštit do zad. Pokaždé všechno zkazí. Vůbec se neumí chovat ve společnosti. Po svačině jsem šel za Bertem Bax- terem. Byl rád, že mě vidí, a já jsem si připadal trochu jako bídák, že ho poslední dobou zanedbávám. Dal mi hcomadu kreslených seriálů. Jmenují se OREL a jsou v nich veliké obrázky. Četl jsem si je do tří do rána. My intelektuálové si potrpíme na ponocování. Dělá nám to dobře. Pondělí, 20. dubna SVÁTEK VE SPOJENÉM KRÁLOVSTVĺ i Mí Mo sKorsx,n i Otec se vzteká, protože banky jsou ještě pořád zavřené. Došly mu cigarety. To mu vůbec neuškodí. Po jedenácti librách a osmdesáti pencích ani stopy. Poslal jsem dopis Grace Poolové. Bydli v křídle >>D<<. Napsal jsem jí: Milá slečno Poolová, děkuji. žejste mi v_yrobila stojánek na zubni kartáček. Je kouzelný. S přátelským pozdravem ţáš Adrian Úterý, 21. dubna Otec byl dneska ráno první ve frontě před bankou. Když se do- stal dovnitř, pokladník mu řekl, že žádné peníze dostat nemůže, protože už na účtě nic nemá. Otec se dožadoval ředitele. Strašně jsem se styděl, tak jsem si šel sednout za umělou palmu a čekal jsem, dokud ten křik neskončí. Přišel hlavní šéf, pan Niggard, který otce uklidnil. Řekl, že mu zařídí přechodné přečerpání konta. Otec vypadal přímo žalostně ; pořád opakoval : >>To všech- no ten zatracenej účet od veterináře.<< Pan Niggard se tvářil, jako by ho chápal. Možná má taky potrhlýho psa. Nemůžeme být pře- ce jediní na světě. Jedenáct liber atd. přišlo dnešní druhou poštou, takže zítra ráno jedu do Sheffieldu. Ještě nikdy jsem nejel sám vlakem. Poslední dobou vážně začínám rozpínat křídla. Středa, 22. dubna Otec mě zavezl na nádraží. Taky mi dal radu na cestu : řekl, že si ve vlaku nemám kupovat vepřovou paštiku. Stál jsem ve vlaku s hlavou vykloněnou z okna a otec stál na ná- stupišti. Pořád se díval na hodinky. Nemohl jsem přijít na nic, co bych měl říct, a on taky ne. Nakonec jsem řekl : >> Nezapomeneš nakrmit psa, vid'?<< Otec se nepříjemně zasmál, potom se dal vlak do pohybu, tak jsem mu zamával a šel si najít místo v nekuřác- kém oddělení. Všichni smrdutí kuřáci byli namačkaní pohroma- dě, dusili se a kašlali. Vypadali sprostě a byli hrozně hluční, takže jsem jejich malým oddělením proběhl se zadrženým de- chem. Zdálo se, že v nekuřáckých odděleních jsou klidnější typy. Našel jsem si místo u okna, naproti jedné staré paní. Chtěl jsem se dívat z okna nebo si číst, ale ta stará rašple začala o tom, jak její dceři vyoperovali dělohu, a vůbec mi říkala věci, které nechci slyšet. Málem jsem se z ní zbláznil. Vůbec nezavřela pusu. Ale dí- kybohu Vystoupila v Chesterfieldu. Zapomněla si tam ženský ča- sopis WoMnNţs OwN, a tak jsem se ohromně nasmál nad rubnkou ženských problémů, přečetl jsem si povídku a potom už vlak zpo- maloval a zaStavil v Sheffíeldu. Když mě matka uviděla, rozbre- čela se. Byl jsem z toho v rozpacích, ale zároveň se mi to dost líbilo. Z nádraží jsme jeli taxíkem. V Sheffieldu to vypadá fajn, skoro jako doma. Cestou jsem neviděl ani jedinou továrnu na jí- delní příbory. Margaret Thatcherová je nejspíš všechny pozaví- rala. Lucas byl pryč. Vnucoval lidem pojistky, takže jsem měl matku až do osmi hodin jenom pro sebe. Byt mají mizerný. Moderní, ale malý. Je tam slyšet kašlání od sousedů. Moje matka je roz- hodně zvyklá na lepší. Jsem děsně utahaný, tak budu končit. Doufám, že je otec hodný na psa. Přál bych si, aby se matka vrá- tila domů. Už jsem zapomněl, jak je milá. Čtvrtek, 23. dubna DEN SV. JIŘĺ Dneska jsme šli s maminkou nakupovat. Koupili jsme jí do lož- nice moderní stínidlo na lampu a pco mě nové kalhoty. Jsou sen- zační, úplně těsné. K obědu jsme měli čínu a pak jsme šli na film s Montym Pytho- nem, který byl celý o životě Ježíše. Film byl děsně neuctivý, takže jsem se cítil provinile, když jsem se musel smát. Když jsme se vrátili, Lucas už byl v bytě. Měl připravenou veče- ři, ale já jsem řekl, že nemám hlad, a šel jsem do svého pokoje. Udusil bych se, kdybych měl sníst cokolí, čeho se ten had jen dotknul! Později jsem šel do budky zatelefonovat otci. Měl jsem čas jenom na to, abych zařval: >>Nezapomeň nakrmit psa!,<< pak se ozvalo pípání. Šel jsem sí brzo lehnout kvůli všem těm řečem, co Lucas vedl. Ří- ká mé matce >>Pavlí<<, když přitom moc dobře ví, že se jmenuje Pavlína. Pátek, 24. dubna Pomohl jsem matce vymalovat kuchyň. Vybrala si hnědou a kré- movou. Vypadá to hrozně, přesně jako záchody u nás ve škole. Lucas mi koupil kapesní nţž. Snaží se mě podplatit, abych ho měl zase rád. Zbytečná námaha, Lucasi! My Moleové nikdy ne- zapomínáme. Jsme jako matie, když jsi nám jednou zkřížil cestu, nosíme v sobě nenávist po eelý život. Ukradl manželku a matku, a bude za to muset platit! Je to otrava, protože na tom noži je spousta věcí, které by se mi mohly v praktickém životě hodit. Sobota, 25. dubna Lucas v sobotu nepracuje, takže jsem musel celý den snášet jeho oplzlosti. Neustále šahá matce na ruku nebo ji líbá, nebo objímá. Nevím, jak to matka může snést, já bych z toho zešílel. Dneska odpoledne nás Lucas zavezl do přírody. Bylo to vysoko a všude samý kopec. Dala se do mě zima, tak jsem seděl v autě a pozoroval matku s Lucasem, jak se předvádějí. Ještě štěstí že okolo nikdo nebyl. Není to pěkný pohled, vidět staré lidi, jak bě- hají do kopců a smějí se. Vrátili jsme se, já jsem se vykoupal, myslel na psa, a pak usnul. Zítra jedu domů. 3.00 v noci: Zrovna se mi zdálo, že jsem probodnul Lucase zub- ním párátkem, co je na mém noži. Nejlepší sen, jaký jsem za po- slední léta měl. Neděle, 26. dubna 14.10: Můj krátký pobyt v Sheffieldu se tedy blíží ke konci. Poje- du vlakem v 19.10, takže mi zbývájen pět hodin, abych se sbalil. Otec měl pravdu. Nepotřeboval jsem dva kufry oblečení. Ale stejně si myslím, že je lepší se zajistit, než potom litovat. Nemůžu litovat, že opouštím tenhle špinavý byt s chrchlajícími sousedy, ačkoliv je mi přirozeně trochu líto, že matka tak tvrdošíjně odmí- tá jet se mnou domů. Řekl jsem jí, že náš pes po ní k smrti teskní, ale ona zavolala otci a on jí jako nějaký pitomec řekl, že pes zrovna sežral celou ple- chovku žrádla a navrch ještě misku psí pochoutky. Rekl jsem jí o otci a Doreen Slaterové. Doufal jsem, že to v ní probudí šílenou žárlivost, ale ona se jenom zasmála a řekla: >>Aha, Doreen. Ještě roznáší noviny?<< Dělal jsem, co bylo v mých silách, abych matku dostal zpátky, ale musím přiznat, že jsem prohrál. 23.00: Zpáteční cesta byla jako zlý sen, všechny nekuřácké vagó- ny byly obsazené, musel jsem sdílet kupe s fajfkami, doutníky a cigaretami. V bufetu jsem čekal dvacet minut ve frontě na kafe. Zrovna když jsem se dostal k pultu, pokazil se jim vařič a ten člo- věk vyvěsil ceduli: ţţZ technických důvodů zavřeno<ţ! Vrátil jsem se na své místo, ale seděl na něm nějaký voják. Našel jsem si jiné místo, ale musel jsem snášet šílence, který seděl naproti mně a vyprávěl mi, že má v hlavě vysílačku, kterou řídí Fidel Castro. Otec mi přišel naproti na nádraží. Pes vyskočil, aby mě přivítal, ale netrefil se a málem spadl pod rychlík do Birminghamu, co je- de ve 21.23. Otee mi řekl, že u něj byla na svačinu Doreen Slaterová. Podle stavu, v jakém byl dům, bych řekl, že tam byla na snídani, oběd a svačinu! Nikdy jsem tu ženu neviděl, ale podle stop, které po sobě zanechala, vím, že má jasně rudé vlasy, používá oranžovou rtěnku a spí na levé straně postele. Pěkný návrat domů! Otec řekl, že mi Doreen vyžehlila oblečení do školy a mám je při- pravené na zítřejší ráno. Co čekal? Že budu děkovat? Pondělí, 27. dubna Paní učitelka Bullová nás při vaření učila mýt nádobí. V mém případě je to nošení dříví do lesa! Jsem určitě jeden z nejlepších umývačů nádobí na světě! Barry Kent rozbil nerozbitný talíř, tak- že ho paní učitelka poslala za dveře. Viděl jsem ho, jak na chod- bě docela veřejně kouří. Ten teda má nervy! Považoval jsem za svou povinnost ohlásit to paní učitelce. Udělal jsem to čistě s ohledem na Kentovo zdraví. Musel jít ke Scrutonovi, co věčně poulí oči, a zabavili mu cigarety Benson and Hedges. Nigel říkal, že viděl pana Scrutona, jak je při polední přestávce kouří ve sbo- rovně, ale to snad přece nemůže být pravda! Pandora a Craig Thomas vyvolali skandál, protože se na školním hřišti producírovali se svou předčasnou sexualitou. Slečna učitel- ka Elfová musela zaklepat na okno sborovny a požádat je, aby se přestali líbat. Uterý, 28. dţboa Pan ředitel Scruton měl dneska na ranním shromáždění řeč. Byla o nedostatku morálky ve společnosti, ale ve skutečnosti mluvil o Pandoře a Craigu Thomasovi. Jeho řeč nebyla k ničemu, proto- že Latímco my jsme zpívali >>V dáli je zelený vrch<<, jasně jsem vi- děl, jak si ti dva vyměňují vášnivé pohledy. Středs, 29. dubna Otec si dělá starosti, protože akumulační kamna jdou špatně na odbyt. Otec to považuje za důkaz toho, že spotřebitelé nejsou tak hloupí, jak si všichni myslí. Chodí v noci po domě jako náměsíč- ný. Už toho mám dost. Radil jsem mu, aby vstoupil do nějakého klubu nebo si našel nějakého koníčka, ale on se rozhodl, že se bude litovat. Směje se jenom tehdy, když jdou v televizi reklamy na akumulační kamna. To se může smíchy potrhat. Čtvrtek, 30. dubna Dneska jsem byl ve škole vážně ohrožen. Barry Kent hodil mou aktovku se speciálním zámkem na ragbyové hřiště. Musím rychle sehnat dvě libry, dřív než na to hřiště hodí mě. Říkat o peníze otci je k ničemu, sám si neví rady s upomínkami za nezaplacené účty. Pátek, l. května Brzy ráno volala babička a řekla: >>Neříkej hop, dokavád' nepře- skočíš.<< Nemám nejmenší tušení, o čem to mluvila. S potěšením uvádím, že Barryho Kenta a jeho partu vykázali z klubu mládeže, co se jmenuje >>Nechceme žít na ulici<<. ( To ale znamená, že oni ted' jsou na ulici, ach jo. ) Naplnili prezervativ vodou a hodili ho do hloučku holek, které začaly pištět. Pandora ho prupíchla členským odznakem a Rick Lemon vyšel ze své kanceláře a uklouznul. Rick byl děsně navztekaný, protože měl žluté kalhoty samý flek. Pandora pomohla Rickovi vyhodit partu ven. Vypadala hrozně zuřivě. Předpokládám, že dostane medaili >>Zasloužilá členka klubu<<. Sobota, 2. května Dostal jsem dopis od Grace Poolové. Stálo v něm: Milý Adriane, děkuji Ti za Tvůj roztomilý děkovný dopis. Prozářil mi celý den. Děvčata mě pořád poštúchuji, že mám nápadnika. Na 15. června dostanupropustku. Mohla bych Těpřţit navštivit ? Tvoje tetička Zu- zanajejedna z nejlepšich bachařek, co tujsou, protojsem z vděčno- sti udělala ten stojánek na zubni kartáček. Tak tedy na shledanou patnáctého. S přátelskými pozdravy Grace Poolová P.S. Bylajsem neprávem odsouzena za žhářstvi, ale to užje všech- no pryč. Proboha! Co mám dělat? : xţ. Neděle, 3. května DRUHÁ PO VELIKONOCĺCH Máme prázdný mrazák, prázdnou spíž a v krabici na pečivo je- nom nízkokalorický chleba. Nevím, co otec dělá se všema peněz- ma. Byl jsem nucen stavit se u babičky, jinak bych umřel na podvýživu. Ve čtyři hodiny jsem zažil jeden z těch výjimečných okamžiků štěstí, které si budu pamatovat celý život. Seděl jsem u babičky u elektrického krbu, jedl topinky se sádlem a četl si ča- sopis NEws OF THE WORLD. V rádiu dávali pěknou hru o mučení v koncentračních táborech. Babička spala a pes byl klidný. Z ni- čeho nic mně bylo hrozně fajn. Možná že se obracím na víru. Myslím, že je mi dáno být svým způsobem svatý. Volal jsem tetičce Zuzaně, ale její přítelkyně Glorie mi řekla, že má službu v Holloway. Nechal jsem tetě vzkaz, aby mi určitě za- volala. Pondělí, 4. května SVATEK VE SPOJENÉM KRÁLOVSTVĺ. MĚSfC V NOVU Volala mi tetička Zuzana a říkala, že Grace Poolové zarazili vy- cházku, protože založila požár v dílně a zničila všechny vypalo- vané stojánky na zubní kartáčky. Všechno špatné je k něčemu dobré! Úterý, 5. května Cestou do školy jsem potkal našeho pošťáka. Říkal, že za mnou matka přijede v sobotu na návštěvu. Mám sto chutí ohlásit na ře- ditelství pošt, že čte soukromé pohlednice! Než jsem se vrátil ze školy, otec si můj pohled taky přečetl. Vypa- dalo to, že má radost, a hned začal odklízet krámy z obýváku, po- tom zavolal Doreen Slaterové a řekl jí, že je >>změna programu vyhrazena<<. Dospělí vždycky dětem říkají, že mají mluvit jasně, ale sami přitom mluví v hádankách. Doreen Slaterová na něj do telefonu něco křičela. Otec křičel na ni, že >>nestál o dlouhodobý vztah<< a že >>to říkal jasně od začátku<< a že >>nikdo nemůže na- hradit jeho Pavlínu<<. Doreen SlateroVá ječela dál, dokud otec nepraštil telefonem. Telefon zvonil tak dlouho, dokud ho otec nevyvěsil. Uklízel jako šílený až do dvou v noci, a to je teprve úterý! Jak bude vypadat v sobotu ránoţ Ten chudák je přesvěd- čený, že se matka vrací nadobro. Středa, 6. května S hrdostí oznamuji, že jsem dostal na starost dozor při školních obědečh. Mám za úkol stát u nádoby se zbytky pro prasata a dá- vat pozor, aby do ní mí spolužáci pořádně seškrabávali všechno z talířů. Čtvrtek, 7. května Bert Baxter mi nechal ve škole naléhavý telefonický vzkaz, abych se u něj zastavil. Pan Scruton mi vynadal, že školní telefon není určen pro potřeby žáků. Jdi se vycpat, Scrutone, ty zrůdo vypou- lená!!! Bert je v hrozném stavu. Ztratil falešné zuby. Měl je od roku 1946 a choval k nim sentimentální vztah, protože patřily už eho otci. Hledal jsem je všude, ale nemohl jsem je najít. el jsem mu koupit polévku v konzervě a instantní karamelový pudínk. Nic jineho by ted' nedokázal sníst. Slíbil jsem, že se zítra zastavím a znova se po zubech podívám. Šavle byl zase jednou spokojený; byl v boudě a něco žvýkal. Otec ještě pořád uklízí. Dokonce i Nigel si všiml, jak je v kuchy- ni čistá podlaha. Byl bych rád, kdyby otec nechodil v zástěře, vy- padá v ní jako teplouš. Pštek, 8. hţětnţ Našel jsem Bertovy zuby u Šavle v boudě. Bert je opláchnul pod vodou a dal si je zpátky do pusy! Nic hnusnějšího jsem v životě neviděl. Otec nakoupil matce na přivítanou spoustu kytek. Páchnou po celem domě. Konečně si někdo koupil dům pana Lucase. Viděl jsem jednoho poskoka z realitní kanceláře, jak tam věší ceduli >>prodáno<<. Doufám, že to budou slušní lidé. ţtu ţERVENÝ MLÝN od chlapíka, co se jmenuje George Eliot. Sobota, 9. kţětna V 8.30 mě vzbudilo hlasité bouchání na dveře. Byl to úředník od elektrických podniků. S ohromením jsem vyslechl, že nám jde odpojit elektřmu! Otec jim dluží 95 líber a 79 pencí. Řekl jsem tomu úředníkovi, že potřebujeme elektřinu k zachování životně důležitých potřeb, jako je televize a gramofonţ ale on řekl, že lidé jako my vysávají naší zemi sílu. Šel ke skříňce s elektrickými ho- dinarni, sáhl dovnitř kleštěmi a vtcřinová rničička na kuchyň- ských hodinách se zastavila. Bylo to hrozně ţyrnbolické. Otec si byl pr0 DAILY EXPRESS a vracel se s novinarma domů. Pískal si a vypadal děsně vesele. Dokonce se Ioho elek-tri káře zeptal, jestli by nechtěl šálek čaje! Ten odpověděl: >>Děkuj i, nechci,<< a upalo- val pryč. Na ulici nasedl do malé modré dodávky. Otec zapnul elektnckou konvici na vodu. Museljsem mu to říct. Samozřejmě že za to můžu já ! Otec řekl, že jsíern toho chlapa ne- měl pouštět dovnitř. ĺtekl jsem mu, ie si měl dávat každý týden stranou peníze na účty, jako to dělá babička. Aţle on se začal vzte- kat. Matka se přihrnula i s Lucasení! Bylo to úplně jako za sta- rých časů, všichni mluvili najednow Vzal jsíenl psa a šel jsem koupit pět balíčků svíček. Peníze mi půjčil parn Lucas. Když jsem se vrátil, stál jsem v hale a slyšel nţatku, jak říká otci : >>Nedivím se, že nemáš na účty jen se podívej na tu spoustu kvě- tin. Musely stát celé jmění.<< ţekla to velice mírně. Pan Lucas řekl, že otci půjčí >>tác<<, ale otec se zachoval v elrni důstojně a ře- kl: >>Všechno, co po tobě chci, je moje žena, Lucasi.<< Matka po- chválila otce za to, jak pěkně udržuje dům. Ot ec se tvářil smutně a vypadal staře. Bylo mí ho děsně lílo. Poslali mě ven a potom mluvili o tom, kdo se o mě bude starat; dohadovali se o tom celou věčnost. Vlastně až do chvile, kdy by- lo třeba zapálit svíčky. Lucas si pokapal nové semišové boty voskem. Byla to jediná ve- selá příhoda jínak tragického dne. Když matka s Lucasem odjeli taxíkern, šli jsr.ne si se psem leh- nout. Slyšel jsem otce, jak telefonuje s Doreen ; Slaterovou, potom bouchly dveře a z okna jsem viděl, jak odjíždţ autem. Zadní se- dadlo bylo plné kytek. Neděle, 10. kţětna TŘETf PO VELIKONOCfCH. DEN MATEK V USA A KANADÉ. PRVNf ČTVRŤ MţSfC E Zůstal jsem v posteli až do půl páté odpoledne. Myslím, že trpím depresí. Dnes se nic nestalo, až na to, že asi v šest hodin byla bouřka s krupobitím. Pondělí,11. května Bert Baxter se nabídnul, že nám půjčí naftowá kamínka. Naše plynové topení bez elektřiny nefunguje. Podělcoval jsem mu, ale jeho laskavou nabídku jsem odmítnul. Četl jsem někde, že se snadno převrhnou, a náš pes by bezpochyby způsobil d'ábelský požár. Jestli se proslechne, že nám odpojili elektřinu, podříznu si hrdlo. Takovou ostudu bych nepřežil. Úterý,12. května Dneska jsem měl dlouhý rozhovoc s panem Vannem, poradcem pro volbu povolání. Řekl, že když chci být veterinářem, budu muset dělat závěrečné zkoušky z fyziky, chemie a biologie. Řekl, že zkoušky z kreslení, dílen a vaření by mi moc platné nebyly. Ocitl jsem se na životní křižovatce. Kdybych se ted' špatně roz- hodl, mohlo by to pro světové žvěrolékařství znamenat tragickou ztrátu. V přírodních vědách jsem na tom beznadějně. Zeptal jsem se pana Vanna, jaké zkoušky bych potřeboval, abych mohl psát televizní komedie. Pan Vann řekl, že k tomu není potřeba vůbec žádné vzdělání, je třeba být jen dostatečně blbý. Středs,13. května Měl jsem zásadní rozhovor s otcem o závěrečných zkouškách. Radil mi, abych je dělal jen z těch předmětů, které mi jdou. Řekl, že zvěrolékaři tráví polovinu pracovní doby s rukama v kravském zadku a druhou polovinu tím, že dávají injekce rozmazleným tlustým psům. Takže volbu svého budoucího povolání znovu ro- zvažuji. Klidně bych dělal potápěče, ale myslím, že po nich v Anglii není velká poptávka. Čtvrtek,14. května Slečna učitelka Sproxtonová mi vynadala, protože jsem měl slo- hovou práci pokapanou voskem. Vysvětlil jsem jí, že jsem při psaní domácího úkolu zavadil rukávem kabátu o svíčku. Do očí jí vstoupily slzy a řekla, že jsem >>milý a statečný hoch<<, a napsa- la mi pochvalu. Večeřeli jsme slané sušenky s tuňákem a hráli při svíčce karty. Bylo to senzační. Otec ustříhal prsty u rukavic. Vypadali jsme ja- ko dva zločinci na útěku. Čtu ZLÉ ţAsY od Charlese Dickense. Pátek,15. května Právě nás byla nečekaně navštívit babička. Nachytala nás, jak se krčíme u nových kempinkových kamínek a jíme studené fazole z konzervy. Otec si při svíčce četl PLAYBOYE Já jsem si četl ZLE ţA- sv při malé baterce, co mám u klíčů. Nic nám nechybělo. Otec zrovna říkal, že je to >>dobrý trénink pro případ, že by došlo k zá- niku civilizace<<, když k nám vpadla babička a začala být hyste- rická. Donutila nás, abysme šli k ní, takže ted' ležím v posteli po svém mrtvém dědečkovi. Otec spí dole na dvou křeslech sraže- ných k sobě. Babička vyplnila šek na zaplacení elektřiny. Zuří, protože ty peníze měla na doplnění mrazáku. Kupuje si dvě mrtvé krávy ročně. Sobota,16. května Pomohl jsem babičce s nedělním nákupem. V obchodě děsně vy- váděla; pozorovala váhy, jako když ţestřáb sleduje polní myš. Potom zaútočila. Obvinila prodavačku, že jí špatně navážila sla- ninu. Prodavačka z ní byla hrozně vystrašená a přidala jí ještě je- den plátek. Než jsme se s plnými taškami doplazili do kopce, děsně nás bole- ly ruce. Nevím, jak to babička dělá, když je sama. Myslím, že by městská rada měla zřídit do kopců pohyblivé schody; dlouhodo- bě by na tom vydělali, protože takhle se jim staří lidé každou chvílí někde složí. Otec dneska zaplatil na poště účty za elektři- nu, ale bude to trvat aspoň týden, než dá počítač souhlas, aby nám proud znovu zapojili. Neděle,17. května Babička nás přinutila brzo vstát a jít s ní do kostela. Můj otec se musel učesat a uvázat si jednu z kravat svého mrtvého otce. Ba- bička se do nás zavěsila a vypadalo to, že je na nás pyšná. Mše byla děsně nudná. Farář vypadal jako nejstarší člověk na světě a mluvil slabým hláskem. Otec celou dobu vstával, když jsme měli sedět, a naopak. Já jsem to dělal podle babičky, ta vždycky ví, co a jak. Otec zpíval moc nahlas, všichni se po něm otáčeli. Když nž se mohlo odcházet, podal jsem farářovi ruku. Bylo to, jako bych se dotknul uschlého listu. Po obědě jsme poslouchali babiččiny desky s Al Jolsonem, po- tom si šla babička nahoru lehnout a my s otcem jsme umyli ná- dobí. Otec rozbil jedenačtyřicet let starý džbán na mlíko! Musel si zajít na skleničku, aby se z toho šoku vzpamatoval. Šel jsem za Bertem Baxterem, ale nebyl doma, tak jsem šel místo toho za Poupětem. Měla radost, že mě vidí. Musí to být děsná nuda, stát celý den na louce. Není se co divit, že vítá každou návštěvu. Pondělí,18. května Babička s otcem kvůli tomu džbánu nemluví. Nemůžu se dočkat, až zas budeme doma, kde takové věci jako džbán na mlíko ne- hrají roli. Úterý,19. května ÚPLNţK Otec má průšvih, protože se včera vrátil až pozdě v noci. To je te- da věc! Je přece stejně starý jako ten džbán, tak si snad může při- jít, kdy se mu zachce! Dneska jsem řekl otci o tom vydírání. Musel jsem, protože Barry Kent mi vážně poškodil sako od školní uniformy a utrhl našitý školní odznak. Otec si chce zítra s Barrym Kentem promluvit a vy- razit z něj všechny moje peníze, takže to vypadá, že by ze mě mohl být boháč! Středa, 20. května Barry Kent popřel, že by mě kdy vydíral, a když ho otec žádal o vrácení peněz, jen se smál. Můj otec šel za jeho otcem, pohádal se s ním a pohrozil mu, že půjde na policii. Můj otec je děsně sta- tečný. Kentův otec vypadá jako gorila a je víc zarostlý na rukou než můj otec na hlavě. Na polícii řekli, že bez důkazů nemůžou nic dělat, takže požá- dám Nigela, aby učinil mistopřísežné prohlášení, že viděl, jak to- mu vyděrači předávám peníze. Čtvrtek, 21. května Barry Kent mě dneska v šatně zmlátil. Pověsil mě na věšák na ka- báty. Řekl, že jsem >>práskač<<, a spoustu dalších nadávek, které ani nemůžu psát. Babička se dověděla, že mě vydírají (otec jí to s ohledem na její cukrovku nechtěl říct). Nechala si všechno vy- ložit, pak si nasadila klobouk, sevřela rty a vyrazila. Byla pryč hodinu a sedm minut, přišla domů, svlékla si kabát, načechrala si vlasy, z opasku se speciální protizlodějskou kapsičkou vyndala 27 liber a 18 pencí a řekla: >>Už tě, Adriane, nebude obtěžovat, ale kdyby přece jen, dej mi vědět.<< Potom přichystala večeři. Šproty, rajčata a zázvorový koláč. Na důkaz vděčnosti jsem jí do- nesl z cukrárny bonboniéru pro diabetiky. Pátek, 22. květns Je toho plná škola: nějaká šestasedmdesátiletá dáma donutila vy- děrače Barryho Kenta a jeho tatínka, aby jí vrátili moje peníze. Barry Kent si netroufá vystrčit nos. Jeho parta si určitě zvolí no- vého vůdce. Sobota, 23. května Jsem zase doma, už nám zapojili elektřinu. Všechny kytky zašly. Ve schránce samé upomínky. Neděle, 24. května PÁTÁ PO VELIKONOCĺCH Rozhodl jsem se, že si svůj pokoj vymaluju na černo ; je to barva, kterou mám rád. Už ani minutu se nehodlám koukat na hrdiny z večerníčků. V mém věku je to vysloveně nedůstojné, probouzet se s pohledem na ušáky a ostatní idioty z pohádkové říše, co mi pobíhají po stěnách. Otec řekl, že si můžu koupit barvu, jaká se mi líbí, pokud si ji zaplatím a sám si vymaluju. Pondělí, 25. květns Rozhodl jsem se, že budu básníkem. Otec sice říkal, že básníci nemůžou udělat žádnou kariéru a neberou důchod, a měl ještě další otravné poznámky, ale já už jsem se rozhodl. Snažil se mě nadchnout pro práci programátora u počítače, ale já jsem mu řekl: >>Potřebuju do své práee vložit duši, a každý ví, že počítače duši nemají.<< Otec řekl : >> Američani už na tom pracujou.<< Ale já nemůžu tak dlouho čekat. Koupil jsem si dvě plechovky černého latexu a centimetr široký štětec. Hned jak jsem se vrátil z obchodu pro kutily, pustil jsem se do malování. Postavy z večerníčků pořád prosvítají. Zdá se, že budu muset udělat dva nátěry. To už je můj osud! Úterý, 26. května POSLEDNf C7VRt MţSĺCE Už jsem natřel dvě vrstvy černé barvy! Postavy z Večerníčků po- řád prosvítají. Černé stopy na chodbě a na schodišti. Nemůžu ţ dostat barvu z rukou. Štětec pelichá. Mám všeho dost. MíStnost je tmavá a smutná. Otec nehnul prstem, aby mi pomohl. Černá barva všude. Středa, 27. května Třetí nátěr. Nepatrné zlepšení, prosvítají jen rolničky z kašpárko- v čepice. vrtek, 28. května NANEBEVSTOUPENĺ Přetřel jsem kašpárky školním štětcem a zbytkem černé barvy, ale ty zatracené rolničky pořád prosvítají! Pátek, 29. května Zkusil jsem na ty rolničky černý fix. Dneska večer jsem jich pře- maloval šedesát devět, už jich zbývá jen sto dvacet čtyři. Sobots, 30. května Poslední rolničku jsem dokončil ve 23.25. Vím přesně, jak bylo Rembrandtovi, když domaloval Sixtinskou kapli v Benátkách. 2.00 v ooci: Malba je suchá, ale byla asi špatná, protože je to sa- mý kocour, tu a tam jsou vidět pruhované kalhoty klaunů a Pi- nocchiův dlouhý nos. Aspoň že ty zatracený colničk,y už nepro- svítají! Otec mi zrovna přišel říct, abych šel spát Rekl, že mu můj pokoj připomíná obrazy Salvadora Dalího. Řekl, ţe je to surcealistický děs. Žárlí, protože on má na stěnách jen ohavné rů- žičky. Neděle, 31. května NEDÉLE PO NANEBÉVsTOUPENť V obchodě pana Singha jsem si koupil voňavou tyčinku. Ve sna- ze zbavit se toho zápachu z malby u mě v pokoji jsem ji zapálil. Otec vešel dovnitř a vyhodil tyčinku z okna. Řekl, že >>nedovolí, abych si zahrával s drogama<< ! Snažil jsem se mu to vysvětlit, ale byl tak rozzlobený, že mě neposlouchal. Zůstal jsem několik ho- din v pokoji, ale zdálo se mi, že na mě ty černé stěny padají, tak jsem šel k Bertu Baxterovi. Nemohl jsem se na něj dozvonít, tak jsem šel domů a díval se na nějaký náboženský pořad v televizi. Navečeřel jsem se, udělal si úkol ze zeměpisu a šel spát. Pes už v mém pokoji nechce být; kňučí, abych ho pustil ven. Pondělí,1. červns sVÁTEK V IRsKÉ REP. Otci přišel dopis, po kterém zblednul jako stěna: dostal výpo- věd'! Bude brát podporu! Jak můžeme žít z té almužny, co nám bude dávat vláda? Pes bude muset z domu! Jen jeho žrádlo stojí třicet pět pencí denně, a to nepočítám ty lepší konzervy. Jsem ted' dítě bez matky, jehož otec žije z podpory! Boty mi bude kupovat úřad sociálního zabezpečení! Nešel jsem do školy. Zavolal jsem sekretářce, že otec duševně ochořel a potřebuje, abych se o něj staral. Měl jsem dojem, že je dost znepokojená. Ptala se mě, jestli není agresívní. Řekl jsem, že žádné znátnky násilí neprojevuje, ale kdyby začal, zavolám dok- tora. Uvařil jsem otci spoustu horkého, sladkého pití. Je to prý dobré při šoku. Pořád mlel o akumulačních kamnech a říkal, že sepíše prohlášení pro sdělovací prostředky. Zavolal Doreen Slaterové. Přijela okamžitě a vzala s sebou i své nemožné děcko, kterému říká Maxwell. Vidět prvně Doreen Sla- terovou byl šok. Neumím si představit, pcoč s ní chtěl otec něco mit. Je hubená jako šídlo. Nemá žádný prsa a žádnej zadek. Je prostě rovná od hlavy až k patě včetně nosu, pusy a vlasů. Hned jak vešla do dveří, vrhla se otci kolem krku. Maxwell začal bre- čet, pes začal štěkat, tak jsem se vrátil do svého černého pokoje a počítal, kolik věcí teď ještě prosVítá malbou: sto sedmnáct! Doreen odešla ve 13.30, aby dala Maxwella do jeslí. Trochu na- koupila a potom nám uvařila nějakou hrůzu ze špaget a sýca. Je svobodná matka a Maxwell je nemanželské dítě. Vyprávěla mi o sobě, když jsme myli nádobí. Kdyby trochu ztloustla, docela by ušla. , Úterý, 2. června MĚSIC V NOVU Doreen s Maxwellem u nás zůstali na noc. Maxwell měl spát na kanapi, ale řval tak, že nakonec usnul na manželské posteli mezi mým otcem a Doreen, takže s ní otec nemohl nic mít. Byl šíleně otrávený a Maxwellovi se ještě ke všemu udělalo špatně. Haha! ţţţStředs, 3. června Dneska jsem šel do školy, ale nemohl jsem se soustředit, protože jsem počád myslel na to hubené šídlo. Má pěkné bílé zuby (taky rovné, pochopitelně). Než jsem přišel ze školy, upekla koláče s marmeládou. Nešetčí s ní jako jiné ženy. Otec hodně kouří a pije, ale podle Doreen je dočasně impotent- ní. Nechci takové věci vědět! Doreen se mnou mluví jako s něja- kým dospělákem, jenže já jsem ţtrnáct let, dva měsíce a jeden den starý syn jejího milence. Čtvrtek, 4. června Ráno Doreen ze všeho nejdřív zvedla telefon. Volala matka. Chtěla mluvit se mnou. Dožadovala se, abych jí čekl, co dělá Do- reen v našem domě. Řekl jsem jí že se otec nerVově zhroutil a že o něj Doreen Slaterová pečuje. ţekl jsem ji, že dostal výpověd', že hodně pije a moc kouří a vůbec pustne. Pak jsem šel do školy. Byl jsem ve vzpurné náladě, a tak jsem si oblékl červené ponož- ky. Je to přísně zakázáno, ale mně už je všechno jedno. Pátek, 5. června Slečna učitelka Sproxtonová při ranním shromáždění zahlédla moje červené ponožky! Ta stacá rašple to ohlásila Serutonovi, co poulí oči. Odvedl si mě k sobě do kanceláře a udělal mi přédnáš- ku o tom, jak je nebezpečné lišit se od druhých. Potom mě poslal domů, abych se převlékl do předepsaných černých ponožek. Když jsem pčišel domů, otec byl v posteli; léčil se z impotence. Než sešel dolů, díval jsem se s Maxwellem na pořad ţKOLA HROÚ. Řekl jsem otci o té hisiorii s ponožkama. V tu ránu začal vyvádět jako šílenec! Zavolal do školy a vytáhl Serutona ze chůze stávkujících školních zaměstnanců. Řval na něj do telefonu : >>Žena mi utekla, dostal jsem výpověd', starám se o idiotskýho kluka<< - o Maxwella, předpokládám - >>a vy jste si ke všemu zased na mýho syna kvůli barvě ponožek!<< Scruton čekl, že jestli přijdu do školy v černých ponožkách, vše bude za- pomenuto, ale otec řekl, že si vezmu takový ponožky, jaký se mi ţ budou líbit. Seruton řekl, že se snaží dodržovat normy. Otec řekl, že angličtí fotbalisti na mistrovství světa v roce 1966 neméli na sobě černé ponožky a že je neměl ani sir Edmund Hillary v roce 1953. Zdálo se, že Seruton zmlknul. Otec zavěsil. >>Jedna nula pro mě,<< řekl. Mohlo by to doeela dobře přijít do novin: >>Školní bitva o černé ponožky.ţ< Matka by si to mohla přečíst a vrátit se domů. Sobota, 6. června Sláva! Hurá! Pandora organizuje protestní akci kvůli ponožkám! Dneska se stavila u nás doma ! Ano ! Skutečně stála vpředu na ve- randě a řekla mi, že jsem se zachoval obdivuhodně. Byl bych ji ţ pozval dál, ale dům je v hrozném stavu, tak jsem to neudělal. ; V pondělí dopoledne obejde školu se svou peticí. Řekla, že jsem boţovník za svobodu a práva jedince. Chce, abych se zítra ráno zastavil u nich doma. Ustavuje se výbor a já mám být hlavní řeč- ník! Chtěla vidět ty červené ponožky, ale řekl jsem jí, že jsou ţ v pračee. Doreen Slaterová a Maxwell šli dneska domů. Večer přijde ba- bička, takže po nich musíme zahladit všechny stopy. ;` Neděle, 7. června NEDţ L Es VATODUŠNĺ Babička našla u otce v posteli Maxwellův dudlík. Vymyslel jsem si, že ho asi přinesl náš pes z ulice. Byla to pro mě ošklivá chvil- ka. Neumím lhát, vždycky zcudnu, a babička má oči jako super- man, až má člověk pocit, že ho prohlídne skrz naskrz. Abych odvrátil její pozornost, řekl jsem jí o tom kraválu okolo čecve- ných ponožek, ale ona řekla, že pravidla jsou od toho, aby se do- držovala. Pandora s celým výborem na mě čekali ve velkém obýváku u nich doma. Pandora je pčedsedkyně, Nigel tajemník a Pandoři- na kamarádka Klára Neilsonová pokladnice. Ccaig Thomas a je- ho bratr Brett jsou jen řadoví členové. Já nesmím zastávat žád- nou vysokou funkci, protože jsem oběf. Pandořini rodiče seděli ve své moderní kuchyni obložené dřevem a luštili křížovku v nedělních TIMEsECH. Zdá se, že spolu vycházejí docela dobře. Přinesli nám do obýv,áku podnos s kávou a vitamínovými sušen- kami. Pandora mě představila rodičům. Řekli, že jsem se zacho- val obdivuhodně. Oba jsou členy labouristické strany a mluvili o mučednícíeh z Tolpuddle, odborářích, co je roku 1834 odsou- dili do vyhnanství. Ptali se mě, jestli to, že jsem si ke svému pro- testu vybral právě rudé ponožky, něco znamená. Vymyslel jsem si, že jsem si zvolil rudou barvu, protože je symbolem revoluce, hned jsem ale revolučně zrudnul. V poslední době se ze mě stává hrozný lhář. Pandořina matka řekla, že jí můžu říkat Táňo. To je docela určitě ruské jméno. Její otec řekl, že mu můžu říkat lvane. Je moc milý ; půjčil mi knížku ; jmenuje se FILANTROPOVE V ROZTRHANÝCH KALHO- rACH. Ještě jsem se do ní nedíval, ale sbírání známek mě docela zajímá, tak ji asi začnu číst dneska večer. Vypral jsem si červené ponožky a dal je na topení, aby do rána uschly. Pondělí, 8. června Probudil jsem se, oblékl, natáhl si červené ponožky ještě dřív než spodky a tričko. Otec stál ve dveřích a přál mi hodně štěstí. Při- padal jsem si jako hrdina. Pandoru se zbytkem výboru jsem po- tkal na rohu naší ulice ; všichni měli na nohách červené ponožky. Ty Pandořiny byly se stříbrnou nitkou. Rozhodně má kuráž! Ce- lou cestu do školy jsme si zpívali >>Nedáme se zlomit<<. Když jsme procházeli školními vraty, trochu jsem se bál, ale Pandora nám dodávala odvahu povzbudivými výkřiky. Scrutona určitě někdo upozornil, protože na nás čekal v šatně. Stál bez hnutí, založené ruce, oči mu div nevypadly z důlků. Ne- promluvil, jenom ukázal bradou směrem nahoru. Všechny červe- né ponožky se hrnuly po schodech. Srdce mi tlouklo děsně na- hlas. Beze slova vešel do své kanceláře, sedl si za stůl a začal si tukat perem do zubů. Jen tak jsme tam stáli a čekali. Hrozně se zachechtal a potom zmáčknul zvonek na svém stole. Vešla sekretářka a on řekl: >>Posad'te se, paní Claricoatesová, na- diktuji vám dopis.<< Ten dopis byl určen našim rodičům a stálo v něm : Vážený pane a pani. . , mám smutnou povinnost informovat ţás, že Váš synldcera úmyslně porušil/a/jeden z bodů školniho řádu. Přikládám tomuto incidentu velkou důležitost. llylučuji proto Vašehţ syna idceru na dobujedno- ho týdne ze školy. Mladi lidé dnes často postrádaji dostatečnou mo- rálni podporu v rodině, a proto považuji za svou povinnost zaujmout pevné stanovisko alespori ve své škole. Pokud si přejete záležitost po- drobneţi projednat, budu rád, když zatelefonujete mé sekretářce, která domluvi srhůzku. S pozdravem R. G. Scruton, ředitel školy Pandora začala vykládat něco o předzkouškových stavech, ale Scruton na ni zařval, aby byla zticha! Dokonce i paní Claricoate- sová nadskočila. Scruton řekl, abychom počkali, než se dopisy napíšou, rozmnoží a podepíšou, a potom abychom radši >>rychle vypadli<<. ţekali jsme před Scrutonovou kanceláří. Pandora bre- čela (říkala, že zlostí a zahanbením). Lehce jsem ji objal. Paní Claricoatesová nám předala dopisy. MOc mile se usmívala. Pro takového despotu asi není lehké pracovat. Všichni jsme šli k Pandoře, ale bylo zamčeno, tak jsem řekl, že můžou jít všichni k nám. Bylo tam zase jednou docela uklizeno, až na psí chlupy. Otec kvůli dopisu zuřil. Prohlašuje o sobě, že je konzervativec, ale v tuhle chvíli mi zrovna moc konzervativní ne- připadá. Začínám litovat, že jsem si v pátek nevzal černé ponožky. Úterý, 9. června PRVNĺ C7VRt MţsĺCE Otec byl dneska u Scrutona a řekl mu, že jestli mi nedovolí vrátit se do školy v ponožkách, které se mi líbí, bude si stěžovat u naše- ho poslance v parlamentu. Pan Scruton se otce zeptal, kdo je náš poslanec. Otec to nevěděl. Středa,10. června Pandora a já se milujeme! Už je to jisté! Řekla to Kláře Neilso- nové, ta to řekla Nigelovi a Nigel to řekl mně. Řekl jsem Nigelovi, aby řekl Kláře, ať řekne Pandoře, že její lás- ku opětuji. Jsem bez sebe radostí a nadšením. Dokážu přehlížet skutečnost, že Pandora kouří pět cigaret Benson and Hedges denně a má svůj vlastní zapalovač. Když se člověk zamiluje, ta- kové maličkosti přestávají být důležité. Čtvrtek, Il. června Strávil jsem celý den se svou láskou. Nemůžu moe psát, ješté po- řád se mi třesou ruce. Pátek,12. června Dostal jsem vzkaz ze školy, že se mám určitě zaStavit u Berta Baxtera. Šel jsem za ním s Pandorou ţsme nerozluční). Bert je nemocný. Vypadá hrozně. Pandora mu čistě poVlékla postel (zdálo se, že jí ten zápach nevadí) a já jsem zavolal do ordinace. Popsal jsem Bertovy příznaky: divný dech, bílý obličej, pocení. Snažili jsme se v ložnici trochu poklidit. Bert vykládal hlouposti, které nedávaly žádný smysl. Pandora řekla, že je v deliriu. Držela ho za ruku, dokud nepřišel doktor. Doktor Patel byl docela milý. Řekl, že Bert potřebuţe kyslík. Dal mi číslo, abych přivolal sanít- ku. Připadalo mi, že utekla celá véčnost, než přijela. Myslel jsem na to, jak jsem Berta poslední dobou zanedbával, a připadal jsem si jako skutečný bídák. Sanifáci snesli Berta dolů na nosít- kách. V polovině schodů nemohli dál a porazili spoustu prázd- ných sklenic od červené řepy. Dole v předSíni jsme jim s Pando- rou odklidili z cesty všelijaké haraburdí a oni s ním vymanévro- vali ven. Pak ho zabalili do velké huňaté červené přikrývky. Po- tom se za ním zavřely dveře sanitky. Za zvuku sirény ho odváželi pryč. Bylo mi, jako bych měl v krku knedlík, a začly mi slzet oči. Určité to bylo tím prachem. Bertův dům je plný prachu. Sobota,13. červns Bert je na oddělení intenzívní peče, kam za ním nesméjí návště- vy. Volám každé čtyři hodiny, abych zjistil, jak mu je. Předstí- rám, že jsem příbuzný. Sestřičky říkají néco jako >>stav beze změn<<. ţavle je u nás. Náš pes je u babičky, protože se bojí vlčáků. Doufám, že Bert neumře. Kromě toho, že ho mám rád, si nemám co obléknout na pohřeb. Pořád jsem šíleně zamilovaný do P. Neděle,14. června SVÁTEK SV. TROJICE Šel jsem na návštěvu za Bertem. Je celý ověšený všelijakými tru- bičkami. Přinesl jsem pro néj sklenici červené řepy, až mu bude líp. Sestrička mu ji dala do skříňky. Taky jsem mu donesl něko- lik přání, aby se brzy uzdravil. Jedno bylo od Pandory a ode mě, jedno od mé babičky, jedno od otce a ţedno od Šavle. Bert spal, takže jsem tam nezůstal dlouho. Pondělí,15. června Výbor červených ponožek odhlasoval, že Se prozatím podřídíme Scrutonovi. Nosíme červené ponožky pod černými. Jsou nám kvůli tomu tésné boty, ale to nám nevadí, protože jde o princip. Bert už je na tom trochu líp. Je víc vzhůru. Půjdu se za ním podí- vat zítra. Úterý, l6. června Bert už má jen několik trubiček. Když jsem přišel do jeho poko- je, byl vzhůru. Nejdřív mě nepoznal, protože jsem měl na sobě bílý plášt a přes pusu roušku. Myslel si, že jsem doktor. Řekl: >>Dejte ty zatracený roury pryč. Tohle je moje tělo, a ne néjaký kanalizační systém.<< Potom uviděl, že jsem to já, a zeptal se mě, jak se má Šavle. Měl dlouhou řeč o problémech s jeho chováním, potom přišla sestřička a řekla mi, že už musím jít. Bert mě popro- sil, abych řekl jeho dcerám, že je na smrtelné posteli ; dal mi sta- rou půlkorunu na telefonické hovory! Dvě z nich žijí v Austrálíi! Řekl, že čísla má napsaná vzadu ve staré vojenské knížce. Otec říká, že půlkoruna má zhruba cenu dvanácti a půl pence. Tu půlkorunu si neehám. Je příjemná do ruky a jednoho dne bu- de mít bezpochyby sběratelskou hodnotu. Středa,17. června ÚPLNÉK Prohledali jsme s Pandorou Bertův dům kvůli jeho vojenské knížce. Pandora našla hromadu hnědobílých pohlednie, které by- ly velmi neslušné. Byly podepsané:,ţMiluju Tě, mon chéri, Lola.ţţ Když jsem si je prohlížel, bylo mi tak nějak divně, a Pandoře ta- ky. Poprvé jsme se opravdu vášnivě políbili. Mél jsem chut zku- sit francouzský polibek, ale nevím, jak se dělá, tak jsem musel zůstat u obyčejneho anglického. Po vojenské knížce ani stopy. Čtvrtek, l8. června Bert už je bez trubiček. Dneska ho převezli na normální odděle- ní. Řekl jsem mu, že nemůžu najít jeho vojenskou knížku, a on řekl, že to nevadí, když ted' ví, že neumírá. Pandora tam dneska byla se mnou. Dobře si s Bertem rozumí; povídali si o Poupěti. Bert jí předal několik rad, jak se starat o poníky. Potom šla Pandora ven, aby upravila květiny, které mu přinesla, a Bert se mě zeptal, jestli už >>mi dala<<. Někdy je zkrát- ka starý sprosfák, který si nezaslouží, aby ho člověk navštěvoVal. Pátek,19. června Bert je ve velkém pokoji plném mužů se zlomenýma nohama a zafačovanými hrudníky. Co mu vrátili zuby, vypadá mnohem líp. Když Pandora procházela pokojem, několik mužských na ni hvízdalo. Přál bych si, aby nebyla vyšší než já. Bert má průšvih u staniční sestry, protože pobryndal nemocniční povlaky nále- vem z červené řepy. Má být na tekuté stravě. Sobota, 20. června Doufám, že Berta brzo pustí domů. Otec už má Šavle plné zuby a babička je k smrti otrávená z nsšeho psa. Ošetřující lékař řekl Bertovi, že má nechat kouření, ale Bert řekl, že v devětaosmdesáti už to sotva stojí za to. Požádal mě, abych mu koupil dvacítku woodbinek a krabičku zápalek. Co mám dě- lat? Neděle, 21. června PRVNĺ PO SVÁTKU sV. TROJICE. DEN OTCŮ V noci jsem nemohl spát, protože jsem si dělal starosti kvůli těm cigaretám. Zpytoval jsem svědomí a nakonec jsem se rozhodl Bertovu přání nevyhovět. Potom jsem šel do nemocnice a zjistil, že si Bert ty svý smrdutý špačky koupil ve stánku v nemocnici! Znovu jsem si ho změřil. Vyrostl mi o centimetr. Možná že ho budu brzo potřebovat. Pondělí, 22. června Probudil jsem se s bolením v krku a nemohl jsem polknout. Zkoušel jsem přivolat otce, ale dokázal jsem jenom zaskřehotat. Pokusil jsem se upoutat na sebe pozocnost boucháním cvičkou o podlahu, ale otec zavolal: >>Nech toho zpcopadenýho mláce- ní.<< Nakonec jsem poslal dolů psa se vzkazem zastrčeným za obojkem. Čekal jsem celou věčnost, a pak jsem ho uslyšel, jak štěká venku na ulici. Vůbec můj vzkaz nedoručil ! Byl jsem na po- kraji zoufalství. Musel jsem vstát a jít na záchod, ale vůbee ne- vím, jak jsem se tam dostal ; mám všechno jako v mlze. Stál jsem nahoře nad schodama a sípal tak hlasitě, jak jsem to jen dokázal, ale otec poslouchal desku s Almou Coganovou, co byla slavná asi před čtvrt stoletím, takže jsem byl nucen sejít dolů a říct mu, že jsem nemocný. Otec se mi podíval do krku a řekl: >>Proboha, Adriane, vždyť ty máš mandle jako střely Polaris! Co tady děláš? Hned si běž zase lehnout a neblázni.<< Změřil mi teplotu. Namě- řil 42 o Celsia. Správně už bych měl být mrtvý. Ted' je noc, za pět minut dvanáct, doktor přijde ráno. Jenom se modlím, abych do té doby vydržel. Kdyby došlo k nejhoršímu, odkazuji všechny své pozemské statky Pandoře Braithwaiteové, Jilmová tř. č. 69. Myslím, že jsem při smyslech. Je to těžké posou- dit, když má člověk horečku 42 o Celsia. Úterý, 23. června Mám angínu. Už je to jisté. Dostávám antibiotika. Pandora sedí u mé postele a předčítá mi. Byl bych radši, kdyby byla zticha. Každé slovo je jako balvan, který se mi zřítil na hlavu. Středa, 24. června Pozdrav od matky. Přeje mi, abych se brzo uzdravil. Uvnitř pěti- librová bankovka. Požádal jsem otce, aby mi za ni koupil pět lah- ví posilujícího glukózového sirupu. Čtvrtek, 25. června POSLEDNĺ ČTVRt MţSĺCE Měl jsem horečnatý sen o snoubence prince Karla lady Dianě Spencerové; doufám, že se uzdravím, než bude královská svatba. Pořád mám horečku 42 o Celsia. Otec už si neví rady se Šavlí, takže si ho vzala domů Pandora (Šavli, ne mého otce). Pštek, 26. června Doktor řekl, že máme pokažený teploměr. Cítím se trochu líp. Dneska jsem na dvacet minut vstal z postele. Díval jsem se na pořad ţKOLA HROU; tentokrát ho uváděla Carol Leaderová, moje nejoblíbenější hlasatelka. Pandora mi přinesla přání, abych se brzo uzdravil. Malovala ho sama, fixama. Podepsala se ţţNavždy Tvoje Panţ<. Chtěl jsem ji políbit, ale pořád mám rozpraskané rty. Sobota, 27. června Proč mě ještě matka nepřijela navštivit? Neděle, 28. června DRUHÁ PO SVÁTKU SV. TROJICE Matka právě odešla, aby stihla vlak do Sheffieldu. Jsem vyčerpa- ný z příliš silných emocí. Mám recidivu. Pondělí, 29. června Pandora šla navštívit Berta Baxtera. Řekla, že ho sestřičky začí- nají mít dost, protože odmítá zůstat v posteli a vůbec dělat cokoli z toho, co po něm chtějí. Ve čtvrtek ho pcopustí. Toužím po klidu a míru nemocničního pokoje. Já bych byl vzor- ný pacient. Pandořin otec dal Šavli do útulku pro psy, stoji ho to tři libry denně, ale Pandořin otec riká, že se mu to bohatě vyplatí. Úterý, 30. čerrns Vstupuji do období rekonvalescence. Jestli chci znovu získat dří- vější životní energii, musím si přestat se vším lámat hlavu. Středa, l. červeoce STÁTNf SVÁTEK V KANADţ. MţSfC V NOVU Dneska odpoledne se tu zastavil školní inspektor přes docházku; nachytal mě, jak sedím v zahradním lehátku na zahrádce před domem. Nevěřil mi, že jsem nemocný! Ohlásí mě ve škole! Sku- tečnost, že jsem srkal glukózový sirup a měl na sobě pyžamo, žu- pan a bačkory, mu zřejmě unikla. Nabízel jsem se, že mu ukážu sve odporné mandle, ale on začal honem couvat a šlápl přitom psovi na packu. Náš pes špatně snáší bolest, a tak začal trochu vyvádět. Otec to přišel urovnat, ale stejně z toho pro nás nekouká nic dobrého. Čtvrtek, 2. července Doktor řekl, že už bych zítra mohl jít do školy. Záleží na tom, jak mi bude. Můžete se spolehnout, že tak dobře mi ještě nebude. Pátek, 3. července Do bývalého domu pana Lucase se stěhuje rodina s hnědou ple- tí ! Seděl jsem v lehátku a sledoval, jak vynášejí nábytek ze stěho- vacího vozu. Hnědé dámy pořád nosily do domu obrovské nádo- by na vaření, takže to vypadá na početnou rodinu. Otec řekl, že je to ţ,začátek konce naší ulice<<. Pandora je členkou antinacistic- ké ligy. Řekla, že je můj otec možná rasista. ţtu CHALOUPKU sTRÝČKA TOMA. Sobota, 4. čerreoce DEN NEZÁVISLOSTI V USA Ulice je plná lidí s hnědou pletí, přijíždějí nebo odjíždějí v au- tech, stěhovacích vozech a mikrobusech. Z bývalého domu pana Lucase v jednom kuse někdo vybíhá nebo do něj vbíhá. Otec ří- ká, že v každé místnosti budou zřejmě bydlet tři rodiny. Zastavíme se tam s Pandorou, abychom je přivítali v naší čtvrti. Jsme odhodláni demonstrovat, že ne všichni bílí jsou rasoví fana- tici. - Bert Baxter je ještě pořád v nemocnici. Neděle, 5. července TŘETf PO SVATKU SV. TROJICE Zůstal jsem v posteli do šesti odpoledne. Neměl jsem žádný dů- vod vstávat, Pandora šla na nějaké koňské závody. Pondělí, 6. července Paní O'Learyová se snaží zorganizoVat uliční schůzi u příležitosti svatby v královské rodině. Zatím je na seznamu účastníků jen ro- dina Singhů. Úterý, 7. července Bert Baxter utekl z nemocnice. Telefonoval na Národní radu pro občanská práva a tam mu řekli, že ho musí propustit, když o to písemně požádá, tak to udělal. Je u nás, v pokoji pro hosty. Otec je štěstím bez sebe. Pandora, Bert a já jsme se zapsali na seznam účastníků uliční schůze. Bert ted' vypadá mnohem líp, když může kouřit tolik woodbinek, kolik chce. Pandořin otec se přišel poradit s mým otcem, co dělat s Bertem a Šavlí. Oba se opili a začali se hádat kvůli politice. Bert začal mlátít do podlahy a žádal je, aby se ztišili. Středa, 8. července Otec je na pokraji zoufalství kvůli Bertovu chrápání. Mně to ne- vadí, dávám si doţuší plastickou gumu. ţ Dneska jsem šel do školy. Rozhodl jsem se, že budu dělat závě- rečné zkoušky z vaření, kreslení, dílen a angličtiny. Jinak dělám ještě zeměpis, matiku a dějepis. ţ Pandora dělá závěrečné zkoušky z devíti předmětů. Měla ale pro- ti mně řadu výhod. Začala chodlt do knihovny už ve třech letech. Čtvrtek, 9. července Zítra končí škola a máme osm týdnů volna. Pandora brzo odjede do Tuniska. Jak to tady bez své lásky přežiju, to nikdo neví. Zkoušeli jsme francouzské polibky, ale nelíbilo se nám to, tak jsme se vrátili k anglickým. Mám ted' perfektní plef. Myslím, že je to rozhodně tím, že jsem zamilovaný. A taky trochu tím glukózovým sirupem. Pátek,10. července Dneska se ve škole dély zázraky. Všichni učitelé měli dobrou ná- ladu. Školou se nesla zpráva, že někdo přistihl Serutona, jak se Směje, ale já osobně tomu nevěřím. Barry Kent se vyšplhal na vlajkový stožár a nechal tam v mírném vánku plápolat matčiny kalhotky. Pandora řekla, že to bylo zřej- mě prvně po letech, kdy se trochu provětraly. Seanovi 0'Learymu je dneska devatenáct. Pozval mě na oslavu. Je to jen přes ulici, takže nebudu muset jít daleko. Píšu si deník už ted', pro případ, že bych přebral. Vypadá to tak, že stačí u 0'Learyů jen překročit práh, a hned je člověk opilý. Sobota,11. července První opravdová kocovina. Ve věku čtrnácti let, pěti měsíců a de- víti dnů. Pandora mě vytáhla po schodech a uložila do postele. Neděle,12. července CTVRTÁ PO SVÁTKU Sv. TROJICE Otec vzal dneska ráno rně, Pandoru a Berta do Wa tailova útul- ku pro psy. Majitelka, paní Kaneová se odmítá o avli dál sta- rat. Bylo moc dojemné vidět Berta a ţavli zase pohromadě. Pani Kaneová je zlá ženská; když můj otec odmítl za péči o ţavli za- platit, začala být hrozně sprostá, kostnatými prsty si hladila čer- ný knírek a používala slovník pro dámu zcela nevhodný. Bert řekl, že se už od Šavle neodloučí. Řekl, že Šavle je Jeho jedi- ný přítel na světě ! Po tom všem, co jsem pro něho já udělal ! ! Ne- být mě, už je z něj mrtvola a Šavle je sirotek v péči Spolku pro ochranu zvířat. Pondělí,13. července Bert si povídal s paní Singhovou! Mluví plynně hindštinou! Paní Singhová řekla, že pod linoleem v koupelně nášla nějaké nesluš- né časopisy. Dědictví po hadu Lucasovi! Pan Singh je pohoršený. Napsal obchodníku s realitami, že jejich dům byl znesvěcen. Bert mi jeden z těch časopisů ukázal. Podle mého názoru není neslušný, ale asi už jsem zkušený světák. Dal jsem si ho pod ma- traCl k časOpisům VELIKÝ A SILNÝ. Jmenuje se AMATÉRSKÝ FOTOGRAF. Úterý, I4. července Dneska se tu zastavila Bertova sociální pracovnice. Jmenuje se Katie Bellová. Mluvila s Bertem dost hloupě. Řekla, že Bertovi nabídli místo ve Slunečném domově Aldermana Coopera. Bert jí řekl, že tam nechce. Katie Bellová řekla, že tam musí. Dokonce i otec říkal, že mu bylo Berta líto. Ale jak jsem si všimnul, zase ne tolik, aby Bertovi nabídnul, že u nás může zůstat natrvalo! Chudák Bert, co s ním bude? Středa,15. července Bert se přestěhoval k Singhům. Pan Singh si přišel pro Šavlinu boudu, takže je to jisté. Bert září štěstím. Jeho oblíbené jídlo je rýže s karí. Pandora mi dovolila sáhnout jí na prsa. Slíbil jsem, že to nikomu neřeknu, ale ono vážně není o čem mluvit. Přes vrstvy spodního prádla, šatů, svetru a kabátu se nedalo poznat, kde jí vlastně prsa začínají. Čtu VšE o sExU od dr. A. P. G. Haiga. Čtvrtek,16. července 11.00: Otec dnes dostal šek s odstupným za propuštění z práce. Poskakoval po hale jak kovboj. Pozval Doreen SlateroVou, aby s ním šla někam na oslavu. Hádej, milý deníčku, kdo bude hlídat Maxwella? Ano, hádal jsi správně! Já! 23.00: Maxwell právě usnul. Pandora volala V devět třicet, aby se poptala, jak mi to jde. Maxwell tak hrozně vřískal, že jsem ji po- řádně neslyšel. Padora řekla, že mám zkusit smíchat vodku s tro- chou teplého mléka a nalít mu to do jeho uřvaného hrdla. Právě jsem to udělal. Zabralo to. Není to tak špatné děcko, když spí. Pátek,17. července ÚPLNÉK Moje nejdražší láska zítra opouští tyto břehy. Půjdu ji vyprovodit na letiště. Doufám, že na jejich letadle nedojde k únavě materiá- lu. Zrovna jsem si prohlídnul mapu světa, abych zjistil, kde leží Tunisko, a moc se mi ulevilo, že Pandora nemusí letět přes Ber- mudský trojúhelník. Jestli se mé lásce něco stane, už se nikdy neusměju. Koupil jsem jí knížku, aby měla během letu co číst. Jmenuje se NEHoDAí a je od chlapíka, co se jmenuje William Goldenstein III. Jsou v ní moc dobré rady, co dělat, když dojde k nejhoršímu. Sobota,18. července Pandora četla NEHODU! V autobuse cestou na letiště. Když ohlásili jejiCh let, byla trochu hysterická a její otec ji musel vynést po schůdkách. Mával jsem letadlu, dokud mi nezmizelo za velikým mrakem, potom jsem smutně nastoupil do autobusu a vrátil se domů. Nevím, jak přečkám příštích čtrnáct dní. Dobrou noc, má tuniská krásko. Neděle,19. čewence PÁTÁ PO SVÁTKU SV. TROJICE Zůstal jsem v posteli a díval se na Tunisko na mapě. Pondělí, 20. ěewence Moje láska mi ještě neposlala pohled. Úterý, 21. čewence Dneska ráno se tu zastavil Bert. Říkal, že Tunisko je plné růz- ných nebezpečí. Středa, 22. čewence Proč ještě nepřišel pohled? Co se mohlo stát? Čtvrtek, 23. čewence Zeptal jsem se našeho poštáka na spojení mezi Tuniskem a An- glií. Řekl, že je >>d'ábelské<< a že tuniská pošta je odkázána na velbloudy. Pátek, 24. čewence POSLEDNĺ ČTVRţ MĚSţCE Šel jsem navštívit pana Singha. Řekl, že Tunisko je velice nehy- gienické. Zdá se, že každý mimo mě je o Tunisku informován! Sobota, 25. čewence PANDORO! PANDORO! PANDORO! Ach ! Má lásko, Mé srdce choři, Mám sucho v ústech, Má duše hoři, Tyţši v Tunisku, Já tad.v. Přţedbrzy. Vzpomínej na mě a rori slzy. Vrat'se snědá, mřu o tvé zdraví strachy. Máš kliku, že má Tvůj otec prachy. Vrátí se za šest dní. Neděle, 26. čewence ŠESTÁ PO SVÁTKU SV. TROJICE ţel jsem na svačinu k babičce. Byl jsem smutný a zaražený kvůli tomu, že je Pandora v Tunisku. Babička se mě zeptala, jestli ne- mám zácpu. Málem jsem jí něco řekl, ale jaký to má smysl, po- koušet se vysvětlit, co je to láska, ženě, které je sedmdesát šest a myslí si, že to slovo je neslušné? Pondělí, 27. čewence Velbloudí pohlednice! Je na ní Nejdražší, hospodářské poměry jsou tady dost strašné. Š'la jsem Ti koupit dá- rek, ale misto tohojsem dala všechnypenizejednomu žebrákovi. Ty máš tak šlechetné srdce, Adriane, že to jistě pochopiš. Nekonečně Tě miluju. Libám Tě Pandora To je zvláštní, že dala peníze na můj dárek nějakému špinavému, línému žebrákovi! Dokonce i náš pošťák tím byl znechucený. Úterý, 28. čewence Divím se, že mám vůbec sílu udržet pero! Celý den jsem byl v jednom kole kvůli přípravám na oslavu královské svatby v naší ulici. Paní O'Learyová se přišla zeptat, jestli bych pomohl s Vlaj- kovou výzdobou. Rekl jsem: >>Považuji to za svou vlasteneckou povinnost.<< Paní O'Learyová řekla, že když vylezu na žebřík, bu- de mi podávat vlajky. Všechno bylo v pořádku, až po čtvrtou ne- bo pátou příčku ; pak jsem ale udělal tu chybu, že Jsem se podí- val dolů ; dostal jsem závraţ, takže paní 0'Learyová lezla nahoru sama. Nedalo mi to a pořád jsem se jí musel dívat na kalhotky. Jsou překvapivě sexy na někoho, kdo chodí do kostela každý den, a v neděli dvakrát. Černá krajka ! Mašličky z červeného saté- nu ! Měl jsem dojem, že paní O'Learyová ví, že se jí dívám na kal- hotky, protože mě požádala, abych jí říkal Caitlin. Byl jsem rád, když mě přišel vystřídat pan O'Leary. Manželé Singhovi vyvěsili z okna své ložnice obrovskou britskou vlajku. Bert řekl, že je to ta, co ukradl, když byl na vojně. Náš dům pokulhává za celou ulieí. Otec akorát přišpendlil na domovní dveře utěrku s portrétem prince Karla a Diany. Sledovali jsme s otcem televizní přenos ze slavnostního ohňo- stroje ke královské svatbě. Můžu k tomu říct jen to, že jsem po- řád čekal, kdy se začnu bavit, ale marně. Otec říkal, že je to jeden ze způsobů, jak vyhazovat peníze oknem. Pořád je zahořklý kvůli tomu, že je bez práce. Doufám, že si princ nezapomene sundat cenovky z podrážek; můj otec na to při své svatbě zapomněl. Když si v kostele klekl, tak si všichni mohli přečíst ţţIO šilinků, zlevněno na 9'/zţ<. Středa, 29. čewence SVATEBNĺ DEN V KRÁLOVSKÉ RODINĚ ! ! ! ! ! Jsem tak hrdý na to, že jsem Angličan! Cizinci musí být otrávení jako švábi! Pokud jde o lidové slavnosti, jsme opravdu světová velmoc! Mu- sím se přiznat, že jsem měl slzy v očích, když jsem viděl zástupy Londýňanů, kteří čekali už od svítání, aby mohli srdečně pozdra- vit všechny ty bohaté, dobře oblečené, známé osobnosti, které je míjely v kočárech a rolls-roycech. Babička a Bert Baxter se přišli dívat na svatbu k nám, protože máme barevnou televizi s velikou obrazovkou. Ze začátku spolu vycházeli dobře, ale potom si Bert vzpomněl, že je komunista, a začal vést protikrálovské řeči, jako >>tyhle líný boháči<< a >>para- ziti<<, takžé ho babička poslala zpátky k Singhům, aţ se dívá na jejich přenosný barevný televizor. Princovi to docela slušelo, i přes ty jeho uši. Jeho bratr vypadá skvěle; škoda, že si aspoň na jeden den nemohli vyměnit hlavy. Lady Diana ve svých špinavě bílých šatech na mě hluboce zapů- sobila. Pomohla dokonce jednomu staříkovi projít uličkou mezi sedadly. Myslím, že to od ní bylo úžasně laskavé, byl to přece její svatební den. Byly tam mraky děsně známých lidí. Nancy Reaga- nová, Spike Milligan, Mark Phillips atd. atd. Zdálo se mi, že krá- lovna trochu žárlí. Nejspíš proto, že se pro změnu nedívali na ni. Princ si nezapomněl sundat cenovky z podrážek. Takže jsem měl o jednu starost míň. Když si princ a Di vyměnili prstýnky, babička se dala do breku. Nevzala si kapesník, tak jsem jí šel nahoru pro rezervní roli toa- letního papíru. Když jsem se vrátil dolů, byli už svoji. Takže jsem propásl polibek, stěžejní bod svatby! Během nudné hudební přestávky jsem vařil čaj, ale včas jsem se vrátil, a tak jsem viděl tu známou novozélandskou zpěvačku. Má skutečně moc dobrý hlas. Zrovna jsme si s babičkou dělali pohodlí před televizí a chystali se sledovat triumfální jízdu štastných novomanželů zpátky do paláce, když se ozvalo hlasité bušení na dveře. My jsme to igno- rovali, a tak byl otec nucen vstát z postele a jít otevřít. Bert, man- želé Singhovi a všichni malí Singhové nás přišli požádat o útoči- ště. Rozbila se jim televize! Babička sevřela rty; nemá v lásce černé, hnědé a žluté lídi, Iry, Židy a cizince. Otec je všechny pu- stil dovnitř, babičku pak zavezl autem domů. Singhové a Bert se shlukli kolem televize a mluvili hindštinou. Paní Singhová nabízela malé pirožky. Snědl jsem jeden a musel jsem vypít asi galon vody. Myslel jsem, že shořím ! Nebyly to pi- rožky. Dívali jsme se na televizi, dokud šţastní novomanželé neodjeli z Viktoriina nádraží v nějakém divném vlaku. Bert řekl, že vypa- dal divně jenom proto, že byl čistý. Paní 0'LearYová se přišla zeptat, jestli si může na tu uliční slav- nost vypůjčit naše staré židle. Protože otec nebyl doma, dal jsem svůj souhlas já a pomohl jsem jí vynést je na chodník. Naše ulice bez aut a s plápolajícími prapory a Vlaječkami byla k nepoznání. Paní O'Learyová a paní.Slnghová ulici zametly. Potom jsme všic:hni pomáhali rozestavět stoly a židle doprostřed vozovky. Všechnu práci udělaly ženy, muži postávali na chodníku, moc pi- li a dělall vtipy na královskou svatbu. Pan Singh postavil do oken jejich obýváku reprobedny, a tak jsme všlchnl poslouchali LP desku Des 0'Connora a přitom ţsme nosili na stoly sendviče, koláčky se zavařeninou, salámové rolády a párky na špejlích. Potom paní 0'Learyová dala každé- mu z naší ulice karnevalový klobouk a zasedli jsme k jídlu. Na konci svačiny promluvil pan Singh o tom, jak je ohromné být Britem. Všichnl volali hurá a sláva a zpívall >>Země naděje a bla- ženosti<<. Ale pan Singh byl jediný, kdo znal všechna slova. Po- tom se vrátil otec se čtyřmi kartóny světlého piva a dvěma tucty papírových pohárků a všichni se brzo začali chovat nedůstojně. Pan O Leary se pokoušel nauţit paní Singhovou irský tanec giga, ale věčně byl zamotaný do jejího sárí. Pustil jsem svoje elpíčko Abby, jak nejvíc nahlas to šlo, a za chvilku i staří lidé od čtyřiceti ! Y nahoru,začali tancovat Kd ž se rozsvítilo pouliční osvětlení, Sean O Leary se vyšplhal na sloupy a zakryl žárovky červeným, bílým a modrým krepovým papírem, kvůli atmosféře, a já jsem došel pro zbytek našlch svíček a rozestavil je po stolech. Naše ulice vypadala docela bohémsky. Bert si vymýšlel nějaké historky z války a můj otec vyprávěl vti- py. Oslava trvala do jedné hodmy v noci! Normálně sepisují petice, když sl člověk po jedenácté večer od- kašle ! Já jsem netancoval. Byl jsem pobavený, cynický pozorovatel. Kromě toho mě bolely nohy. Čtvrtek, 30. čewence Už jsem viděl sedm opakování královské svatby v televizi. Pátek, 3l. čewence MÉSĺC V NOVU Královská svatba už mě nudí k smrti. Zítra se vrací domů přítelkyně žebráků Pandora. Sobota,1. srpna Pohlednice Od matky. Chce. abych jel s ní a s hadem Lueasem na prázdniny. Jedou do Skotska. Doufám, že si to tam hezky užijou. Pandořin návrat byl odložen kvůli stávce nosičů zavazadel v Tu- nisu. lVedéle, 2. srpna SEDMÁ PO SVÁTKU SV. TROJICE Nosiči ještě stávkují a nějaký žebrák ukradl Pandořině otci šeko- vou knížku ! Pandora říkala, že její matku kousnul velbloud, ale že se zotavuje na dámských toaletách na letišti v Tunisu. Bylo to úžasné, slyšet v telefonu Pandořin hlas, povídali jsme si přes půl hodiny. Bylo od ní moc chytré, že objednala hovor z Tunisu na účet volaného ! Pondělí, 3. srpna SVÁTEK VE SKOTSKU A IRSKÉ REP. Tuniští nosiči souhlasili s tím, že půjdou ke smírčímu soudu. Pandora říká, že při troše štěstí bude do čtvrtka doma. Úterý, 4. srpna Tuniským nosičům svitá naděje. Pandora žije o datlích a peprmintových bonbónech. Středs, 5. srpna Tuniští nosiči už zase nosí zavazadla. Pandora bude doma v PÁ- TEK ţEČER ! Čtvrtek, 6. srpna Otec odmítl přijmout hovor na účet volaného z Tunisu. Moje ko- munikace s Pandorou byla násilně přerušena. Pátek, 7. srpna PRVNĺ ČTVRt MţSiCE Když byl otec v koupelně, zatelefonoval jsem do Tunisu. Ptal se mě, komu volám. Vymyslel jsem si, že Volám na přesný čas. Pandořino letadlo bezpečně odstartovalo. Měla by být doma okolo půlnoci. Sobota, 8. srpna V sedm ráno volala Pandora z nádraží svatého Pankráce. Říkala, že budou mít zpoždění kvůli elektrifikaci trati ve Flitwicku. Oblékl jsem se a jel na nádraží, koupil si perónku, čekal na dru- hém nástupišti šest chladných, osamělých hodin. Šel jsem domů a našel vzkaz od Pandory. Stálo v něm: Adriane, přiznám se, žejsem zdrcena 7ţvvm zjevným chladem ve vztahu k mé- mu návratu. Byla jsem si jistá, že se bouřlivě přivitáme na třetim nástupišti. Ale nic takového se nestalo. Sbohem, Pandora Šel jsem za Pandorou domů. Všechno jsem jí vysvětlil. Bouřlivě jsme se přivítali za jejich kůlnou na nářadí. Neděle, 9. srpna OSMÁ PO SVÁTKU SV. TROJICE Zase jsem sáhnul Pandoře na prsa. Tentokrát jsem měl dojem, že jsem nahmátnul něco měkkého. Cítím, jak se mi přirození kaž- dou chvíli zvětšuje a scvrkává, jako by si žilo svým vlastním živo- tem. Dělá si, co chce. Pondělí,10. srpna Dneska dopoledne jsme šli s Pandorou na koupaliště. Pandora vypadala v bílých sífovaných bikinách nádherně. Má stejnou barvu pleti jako paní Singhová. Nedůvěřoval jsem svému přiro- zení, a tak jsem radši zůstal sedět na galerii a pozoroval Pandoru j , ak skáče z nejvyššího prkna. Pak jsme se vrátili k nám domů. Ukázal jsem jí svůj černý pokoj. Zapálil jsem voňavou tyčinku. Pustil jsem Abbu a propašoval nahoru láhev vitamínové limoná- dy. Trochu jsme se mazlili, ale Pandoru potom rozbolela hlava a šla si domů odpočinout. Byl jsem ztrápený sexem, ale když jsem pak pomáhal otci hnojit záhon s růžemi, přešlo to. Úterý,11. srpna Dostal jsem další pohled od matky Milý Aidţ,, neumi.š si před.stavit, jak moc toužim zase Tě vidět. Mé mateřské poutojepořád stejně silné. Vim, že se mvm poměrem.s Břmbem citiš ohrožený, ale npravdu neni proč. Bimbojen uspokojuje mé sexuálni potřeby. Nic vic, nic miri. Tukže, Aidy, meţ rozum a pojed' do Sknt- ska. - Srdečně Pavlina (máma) P. S. Odjiždime patnáctého. Přţed do Shefţ Jreldu vlakem v 8.22. Pošfák říkal, že kdyby moje matka byla jeho žena, dostala by po- řádný výprask. To nezná mou matku. Kdyby ji se někdo jen do- tknul prstem, rozcupuje ho na kousky. Středa,12. srpna Pandora si myslí, že nám krátké odloučení jedině prospěje. Říká, že nám naše nevinné mazlení brzo přestane stačit. Musím připus- tit, že to věčné přemáhání má zhoubný vliv na moje zdraví. Ne- mám žádnou sílu a můj spánek neustále ruší sny o Pandořiných bílých opalovačkách a kalhotkách paní O'Learyové. Možná že přece jen odjedu do Skotska. Čtvrtek,13. srpna Otec se rozhodl jet patnáctého do Skegnessu. Zamluvil čtyřlůž- kový karavan. Bere s sebou Doreen a Maxwella! Očekává, že po- jedu taky! Kdybych s nimi jel, lidi by automatícky považovali Doreen za mou matku a Maxwella za mého bratra! Jédu do Skotska. Pátek,14. srpna Strávíl jsem poslední tragický večer s Pandorou. Oba jsme si pří- sahali věrnost. Už mám sbaleno. Psa jsme předali babičce se čtr- nácti konzervami psího žrádla a obrovským pytlem sucharů. Do vlaku si beru UrţK z nţrsrví od Johna Holta. Sobota,15. srpna ÚPLNţK Můj otec, Šídlo a Maxwell mě vyprovodili na nádraží. Otcí ani trochu nevadilo, že jsem si vybral Skotsko a ne Skegness. Ve sku- tečnosti se tvářil ohromně vesele. Cesta vlakem byla hrozná. Ce- lou cestu až do Sheffieldu jsem musel stát. Mluvil jsem s nějakou paní v invalidním křesle, která cestovala ve služebním Voze. Byla moc milá říkala, že když je člověk invalidní, má to jedinou výho- du - vžďycky dostane ve vlaku místo k sezení. I když třeba jen ve služebním voze. Moje matka a had Lucas na mě čekali v Sheffieldu. Matka mi připadala děsně hubená a začala se na svúj věk oblékat moc mla- dě. Had Lúcas měl na sobě džíny ! Břicho mu viselo přes opasek. Dělal jsem, že spím, dokud jsme nedojeli do Skotska. Lucas mou matku osahával, dokonce i když řídil. Jsme na místě které se jmenuje Loch Lubnaig. Jsem v posteli v nějakem srubu. Matka s Lucasem odešli do vesnice, aby se po- kusili sehnat cigarety. Tak mně to alespoň řekli. Neděle,16. srpna DEVÁTÁ PO SVÁTKU SV. TROJICE Před srubem je jezero a za srubem borový les a hory. Není tu co dělat. Je to hrozná nuda. Pondělí, I7. srpna Byl jsem si něco přeprat v prádelně ve srubu. Mluvil jsem s jed- ním americkým klukem, jmenuje se Hamish ţVlancini ; je stejně starý jako já. Jeho matka je na svatební cestě, už počtvrté. Úterý,18. srpna Celý den pršelo. Středa, l9. srpna Poslal jsem pohledy. Volal jsem Pandoře na účet volaného. Její otec odmítl hovor přijmout. Čtvrtek, 20. srpna Hrál jsem s Hamishem Mancinim karty. Jeho matka s jeho ne- vlastním otcem a moje matka se svým milencem se jeli podívat na nějaký vodopád. Ach jo! Pátek, 21. srpns Ušel jsem dvě a půl míle do Callanderu, abych si koupil tyčinku Mars. Hrál jsem kosmickou bitvu s automatem. Vrátil jsem se, navečeřel se. Volal jsem Pandoře z budky ve srubu. Na účet vola- ného. Pořád mě miluje. Pořád ji miluju. Šel jsem spát. Sobots, 22. srpna POSLEDNĺ ČTVRt MţSĺCE Šel jsem se podívat na hrob obávaneho lupiče Roba Roye. Viděl jsem hrob, vrátil jsem se. Neděle, 23. srpna DESATA PO SVATKU SV. TROJICE Moje matka se skamarádila s nějakými Ballovými. Odjeli na hrad Stirling. Paní Ballová má dceru, která je spisovatelka. Ze- ptal jsem se p, jak pro to její dcera získala kvalifikaci. Paní Ballo- vá řekla, že její dcera jako dítě upadla na hlavu a od té doby je ţţponěkud zvláštní<<. Paní Ballová má narozeniny, takže všichni přišli do srubu oslavo- vat. V jednu, ve dvě, ve tři a ve čtyři hodiny v noci jsem si stěžo- val, že dělají rámus. V pět se rozhodli pro horolezeeký výstup! Upozornil jsem je, že jsou zpití do němoty, moc staří, nekvalifi- kovaní, netrénovaní a že neznají žádné záchranné techniky, ne- mají lékárničku, pevné boty, kompas, mapu ani teplé výživné nápoje. Můj protest vyzněl naprázdno. Všichni na tu horu vylezli, vrátili se, a v I 1.30 sí smažili vejce na slanině. Ted' když píšu, manželé Ballovi se projíždějí po jezeře v kánoi. Nejspíš ţsou zdrogovaní. Pondělí, 24. srpoa Jel jsem do Edinburghu. Viděl jsem hrad, muzeum hraček, gale- rii. Koupil jsem si skotské národní jídlo haggis, takové mleté sko- pové nebo telecí drůbky, uvařené ve skopovém žaludku. Vrátil ţsem se, četl GLENcoE od Johna Prebblea. Zítra tam jedeme. Úterý, 25. srpns K mašakru v Glencoe došlo 13. února 1692. 14. února napsal John Hill hraběti z Tweeddale: ţţZničiljsem Glencoe.<ţ To měl tedy pravdu. Nic tam není. Zítra Glasgow. Středa, 26. srpna Projížděli jsme Glasgowem v 11 hodin dopoledne, ale přesto jsem během jediné míle napočítal dvacet sedm opilců. Všechny prodejny kromě obchodů pro kutily mají ve výloze gril. Na stře- chách hospod a obchodů, kde se prodává alkohol, jsou role ost- natého drátu nebo skleněné střepy. Chvilku jsme se procházeli, potom matka donutila hada Lucase, aby s ní šel do Glasgowské galerie. Měl jsem v úmyslu sedět v autě a číst si GLENcoE, ale kvů- li všem opilcům, co se potáceli okolo, jsem je nakonec neochotně následoval dovnitř. Jak já jsem ted' rád, že jsem tam šel! Mohl jsem projít životem a propást jedinečný kulturní zážitek! Dnesjsem viděl obraz UxţítovANt od Salvadora Dalího!!! Oprav- dický! Žádnou reprodukci ! Mají ho pověšený na konci chodby, takže jak se k němu blížíte, postupně se mění. Když už konečně stojíte až u něj, připadáte si ţako trpaslík. Je naprosto fantastický! Obrovský! Má senzační barvy a Ježíš vypadá jako opravdický chlapík. Koupil jsem si v muzeu šest pohledů s Ukřižováním, ale pochopitelně to je něco úplně jiného než ve skutečnosti. Jednou tam vezmu Pandoru. Možná na svatební cestě. Čtvrtek, 27. srpna Dneska v Obanu. Narazili jsme na manžele Swallowovy, co bydlí jednu ulici ode mě. Všichni pořád říkali: >>Ten svět je ale malý, vid'te?<< Paní Swallowová se zeptala hada Lucase, jak se daří je- ho manželce. Lucas jí řekl, že ho manželka opustila kvůli jiné že- ně. Pak všichni zrudli, řekli, jak je ten svět malý, a rozešli se. Matka měla na Lucase vztek. Řekla: >>Musíš to každýmu vyklá- dat?<< a >>Jak myslíš, že si připadám, když žiju s mužem, kterého jsem přebrala lesbičce?<< Lucas chvíli kňoural, ale matka se zača- la tvářit jako moje babička. Rychle ztichnul. Pštek, 28. sřpna Dneska pevnost William. Hora Nevis byla dalším zklamáním. Nepoznal jsem, kde začíná a kde končí. Ztrácí se ve změti ostat- ních hor a kopců. Lucas spadl do burnu (to je skotsky >>říčka<<), ale bohužel tam bylo moc mělko, aby se utopil. Sobota, 29. srpna ÚPLNţK Šel jsem s Hamishem Mancinim na procházku kolem jezera. Řekl mi, že si myslí, že jeho matka spěje k pátému rozvodu. Ha- mish jede dneska večer domů ; na pondělí ráno je objednaný ke svému nţwyorskému psychoanalytikovi. Mám už sbaleno a čekám, až se matka a had Lucas vrátí odně- kud z lesa, kde se tajně milujou. Odjíždíme za svítání. Neděle, 30. srpna JEDENÁCTA PO SVÁTKU SV. TROJICE Přinutil jsem Lucase, aby zastavil v Gretna Green kvůli suvený- rům. Pandoře jsem koupil oblázek ve tvaru vydry, Bertovi skot- ský klobouk, psovi kostkovaný obojek, babičce krabici kostkova- ných bonbónů s fondánem, Šídlu sušenky Skotské kostky, Max- wellovi sladký kostkovaný dudlík. Otci jsem koupil kostkovanou utěrku. Pro sebe jsem si koupil kostičkovaný poznámkový blok. Jsem rozhodnutý stát se spisovatelem. Tady je výňatek z díla Mţ úvAHv o SxoTsxu, psaného na dálnici M 6 při rychlosti 120 mil za hodinu. Posvátný mlžný opar se vali pryč a odhaluje vznešené skotské vrcho- Iy v celé jejich vznešeno.sti. Jakýsi stin na průzračném nebi v sobě nechávápoznat orla, toho vznešeného dravéhoptáka. Se zahnutými pařáty přistává na jezeře a čeři klidnou vznešenost zviřených vod. Orel se zastavuje, jen aby si smočil svůj vznešený zobák v té čiré te- kutině, dřive než roztáhne svá vznešená křidla a odleti ke svému vznešenému hnizdu vysoko v pustých, vyprahlých, holých kopcich. Horský skot.1'znešený rohatý tvor z horských údoli skláni svou hu- riatou, vznešenou hlavu s hnědýma očima, přežvykuje a přemitá o záhadách Glencoe. Je tam trošičku moc >>vznešenosti<<. Ale myslím, že se to čte doce- la dobře. Až to dopíšu, pošlu to do BBC. Domů jsem přijel v 6 večer. Příliš unavený, abych psal víc. Pondělí, 31. srpna SVÁTEK VE sPOJENÉM KRÁLOVSTVĺ (KROMţ SKOTs KA) Nikdo nemá ani floka. Banky jsou zavřené a otec si nemůže vzpomenout na tajný kód své plastikové peněžní karty. Měl tu drzost půjčit si pět liber od Berta Baxtera. To je teda věc, žádat starobního důchodce o peníze! Kde nechal důstojnost? Pandora a já se ted' šíleně milujeme ! To odloučení jen přililo olej ; na oheň naší vášně. Kdykoli se sejdeme, vybublají v nás hormo- ny. Dneska v noci spala Pandora se skotským oblázkem v ruce. Kéž bych já byl tím kamínkem. Úterý, l. zšří Pan Singh se musí vrátit do Indie, aby se postaral o své staré ro- diče, a Bertovi bylo řečeno, že se musí přestěhovat zpátky do své- ho špinavého domu! Pan Singh říká, že nemůže být tak důvěřivý, ; aby ponechal své ženy samotné v jedné domácnosti s Bertem. Jak může někdo takhle zblbnout? Bert si z toho moc nedělá; ří- ká, že je to >>docela slušná poklona<<. Půjdene s Pandorou vyčistít Bertův dům a pomůžeme mu nastě- hovat se zpátky. Dluží městské radě dvě stě devadesát čtyři libry nájemného. Musí splácet padesát pencí týdně, takže už ţe jisté, že Bert umře zadlužený. Středa, 2. zšří Dneska jsme se šli s Pandorou podívat na Bertův dům. Je to sku- tečně úděsný pohled. Kdyby Bert vrátil všechny prázdné láhve od piva, možná by dostal dost peněz, aby doplatil nájemné. Čtvrtek, 3. září Otec nám pomohl vystěhovat všechen nábytek z přízemí Bertova domu. Červotoči vylézali na sluníčko. Když jsme zvedli koberce, zjistili jsme, že Bert léta šlapal po vrstvě špíny, starých novin, sponek do vlasů, kuliček a rozkládajíeích se myší. Přehodili jsme koberce přes šňůru na prádlo a bušili do nich celé odpoledne, ale prach se z nich zvedat nepřestal. Asi v 5 odpoledne Pandora vzrušeně oznamovala, že na jednom z koberců vidí prosvítat vzo- rek, ale bližší prohlídka ukázala, že je to jen rozšlapaný koláč. Zí- tra tam půjdeme znova. Půjčíme si od Pandořiny matky saponá- tový čistíč koberců. Pandora říká, že je to osvědčený prostředek, ale řekl bych, že ještě nikdy nemusel čistit tak zavšivený brloh, jako je ten Berta Baxtera. Páteh, 4. září Právě jsem byl svědkem zázraku ! Ještě dneska ráno byly Bertovy koberce šedivé. Ted' je jeden červený axminsterský a druhý mod- rý wiltonský. Koberce visí na šňůře, aby uschly. Všechny podla- hy jsme dočtsta vydrhli a spodní části nábytku umyli protíplísňo- vou dezinfekcí. Pandora sundala záclony, ale než je donesla do umyvadla, rozpadly se na kousky. Bert seděl v lehátku, kritizoval a protestoval. Nechápe, co je na tom špatného, žít ve špíně! Co je na tom špatného, žít ve špíně? Sobots, 5. září Dneska dopoledne jel otec vrátit Bertovy láhve. Měl jich plný kufr, zadní sedadlo a podlahu. Auto páchlo černým pivem. Ces- tou mu došel benzín a musel volat do servisu. Ten mechanik, ccţ přijel, se vůbec neuměl chovat. Řekl, že můj otec nepotřebuje servis, ale záchytku! Neděle, 6. zšří DVANACTÁ PO SVÁTKU SV. TROJICE. PRVNĺ CTVRt MţSĺCE Bertův dům vypadá skvěle. Všechno se děsně leskne a svítí čisto- tou. Postel jsme mu přestěhovali do obýváku, aby se z ní mohl dívat na televizi. Pandořina matka provedla uměleckou květino- vou výzdobu a Pandořin otec udělal pro Šavli v zadních dveřích vrátka na panteeh, aby mu Bert pořád nemusel chodit otvírat. Zítra se Bert stěhuje. Pondělí, 7. zšří SVÁTEK PRÁCE V USA A KANADţ Dopis leteckou poštou od Hamishé Manciniho. Čau Aidy! Se vede ? Doujám, že deš s Pandorou do ředu ! Se mi zdá že má grády!Z toho Skotska mám halucinace! ověk tam byl vodřiznutej jakpo atomovce! Ty seš velikej, Aidy. Bych řek, že sem byl ňák trau- matizovanej, když jsme vvpadli, ale dr. Eagelburger (můj cvokař) dělá obrovský věci s mým libidem. Mátije tecPdočista zhroucená, se ukázalo, že čislo čtyři délá do Tţ a má lepši módni kolekci Calvina Kleinse než vona ! Nezdá se Ti, že podzim je nuda ? Všude to zpar- chantělý listi ! Tě zdravim, brácho !ţţ Hamish Ukázal jsem ho Pandoře, otci a Bertovi, ale nikdo ho nepoeho- pil. Bert nemá Američany rád, protože jim trvalo moc dlouho, než vstoupili do války nebo co. Bert je ted' ve svém čistém domě. Nepoděkoval, ale tváří se spo- kojeně. Úterý, 8. září Ve čtvrtek zas ta všivá, hnusná škola. Zkusil jsem si starou školní uniformu, ale tak zle jsem z ní vyrostl, že mi otec musí zítra kou- pit novou. Otec vyvádí, ale copak za to můžu, že se vyvíjím? Už jsem jen o pět centimetrů menší než Pandora. Mé přirození zůstává na dvanácti centimetrech. Středa, 9. září Volala babička, přišla na to, že Doreen a Maxwell byli ve Skeg- nessu. Už nikdy s mým otcem nepromluví. Tohle je seznam mého nákupu: sako 29,99 1 x kopačky I 1,99 2 x šedé kalhoty 23,98 1 x fotbalové podkolenky 2,99 2 x bílá košile 11,98 fotbalové trenýrky 4,99 2 x šedý pulovr 7,98 fotbalový dres 7,99 3 x černé ponožky 2,37 sportovní pytel Adidas 4,99 1 x trenýrky na TV 4,99 1 x černé boty 15,99 1 x tílko na TV 3,99 1 x kalkulačka 6,99 1 x tepláky 11,99 souprava na psaní 3,99 1 x tenisky 7,99 souprava na rýsování 2,99 Sto liber může otec klidně postrádat. To odškodné, co dostal v práci, muselo být pořádně vysoké, takže nevím, proč leží na po- steli a naříká. Je to prostě držgrešle! Stejně neplatil opravdickýma penězma. Použil úvěrovou kartu. Pandoře jsem se v té nové uniformě moc líbil. Říká, že podle její- ho názoru mám velkou šanci, že ze mě udělají prefekta. Čtvrtek,10: září Hrdý vstup do školního roku. Jsem služba! Na začátek jsem do- stal dozor nad pozdními příchody. Musím čekat u mezery v zá- bradlí a zapsat každého, kdo se chce protáhnout do školy po zvonění. Pandora je taky služba. Má na starosti klid ve frontě na obědy. Dneska jsem dostal nový rozvrh od nového třídního učitele pana Docka. Jsou tam předměty, z kterých budu dělat závěrečné zkoušky. Povinně mám matiku, angličtinu, tělák i náboženství. Ale můžu si vybrat mezi několika kulturními a tvořivými předměty. Takže jsem si vybral hromadné sdělovací prostředky (děsně leh- ký, jenom čtení novin a koukání na televizí) a výchovu k rodičov- ství (jenom výuka o sexu, doufám). Pan učitel Dock učí taky anglickou literaturu, takže tam budeme muset chodit, i když já jsem už ted' určitě nejsečtělejší dítko ze školy. Můžu mu pomá- hat, až nebude vědět, jak dál. Požádal jsem otce o pět liber padesát na exkurzi do Britského muzea. Začal se vztekat a řekl: >>Kam se podělo bezplatné škol- ství?<< Řekl jsem mu, že nevím. Pátek,1 l. září Měl jsem dlouhý rozhovor s panem Dockem. Vysvětlil jsem mu, že jsem dítě bez matky, s nezaměstnaným, nedůtklivým otcem. Pan Dock řekl, že je mu jedno, jestli jsem třeba potomek černé, lesbické, jednooké matky a arabského hrbatého trpaslíka nemoc- ného leprou, pokud budou mé slohové práce srozumitelné, inte- ligentní a neokázalé. Tomu říkám duchovní útěcha! Sobota,12. září Dopoledne jsem napsal srozumitelnou, inteligentní a neokázalou slohovou práci o skotské přírodě. Odpoledne jsme s otcem naku- povali v samoobsluze u Sainsburyho. Viděl jsem Ricka Lemona, jak něco vzrušeně vykládá u pultu s ovocem. Říkal, že výběr ovo- ce je >>veřejný politický. čin<<. Odmítl jihoafrická jablka, fran- couzská jablka Zlatý delicius, izraelské pomeranče, tuniské datle a americké grapefruity. Nakonec si vybral anglickou reveň, >>ač- koliv má falický, možná až příliš mužný tvar<<, jak řekl. Jeho pří- telkyně Pris (zkráceně Priscilla) nakládala do vozíku luštěniny a rýži. Měla na sobě dlouhou sukni, ale chvilkama jsem jí zahlíd- nul chlupaté kotníky. Můj otec řekl, že dává rozhodně přednost pěkně oholeným nohám. Mému otci se líbí punčochy, podvazky, minisukně a hluboké výstřihy! Je děsně staromódní. Neděle,13. září TŘINACTÁ PO SVATKU SV. TROJIČE Šel jsem se podívat za Poupětem. Pandora už na ní nejezdí, pro- tože by při tom tahala nohy po zemi. Příští týden Pandoře dove- zou opravdického koně. Jmenuje se Ian Smith. Lidé, kteří ho prodávají, dřív žili v Africe, v Zimbabwe. Zřtra má moje matka narozeniny. Budeji třicet sedm. Pondělí,14. září ÚPLNţK Než jsem šel do školy, volal jsem matce. Nikdo to nebral. Před- pokládám, že ležela v posteli s tou smrdutou krysou Lucasem. K obědu jsou ted' ve škole strašný blafy. Zdá se, že úplně vypus- tili omáčky, žloutkové krémy a teplé nákypy. Typický jídelníček je: hamburger, zapékané fazole, smažené hranolky, kelímek jo- gurtu nebo kobliha. Pro tvorbu zdravých kostí a svalů to rozhod- ně nestačí. Rozmýšlím se, jestli si nemám stěžovat u paní Tha- tcherové. Nebude to naše ehyba, až z nás vyrostou neteční jedin- ci bez morálních kvalit. Možná že paní Thatcherová chce, abys- me byli slabí a nemohli jednou demonstrovat. Úterý, l5. září Barry Kent přišel během jediného týdne třikrát pozdě. Takže je bohužel mou povinností ohlásit ho panu Scrutonovi. Nepřesnost je známkou mozkové poruchy. Proto nemůže zůstat nepotrestán. Středa,16. září Naţe třída jede v pátek do Britskeho muzea: Budeme s Pandorou sedět v autobuse vedle sebe. Vezme z domova nějaké noviny, abysme měli trochu soukromí. Čtvrtek,17. září Slečna učitelka Fossingtonová-Goreová nám vykládala o Brit- ském muzeu. Řekla, že je to >>pokladnice obdivuhodných výtvo- rů mnoha lidských pokolení<<. Nikdo její přednášku neposlou- chal. Všichni pozorovali, co jí při tom vzrušení dělá levé ňadro. Pštek, l8. zšří 2.00 v noci : Právě jsem se vrátil z Londýna. Řidič autobusu pro- padl na dálnici dálničnímu šílenství. Jsem tou zkušeností natolik otřesen, že nejsem schopen podat srozumitelnou nebo inteligent- ni zprávu o tomto dni. Sobots,19. září Možná že vedení školy bude stát o zprávu nezaujatého pozorova- tele o tom, co se stalo cestou tam, v průběhu a cestou zpátky při našem výletu do Londýna. Já jsem jediná způsobilá osoba. Pan- dora, přes všechny své kvality, nemá moje nervy ze železa. Výlet třídy IV. D do Britského muzea 7.00 Nástup do autobusu. 7.05 Konzumace balíčků k obědu, pití nízkokalorických nápojů. 7.10 Autobus zastavil, aby se Barry Kent mohl vyzvracet. 7.20 Autobus zastavil, aby si Klára Neilsonová mohla dojít na dámy. 7.30 Autobus opustil školni pozemek. 7.35 Autobus se vrátil ke škole kvůli kabelce slečny učitelky Fos- singtonové-Goreové. 7.40 Zpozorováno, že se řidič autobusu chová divně. 7.45 Autobus zastavil, aby se Barry Kent mohl znovu vyzVracet. 7.55 Přiblížili jsme se k dálnici. 8.00 Řidič autobusu zastavil a všechny požádal, aby přestali dě- lat na řidiče náklad'áků >>V<<. 8.10 ĺiidič autobusu ztráci nervy, odmítá vjet na dálnici, dokud >>zatracení učitelé ty děti nezVládnou<<. 8.20 Slečna Fossingtonová-Goreová nás donutila sednout. 8.25 Vjíždíme na dálnici. 8.30 Všichni zpívají >>Deset zelených lahví<<. 8.35 Všichni zpívají >>Deset zelených flusů<<. 8.45 Řidič autobusu přerušuje zpěv hlasitými výkřiky. 9.15 Řidič autobusu zastavuje u pumpy a je zpozorováno, jak si mohutně přihýbá z kapesní láhve. 9.30 Barry Kent posílá dokola čokolády ukradené v samoobslu- ze u pumpy. Slečna Fossingtonová-Goreová si vybírá čokoládu Bounty. 9.40 Barry Kent zvrací v autobusu. 9.50 Dvě dívky sedící blízko Barryho Kenta zvracejí. 9.51 Řidič autobusu odmítá zastavit na dálnici. 9.55 Slečna Fossingtonová-Goreová zasypává zvratky pískem. 9.56 Slečna Fossingtonová-Goreová zvrací jako Alík. 10.30 Autobus se plazí po zpevněné krajnici, všechny ostatní pruhy jsou v rekonstrukci. 11.30 V okamžiku, kdy se autobus blíží ke konci dálnice, se na zadním sedadle rozpoutává boj. 11.45 Boj končí. Slečna Fossingtonová-Goreová nalézá lékárnič- ku a ohledává zranění. Barry Kent je přesazen k řidiţi. 11.50 Autobus se porouchal a zastavuje u stanice metra Swiss Cottage. I1.55 Řidič autobusu se v přítomnosti automechanika zhroutil. 12.30 Třída IV. D nastupuje do městského autobusu k nádraží sv. Pankráce. 13.00 Třída IV. D jde pěšky od sv. Pankráce přes čtvrt Bloom- sbury. 13.15 Slečna Fossingtonová-Goreová klepe na dveře Tavistocké kliniky, ptá se, jestli by dr. Laing neudělal Barrymu Kentovi pro- hlídku. Dr. Laing je v Americe na přednáškovém turné. 13.30 Vstup do Britského muzea. Adrian Mole a Pandora Braithwaiteová jsou oněmělí posvátnou úctou před ukázkami dě- dictví světové kultury. Zbytek třídy IV. D vyvádí, směje se na- hým sochám a prchá před dozorei. 14.l5 Slečna Fossingtonová-Goreová ve stavu zhroucení. Adrian Mole telefonuje řediteli na účet volaného. Ředitel na stávkové schůzi školních kuchařek, nesmí být rušen. 15.00 Dozorci udělali zátah na třídu IV. D a donutili ji sednout si na schody před muzeem. 15.05 Amenčtí turisté fotografují Adriana Molea se slovy, že je >>rozkošný anglický školák<<. 15.15 Slečna Fossmgtonová-Goreová se zotavuje a odvádí třídu IV. D na okružní prohlídku londýnských pamětihodností. 16.00 Barřy Kent skáče do kašny na Trafalgarském náměstí, jak to předvídal Adrian Mole. 16.30 Barry Kent mizí, naposledy spatřen, jak míří k vykřičené čtvrti Soho. 16.35 Přijíždí policie, bere IV. D na pohotovostní policejní stani- ci, zařizuje zpáteční cestu autobusem. Policisté telefonují rodi- čům nový čas návratu. Telefonují řediteli školy domů. Klára Neilsonová má hysterický záchvat. Pandora Braithwaiteová říká slečně Fossingtonové-Goreové, že dělá hanbu uěitelské profesi. Slečna Fossingtonová-Goreová souhlasí s tím, že dá výpověd'. 18.00 Barry Kent nalezen v obchodě se sexuálními pomůckami. Obviněn z krádeže krému >>Abystál<< a dvou >>dráždidel<<. I9.00 Autobus opouští policejní stanici v policejním doprovodu. 19.30 Policejní doprovod mává na rozloučenou. l9.35 Řidič autobusu prosí Pandoru Braithwaiteovou, aby se po- starala o pořádek. 19.36 Pandora Braithwaiteová se stará o pořádek. 20.00 Slečna Fossingtonová-Goreová sepisuje výpověd'. 20.30 Řidič autobusu postižen dálničním šílenstvím. 20.40 Návrat. Pneumatiky hoří. Třída IV. D oněmělá hrůzou. Slečna Fossingtonová-Goreová odvedena panem Scrutonem. Rodiče šíli. Řidič autobusu předán policii. Neděle, 20. září ČTRNÁCTÁ PO SVÁTKU SV. TROJICE. POSLEDNĺ CTVRt MţSĺCE Kdykoli pomyslím na Londýn, kulturu nebo dálnici M I, stále tr- pím záchvaty úzkosti. Pandořini rodiče podávají stížnost ke kaž- dému, na koho si jen dovedou vzpomenout. Pondělí, 21. září Pan Scruton pochválil Pandoru a mě za vůdcovské schopnosti. Slečna Fossingtonová-Goreová má nemocenskou. Všechny bu- doucí výlety byly odvolány. Úterý, 22. září Policie stáhla obvinění proti řidiči autobusu, protože existují >>důkazy o vážných provokacích<<. Prodejna sexuálních pomůcek také nepodá žalobu, protože Barry Kent je oficiálně ještě dítě. Dítě! Barry Kent nikdy dítě nebyl. Středs, 23. září Pan Scruton už si přečetl mou zprávu o výletě do Londýna. Na- psal mi za ni dvě pochvaly! Dneska říkali ve zprávách, že Britské muzeum uvažuje o zákazu školních výprav. Čtvrtek, 24. zšří Pandora a já spolu vychutnáváme konec podzimu. Procházíme se listím a vdechujeme kouř z ohýnků. Tohle je první rok, kdy dokážu minout strom kaštanu, aniž byeh do jeho koruny házel klackem. Pandora říká, že hrozně rychle dospívám. Pátek, 25. září Dneska večer jsme šli s Nigelem na kaštany. Našel jsem pět krás- ně velkých a ty Nigelovy jsem rozmačkal napadrt. Hahaha! Sobota, 26. zšří Vzali jsme Poupě na návštěvu k Bertovi. Bert tyhle dny nemůže moc chodit. Poupě prodávají do jedné bohaté rodiny. Bude se na ní učit jez- dit holka, která se jmenuje Kamila. Pandora říká, že se Kamila v jadřuje tak nóbl, že jí nikdo nerozuml. Bert byl děsně smutný. kal: >>Jo, holka, my dva skončíme u rasa.<< Neţěle, 27. září PATNÁCTA Píl SVATKU sV. TROJICE Poupě odjela v 10.30. Dal jsem jí jablko za šestnáct pencí, aby přišla na jiné myšlenky. Pandora běžela za malým vozem pro přepravu koní a volala: >>Já jsem si to rozmyslela,<< ale už neza- stavili. Pandora si to rozmyslela taky s lanem Smithem. Už nikdy ne- chce vidět jineho poníka nebo koně. Má výčitky svédomí, že Poupě prodala. lana Smithe přivezli ve 14.30 a hned ho zase vezli zpátky. Když ho odváželi pryč, v jeho černé tváři se zračil zlověstný výraz. Pan- dořin otec půjde zítra brzy ráno do banky zrušit šek, který vysta- vil minulý čtvrtek. Také v jeho tváři byl zlověstný výraz. Pondělí, 28. září MESĺC V NOVU Bert má něco s nohama. Doktor říká, že potřebuje celodenní pé- či. Byl jsem tam dneska, ale je moc těžký, abych se s ním tahal. Sestra z jeho obvodu si myslí, že se o Berta líp postarají ve Slu- nečném domově Aldermana Coopera. Ale já myslím, že to není pravda. Cestou do školy jsem si domov prohlédnul. Vypadá jako muzeum. Staří lidé v něm vypadají jako exponáty. Jsř děsně starý, Berte. Tobě osmdesát devět. Miluješ Šavli, řepu a woodbinky. Ty púchneš, já ne. Nemáme nic společného, Proč my dva jsme kamarádi, Mněje ětrnáct a půl, To je pro mě záhada. Úterý, 29. září ţ Bert se nepohodl s obvodní sestrou. Říká, že nemá rád, když ho nějaká ženská ošahává na choulostivých místech. Mně osobně by. ţ to nevadilo. ţ Středs, 30. září Jsem rád, že září už je skoro za námi, nepřineslo nic než starosti. Poupě pryč. Pandora smutná. Bert v posledním tažení. Otec po- řád bez práce. Matka pořád zblblá do hada Lucase. Čtvrtek, l. října 7.30: Zrovna jsem se probudil a zjistil, že mám bradu samou vy- í rážku! Jak se můžu ukázat před Pandorouţ 22.00 : Celý den jsem se Pandoře vyhýbal, ale dostihla mě u obě- da. Snažil jsem se jíst s rukou na bradě, ale ukázalo se, že je to moc těžké. Přiznal jsem se jí při jogurtu. Přijala mou vadu velice klidně. Řekla, že to na naší lásce nic nemění, ale stejně mi připa- dalo, že když jsme se večer po klubu mládeže loučili, postrádaly její polibky obvyklý žár. ' Pátek, 2. října 6.00: Jsem velice nešfastný a zase jednou hledám útěchu u lite- rárních velikánů. Ani trochu mě nepřekvapuje, že intelektuálové I = páchají sebevraždy, zešílí nebo se upijou k smrti. Bereme si i ' všechno víc než ostatní lidé. Víme, že svět je prohnilý a brady zo- ' hyzděné vyrážkami. ţtU POKROK, KOEXISTENCf A INTELEKTUALNĺ SVO- ' sonu od Andreje D. Sacharova. ' Podle toho, co se píše na obálce, je to >>dokument nedozírné dů- ţ "` ležitosti<<. ţ 23.30: Podle mě, Adriana Molea, je POKROK, KOEXISTENCE A INTE- ţ ţ LEKTUÁLNf sVOBODA nedozírněnudná kniha. ţ ţ ţţ Nesouhlasím se Sacharovovou analýzou příčin obrody stalinis- mu. Bereme Rusko ve škole, tak to musím vědět. ; Sobota, 3. října ;: Pandořiny city začínají chladnout. Dneska nepřišla k Bertovi. Musel jsem mu uklidit sám. Odpoledne jsem šel jako obvykle do samoobsluhy k Sainsbury- mu; prodávají vánoční pečivo. Cítím, jak mi život uniká mezi rsty. tU NA VţTRNÉ HŮRCE. Je to nádherné. Kdybych mohl vzít Pando- ru někam hodně vysoko, jsem si jistý, že by se naše stará vášeň znovu probrala k životu. Neděle, 4. října ŠESTNACTA PO SVÁTKU SV. TROJICE Přesvědčil jsem Pandoru, aby se přihlásila na kurs bivakování v horách, v Derbyshire. Organizuje ho klub mládeže. Rick Le- mon posílá rodičům, v mém případě jednomu rodiči, seznam po- třebného vybavení a přihlášku, kteroú musí podepsat. Mám Jen dva týdny na to, abych se dostal do vrcholné kondice. Snažím se udělat padesát kliků denně. Snažím se marně. Zatím jich udělám maximálně sedmnáct. Pondělí, 5. října Sociální pracovníci unesli Berta! Drží ho ve Slunečném domově Aldermana Coopera. Byl jsem ho navštívit. Je na pokoji se star- cem, který se jmenuje Tomáš Bell. Každý z nich má na svém po- pelníku cedulku se jménem. Šavle je v psím útulku Spolku pro ochranu zvířat. Náš pes se ztratil. Je to zlé znamení. Úterý, 6. říjns PRVNt ČTVRt MţSfCE Šli jsme s Pandorou navštívit Berta, ale byla to vážně ztráta času. Jeho pokoj na nás měl zvláštní účinky. Způsobil, že jsme nechtěli o ničem mluvit. Bert říká že bude sociální péči žalovat, že ho zbavuje základních práv. lţíká, že musí chodit spát v devět třicet! To není fér, protože je zvyklý zůstat vzhůru až do posledních zpráv. Cestou ven jsme šli okolo společenské místnostI. Staří lidé seděli na vysokých židlích podél stěn. Měli zapnutou televizi, ale nikdo se na ni nedíval. Všichni vypadali, jako by o něčem pře- mýšleli. Ve snaze zvednout starcům náladu nechala sociální péče vymalo- vat stěny na oranžovo. Nezdá se, že by to fungovalo. Středa, 7. října Tomáš Bell v noci umřel. Bert říká, že z domova nikdo živý ne- odejde. Bert je tam nejstarší. Děsně se bojí umírání. Je ted' v ce- lém domově jediný muž. Pandora říká, že ženy muže přežívají. ĺ Zíká, že je to jistá odměna za to, že toho předtím musejí ženy mnohem víc vytrpět. Náš pes je ještě pořád ztracený. Dal jsem inzerát do obchodu pa- na Cherryho. Čtvrtek, 8. října Bert je ţeště naživu, tak jsem k němu vzal dneska na návštěvu Ša- vli. Vysadili jsme Berta na okno jeho pokoje a on mával Šavli, který byl venku na trávníku. Do domova psI nesmějí. Je to další z jejich přiblblých pravidel. Náš pes je pořád ztracený. Ted' už je zřejmě mrtvý. Pštek, 9. října Vrchní sestra z domova říká, že když bude Bert děsně hodný, může jít v neděli na celý den ven. Půjde k nám na nedělní oběd a svačinu. Přišel účet za telefon. Schoval jsem ho pod matraci. Je na 289 liber,19 pencí. Sobota,10. října Ted' už mám o psa doopravdy starost. Zmizel z povrchu naší čtvrti. Nigel, Pandora a já jsme prozkoumali všechny slepé ulice. Další starosti mi dělá otec. Leží v posteli do oběda, pak sI usmaží na pánvi nějakou hrůzu, nají se, otevře si plechovku nebo láhev piva, pak si sedne k televizi a sleduje odpolední program. Vůbec se nesnaží najít si jinou práci. Potřeboval by vykoupat, ostříhat a oholit. Příští úterý máme třídní schůzku. Odnesl jsem jeho nej- lepší oblek do čistírny. V knihkupectví W. H. Smithe jsem si kou- pil knížku; stála jen pět pencí. Napsal ji neúspěšny spisovatel Drake Fairclough a jmenuje se KUCHAftKA PRO STARŠĺ LABUţNĺKY. Zl- tra přijde Bert. Pandořin otec řekl, že dá odpojit telefon. Přišel na ty hovory na účet volaného. Neděle,11. října SEDMNÁCTÁ PO SVATKU SV. TROJICE Bertova návštěva Vstal jsem brzo ráno a vyklidil nábytek z haly, aby mělo Bertovo pojízdné křeslo prostor pro manévrování. Uvařil jsem otci kafe a odnesl mu ho nahoru do postele, potom jsem začal vařit kohou- ta na vině podle receptu pro starce. Nechal jsem ho vařit a šel na- horu znovu probudit otce. Když jsem se vrátil dolů, bylo mi jasné, že z kohouta na vině nic nebude. Všechen ocet se vyvařil a zůstalo jen spálené kuře. Byl jsem hrozně zklamaný, protože jsem se těšil, že to dneska bude můj kuchařský debut. Chtěl jsem ohromit Pandoru svým všestranným talentem ; myslím, že ji moje řeči o literárních velikánech a norském kožedělném průmyslu za- čínají trochu nudit. Když přijel Pandořin otec do domova, Bert trval na tom, že si s sebou vezme svůj velký kufr. Kufr, pojízdné křeslo a Bert za- brali celé zadní sedadlo, takže jsem se musel krčit až u zadních dveří. Dostat Berta z auta do pojízdného křesla trvalo celou věč- nost. Skoro stejně dlouho, jako mně trvalo dostat otce z postele. Pandořin otec zůstal na jednu skleničku jen tak vestoje, potom na jednu před obědem, pak na jednu na spláchnutí, potom na jednu na cestu. Pak si dal jednu na důkaz toho, že se přes den ni- kdy neopije. Pandora začala mít sevřené rty ( ženské to snad mu- sí učit holky už od peřinky ). Potom svému otci zabavila klíčky od auta a zavolala matce, aby si přišla pro auto. Musel jsem vytr- pět podívanou na svého otce, jak napodobuje nějakého Franka Sinatru a zpívá >>Jednu za mou milou a jednu navrch na cestu<<. Pandořin otec si s naším plastikovým džbánkem na žloutkový krém hrál na vrchního. Když přišla Pandořina matka, oba si opi- le prozpěvovali. Měla tak sevřené rty, až se zdálo, že ani žádné nemá. Odvelela Pandoru a jejího otce do auta a řekla, že už je na čase, aby se můj otec dal dohromady. ĺ Zekla, že ví, že se cítí po- kořený, zbytečný a zahořklý, protože je bez práce, ale že dává špatný příklad citlivému mládenci. Potom odjela rychlostí 15 km/h. Pandora mi zadním okýnkem poslala pusu. Důrazně protestuji ! Nic z toho, co můj otec dělá, už na mě nemá vůbec žádný vliv. Měli jsme indickou rýži s karí. Během oběda se k nám přišla podívat paní Singhová a bavila se s Bertem hindsky. Zdálo se, že jí naše karí připadá hrozně k smíchu ; pořád na ně ukazovala a smála se. Někdy si říkám, že už jsem jediný člověk na světě, který se ještě umí chovat. Bert řekl mému otci, že je přesvědčený, že se ho vrchní sestra po- kouší otrávit ( Berta, ne otce ), ale otec řekl, že všechna ústavní jídla jsou stejná. Když byl čas k odchodu, začal Bert brečet. Ří- kal: >>Nenuţte mě, abych se tam vracel,<< a další smutné věci. Otec mu vysvětlil, že bychom se o něj u nás doma nedovedli po- starat, a tak byl v křesle dopraven k autu ( i když pořád mačkal brzdu ). Požádal nás, abychom si nechali jeho kufr u sebe. Řekl, že ho máme otevřít po jeho smrti. Klíč má na šňůrce okolo krku. Pes stále nezvěstný. Pondělí, I2. říjns KOLUMBŮV DEN V USA. DEN DĺKŮVZDÁNĺ V KANADÉ Dneska večer jsem šel do klubu mládeže >>Nechceme žít na uli- ci<<. Rick Lemon nám vysvětloval techniky bivakování. Říkal, že když člověk trpí podehlazením, je nejlepší vlézt si s nahatou žen- skou do igelitového pytle. Pandora vyslovila protest a Pris, která s Rickem Lemonem chodí, se zvedla a odešla. To už je můj osud ! Pojedu na hory s frigidní ženskou. Sbohem, pejsku. Úterý,13. října ÚPLNţK Volala rozzlobená babička a ptala se, kdy už si konečně přijdeme pro psa. Ten stupidní čokl se u ní objevil 6. října. Hned ţsem tam šel a byl jsem šokovaný, v jakém je pes stavu : myslím, že zestár- nul a zešedivěl. Podle lidského kalendáře je mu ţedenáct. Podle psího už by měl brát penzi. To jsem ještě neviděl, aby nějaký pes takhle rychle zestárnul. Těch osm dní u babičky pro něţ muselo být peklo. Moje babička je hrozně přísná. Středs,14. říjns Už jsem si skoro zvykl na ty staré dámy v domově. Zajdu tam vždycky odpoledne cestou ze školy. Zdá se, že mě rády vídí. Jed- na z nich mi plete kuklu na ten víkend v přírodě. Jmenuje se Queenie. Dneska večer jsem udělal třicet šest a půl kliku. Čtvrtek,15. říjns Šel jsem si do klubu mládeže vyzkoušet odporné, hnusné, staré pohory, abych měl správnou velikost. Rick Lemon je obstaral z půjčovny pro horolezce. Aby mně ty moje seděly, musím si na- vleknout troje ponožky. Pojede nás šest. Rick nás povede. Nemá kvalifikaci, ale má zkušenosti s životem ve špatných pod- mínkách. Narodil se a vyrostl v Kirby New Town. Šel jsem do samoobsluhy k Sainsburymu a nakoupil si jídlo na bivakování. Musíme si nést jídlo a výzbroj sami v rancích, takže důležitou ro- li bude hrát váha. Koupil jsem si: 1krabici kukuřičných vloček 2balíčky sušenek 2litty mleka I kg cukru krabičku porcovaneho čaje rolí toaletního papíru reveňovou konzervu saponát na nádobí 3kg brambor 2konzervy tuňáka '/.kg sádla 1konzervu '/,kg másla hovězího ve vlastní šţávě 2bochníky chleba I konzervu mrkve '/= kg sýra Stěží jsem to jídlo do přírody donesl z obchodu domů,takže ne- vím,jak s ním budu chodit po horách! Otec mi navrhl,abych ně- co nechal doma. Tak asi nezabalím tu roli papíru nebo kukuřičné vločky. Pátek,16. října Rozhodl jsem se, že si do Derbyshire nevezmu deník. Nemohu zaručit, že by se nedostal do nepřátelských rukou. Kromě toho už by se mi ani nevešel do batohu. Musím ted' končit, řidič mikrobusu už venku řádí s klaksonem. Sobots,17. října Neděle,18. října OSMNÁCTÁ PO SVÁTKU SV. TROJlCE 20.00: Je to báječné být zpátky v civilizaci! Poslední dva dny jsem prožil jako sprostý divoch! Spal jsem na holé zemi ; mezi mnou a živly byl jen spací pytel ! Pokoušel jsem se usmažit si brambůrky na pţavém vařiči primus ! Plahočil jsem se bystřinami s těmi mučidly na nohou! Musel jsem vykonávat své přirozené potřeby venku v přírodě! Zadek jsem si utíral lis- tím! Zádná televize, rádio, nic! Rick Lemon nám dokonce ani ne- dovolil sedět v mikrobusu, když začalo pršet! Řekl, že si máme udělat přístřešky z darů přírody! Pandora našla igelitový pytel od krmení pro zvířata a tak jsme pod ním na střídačku seděli. Nevím, jak jsem to přežil. Vejce se mi rozbila, chleba se rozmá- čel, sušenky rozmačkaly a nikdo neměl otvírák na konzervy. Má- lem jsem umřel hlady. Sýr naštěstí nevyteče, nerozbije se, nena- sákne vodou a neprodává se v plechu. Byl jsem rád, když nás objevila horská služba. Vzali nás na velitelství. Rick Lemon do- stal vynadáno, že nemá mapu ani kompas. Rick řekl, že ty hory zná jako svý boty. Velitel horské služby řekl, že je asi Rickovi ně- kdo vyměnil, protože jsme byli pět kilometrů od našeho mikro- busu a šli jsme opačným směrem! Ted' budu prvně po dvou dnech spát v posteli. Zítra nejdu do školy kvůli puchýřům. Pondělí,19. října Dva dny musím s těma nohama odpočívat. Doktor Gray byl veli- ce nepříjemný: řekl, že nesnáší, když ho někdo volá kvůli několi- ka puchejřům. Byl jsem jeho postojem velmi překvapen. Každý přece ví, že ho- rolezci dostávají do nohou sněf. Úterý, 20. říjns POSLEDNĺ ČTVRt MţSĺCE Tak tu ležím v posteli a nemůžu chodit, protože mám mučivé bo- testi, a otec odbývá své rodičovské povinnosti tím, že mi třikrát denně předhodí pár chlebíčků s uzeným! Jestli se matka brzy nevrátí domů, budu nakonec bezprizorný a narušený. Už ted' jsem zanedbaný. Středs, 2l. říjns Dopajdal jsem se do školy. Všichni učitelé měli na sobě svoje nejlepší oblečení, protože večer jsou třídní schůzky. Otec se dal do pořádku a oblékl si svůj nejlepší oblek. Vypadal slušnč, díky- bohu! Nikdo by na něm nepoznal, že je nezaměstnaný. Všichni učitelé mu řekli, že dělám škole čest! Otec Barryho Kenta vypadal otrávený jako šváb! Hahaha! Čtvrtek, 22. říjns Odkulhal jsem na půl cesty do školy. Pes šel za mnou. Odkulhal jsem zpátky domů. Zavřel jsem psa do kůlny na uhlí. Dokulhal jsem až do školy. O patnáct minut pozdě. Pan Scruton řekl, že ja- ko dozorce pozdních příchodů svym pozdním příchodem nedá- vám dobrý příklad. Jemu se to mluví! Do školy si jezdí fordem cortinou, a pak, má na starosti všeho všudy jednu školu. Já mám spoustu starostí a žádné auto. Pátek, 23. října Dostal jsem dopis z nemocnice. Píšou mi, že si v úterý dvacátého sedmého mám jít nechat vyndat mandle. Úplně mě to šokovalo! Otec mi řekl, že jsem objednaný od svých pěti let! Takže jsem ce- lých devět let musel každoročně přetrpět nápor angíţy jenom proto, že je naše zdravotnictví na mizině! Proč nemůžou porodní báby odstranit dětem mandle hned při narození? Ušetřilo by to spoustu starostí, bolesti a peněz. Sobota, 24. října DEN SPOJENÝCH NARODŮ Šel jsem si koupit nový župan, bačkory, pyžamo a toaletní potře- by. Otec jako obvykle naříkal. Prohlásil, že neví, proč bych si do nemocnice prostě nemohl vzít věci, co mám. Řekl jsem mu, že bych v županu s Jeníčkem a Mařenkou a v pyžamu s medvídkem Pú vypadal nemožně. Kromě těch hrozných vzorků mi jsou malé a jsou samá záplata. ĺiekl, že on jako kluk spával v noční košili sešité ze dvou pytlů od uhlí. Zavolal jsem babíčce, abych si tohle otcovo nepravděpodobné prohlášení ověřil, a otec byl nucen to zopakovat do telefonu. Babička řekla, že to nebyly pytle od uhlí, ale od mouky, takže ted' vím, že je můj otec nenapravitelný lhář! Má nemocniční výstroj přišla na padesát čtyři libry devatenáct; k tomu ještě přibude ovoce, čokolády a glukózový sirup. Pando- ra říkala, že v tom novém županu z počesaného silonu vypadám jako Noţl Coward. Řekl jsem: >>Díky, Pandoro,<< i když po prav- dě řečeno nevím, kdo Noţl Coward je nebo byl. Doufám, že to není nějaký hromadný vrah nebo něco na ten způsob. Neděle, 25. října DEVATENÁCTA PO SVÁTKU SV. TROJICE. KONţĺ BRtTSKÝ LETNĺ ČAS Volal jsem matce, abych jí pověděl o svém nadcházejícím chirur- gickém utrpení. Nikdo to nebral. To je typické. Radši si užívá s hadem Lucasem, než aby utěšila své jediné dítě! Telefonovala babička a říkala, že zná někoho, kdo zná někoho, kdo znal někoho, komu brali mandle a vykrvácel při tom na ope- račním stole. Ukončila to slovy: >>Nedělej si starosti, Adriane, jsem si jistá, že u tebe bude všechno v pořádku.<< Mockrát děkuju, babičko! Ponţělí, 26. října ţ SVÁTEK V IRSKÉ REP. 1I.00: Sbalil jsem si věci a šel za Bertem. Jde to s ním rychle z kopce, takže jsme se možná viděli naposled. Bert taky znal ně- koho, kdo vykrvácel po odstranění mandlí. Doufám, že je to ten samý čloVěk. Rozloučil jsem se s Pandorou: brečela hrozně dojemně. Přinesla mi starou odkovu po Poupěti, abych si ji vzal s sebou do ne- mocnice. kala, že Jednomu příteli jejího otce odstraňovali ně- jakou cystu a už se neprobrál z narkózy. Ve 14 hodin greenwich- ského času budu přijat na jedno z oddělení místní nemocnice. 18.00: Otec čekal čtyři hodiny u mé postele na povolení, že smí odejít. Vyšetřili mi každý kousek těla. Vzali mi krev a moč, zváži- li mě a vykoupali, změřili, proklepali a prohmatali, ale nikdo se mi nepodíval do krku! Na nočhí stolek jsem si položil náš rodinný lékařský slovník, abych udělal dojem na doktory. Zatím nemůžu říct, jaké je osa- zenstvo mého pokoje, protože sestry zapomněly odstranit zástě- ny okolo poste:e. Nad sebou mám nápis >>Pouze tekutiny<<. Jscm hrozně vystrašený. 22.00: Umírám hlady! Nějaká černá sestra mi odnesla všechno jídlo a pití. Mám spát, ale je to tady jako v blázinci. Každou chvíli néjaký stařík spadne z postele. Půlnoc: Nad mou postelí je nový nápis >>Žádná strava<<. Umí- rám žízní! Dal bych svou praVou ruku za plechovku přírodní ne- slazené minerálky. Úterý, 27. října 4.00: Jsem úplně vysušený! 6.00: Zrovna mě vzbudili! Před desátou hodinou se neoperuje. Tak roč mě nemůžou nechat vyspat? Musím se jít znovu vykou- pat. ekl jsem jim, že mě budou operovat uvnitř, a ne zvenku, ale nikdo mě neposlouchá. 1.00: Jedna čínská sestra zůstala se mnou v koupelně, abych ur- čitě nevypil ani trochu vody. Pořád se koukala, tak jsem si na něm musel držet houbu. 7.30 : Oblékli mě jako šílence, takže jsem připravený na operaci. Dostal jsem injekci, po které mám být ospalý, ale jsem úplně čilý a poslouchám hádku kvůli ztraceným kartám nějakého pacienta. 8.00: Mám úplně sucho v puse, zblázním se žízní, neměl jsem nic k pití od devíti čtyřiceti pěti včera večer. Zdá se mi, že se vznáším, ty praskliny na stropě jsou hrozně zajímavé. Musím na- jít nějaké místo, kam bych si schoval deník. Nechci, aby mi do něj nějaký čmuchal strkal nos. 8.3fl: Matka je u mé postele! Schová mi deník ve své kabelce se spoustou přihrádek. Slíbila mi ( při životě našeho psa ), že ho ne- bude číst. 8.45: Matka je venku na zahradě a kouří. Připadá mi stará a vy- čerpaná. Tenhle zhýralý život se jí vymstí. 9.00: V jednom kuse sem jezdí s vozíkem a hážou lidi v bezvědo- mí zpátky na postel. Ošetřovatelé mají na sobě zelené kombinézy a gumové hoIínky. Na sále musí být po zemi spousta krve! 9.15: Vozík ted' jede směrem ke mně! PůlAoc: Jsem bez mandlí. Trpím hroznými bolestmi. Matce trva- lo třináct minut, než našla můj deník. Nevyzná se ve všech těch přihrádkách vlastní kabelky. Má jich tam sedmnáct. Středs, 28. října Nemůžu mluvit. Dokonce i sténání mi působi muka. Čtvrtek, 29. října Přestěhovali mě do samostatného pokoje. Ostatní pacienti už ne- můžou snášet pohled na mé utrpení. Dostal jsem pozdrav od Berta a Šavle. Pxtek, 30. ţjna Dneska jsem dokázal usrkávat trochu babiččiny výživné polévky. Přinesla mi ji v termosce. Otec mi přinesl smažené brambůrky v rodinném balení ; to už mohl rovnou přinést žiletky ! Pandora přišla v návštěvních hodinách ; neměl jsem o čem jí šep- tat. Když člověk balancuje mezi životem a smrtí, konverzace ho omrzí. Sobota, 31. října PftEDVECER SVÁTKU VŠECH SVATÝCH 3.00 : Byl jsem nucen stěžovat si na hluk z ubytovny sester. l1ž mě otrávilo poslouchat (a pozorovat) opilé sestry a policisty po služ- bě, jak skotačí po zahradě převlečení za čarodějnice a čaroděje. Sestra Boldryová vyváděla něco obzvlášt nechutného s nějakou dýní. Hned jak to půjde, stanu se členem Lékařské společnosti. Neděle, l. listopsdu DVACÁTA PO SVATKU SV. TROJICE Sestry se ke mně chovají velmi chladně. Říkají, že zabírám po- stel, kterou by mohl obsadit někdo nemocný! Nesmějí mě pro- pustit dříV, než dokážu sníst misku kukuřičných vloček. Zatím to odmítám. Ta bolest se nedá vydržet. Pondělí, 2. listopadu Sestra Boldryová mi nacpala lžíci kukuřičných vloček do mého poničeného krku,a dřív než jsem je mohl strávit, začala mi staho- vat povlečení z postele. Nabídla se, že mi zaplatí taxíka, ale já jí řekl, že počkám na otce, aby mě odnesl do auta. Úterý, 3. listopadu VOLBY V USA Jsem ve své posteli. Pandora je má jediná pevná opora. Dorozu- míváme se spolu beze slov. Můj hlas byl zničen operací. Středa, 4. listopadu Dneska jsem po týdnu zaskřehotal svá první slova. Řekl jsem: >>Tati, zavolej,mamince, že jsem z nejhoršího venku.ţţ Otci se moc ulevilo. Uplně ho to přemohlo. Jeho smích neměl daleko k hysterii. Čtvrtek, 5. listopsdu PRVNĺ ţTVRŤ MÉSĺCE Dr. Gray říká, že můj selháVající hlas je jen >>projevem dospívá- ní<<. Pokaždé má špatnou náladu! Myslel si, že se snad budu potácet k němu do ordinace a čekat ve frontě v jeho čekárně nacpané bacily? Řekl, že bych měl být ven- ku s ostatníma klukama mého věku a chystat dříví na táborák. Řekl jsem mu, ie jsem na takové pohanské rituály už moc starý. Řekl, že jemu je čtyřicet sedm a že se mu pořádný táborák ještě ořád líbí. tyřicet sedm ! Tím se mnohé vysvětluje ; už by ho měli dát do penze. Pátek, 6. listopadu Otec mě zítra vezme na organizovaný večírek u táboráku ( samo- zřejmě za předpokladu, že už se na to budu cítit). Jeho účelemje přispět na výdaje manželských poraden. Pandorina matka uvaří a Pandořin otec má na starosti ohňostroj. Můj otec bude ohňostroj odpalovat, takže raději zůstanu stát ale- spoň sto metrů stranou. Už mockrát jsem viděl, jak si sežehnul obočí. Včera večer si několik nezodpovědných lidí z naší ulice dělalo tá- borák na vlastní zahradě za domem! Ano ! Navzdory tomu, že v rádiu, televizi, večerníčku a všech novinách bylo uveřejněno varování před hrozícím nebezpečím, tihle sobci si nedali říct. Nic se nestalo, ale je jisté, že to bylo jen šfastnou náhodou. Sobota, 7. listopadu Táborák pořádaný manželskou poradnou byl obrovský. Všichni se snažili něčím přispět. Pan Cherry věnoval stovky výtisků časo- pisu TEţ! Říkal, že je měl nacpané vzadu v místnosti za krámem víc než rok. Pandora spálila svou sbírku comicsů JACKIE. Řekla, že >>postrá- dají feministická hlediska<< a že by >>byla nerada, kdyby se dosta- ly do rukou mladým dívkám<<. Pan Singh a všichni malí Singhové s sebou vzali indické boucha- cí kuličky. Jsou mnohem hlasitější než anglické. Byl jsem rád, že náš pes byl s vatou v uších zavřený v kůlně na uhlí. Nikdo nebyl vážně popálený, ale myslím, že byla chyba rozdávat rachejtle současně s jídlem. Spálil jsem upomínku na telefonní účet, která přišla dneska ráno. Neděle, 8. listopadu DVACÁTÁ PRVNĺ PO SVÁTKU SV. TROJICE. NEDÉLE PţED DNEM PŘĺMÉftĺ Naše ulice je plná štíplavého kouře. Šel jsem se podívat na ohni- ště; časopisy TEţ! ještě pořád leží na žhavém popelu, odmítají po- řádně shořet: ( Naše upomínka na telefon díkybohu zmizela ! ) Pan Cherry bude muset vykopat velkou jámu a zalít v ní časopísy TEţí vápnem, dřív než zadusí celé okolí. ţel jsem navštívit Berta. Byl Venku s Queenií. Poaeělí, 9. listopxdu Zpátky ve škole. Pes je u veterináře. Chirurgicky mu odstraňují vatu z uší. Úterý,10. listopţdu Napuchly mi prsní bradavky! Stává se ze mě holka!!! Středa,1 l. listopsdu DÉN VALEţNÝCH VYSLOUŽlLCŮ V USA. DEN PŘĺMţţI V KANADE. ÚPLNĚK Dr. Gray už prý za mnou víckrát nepřijde! Řekl, že naběhlé bra- davky jsou u kluků normální. Obvykle ţe mívají, když je jim dva- náct a půl. Dr. Gray řekl, že jsem citově i fyzicky nezralý! Jak můžu být nezralý? Vlastním zamítavý dopis z BBC ! A jak jsem mohl jít pčšky do ordinace s naběhlyma bradavkama? Stejně nevím, proč tomu říká ordinace; nikdy tam nic nenaordi- nuje. Čtvrtek,12. listopadu Řekl jsem panu učiteli Jonesovi, že nemůžu cvičit kvůli napuch- lým bradavkám. Jeho názor byl velmi neomalený. Nevím, co je v tom jejich institutu učí. Pátek,13. listopadu Dneska večer ţsme si s Pandorou upřímně popovídali o našem vztahu. Nechce si mě za dva roky vzít! Místo toho chce chodit do práce! Pochopitelně jsem z te rány zdrcený. Řekl jsem jí, že by mi neva- dilo, kdyby přijala malý úvazek v pekařství nebo něco takového, až se vezmeme, ale ona řekla, že má v úmyslu jít na uniVerzitu a do pekařství že vstoupí jenom proto, aby si koupila křupaVé rohlíky. Vyměnili jsme si hrubá slova. (Její byla hrubší než moje.) Sobota,14. listopsdu Ohořelé časopisy TEiS! poletují celou naší slepou ulicí. Zdá se, že mají zvláštní dar přežít. Městská rada vyslala speciální likvidační četu, která se má pokusit je všechny pochytat. Pes už má vatu z uší venku. Jenom předstírá, že neslyší. Šel jsem navštívit B. B., ale je venku s Queenií, která ho strká před sebou po lunaparku. Neděle,15. listopadu DVACÁTA DRUHÁ PO SVÁTKU SV. TROJICE ţtu MÉSTO JAKO IţLENKA Od Nevila Shuta, je to děsně bezva. Kéž bych měl přítele intelektuála, s kterým bych mohl diskutovat o li- terárních velikánech. Můj otec si myslí, že MţsTo JAKO fiLENKA na- psal Lewis Carroll. Pondělí,16. listopadu Vrátil jsem se ze školy s bolením hlavy. Všechen ten hluk, křik a zastrašování mě ničí ! Učitelé by snad měli mít lepší vychování ! Úterý,17. listopadu Otec mi dělá vážné starosti. Dokonce ani nejnovější zprávy o tě- hotenství princezny Diany ho nedokáží rozveselit. Babička už upletla tři páry botiček a odeslala je do Buckingham- ského paláce. Babička je pravá patriotka. Streda,18. listopadu POSLEDNĺ CTVRŤ MESICE Stromyjsou dočista nahé. Zapaluji pohřebni hranice. Jejich podzimni háv Já, Adrian Mole, Zaneřádil chodniky. Jim do nich kopu Metaři městské správy A ohoři mi semišky. Pozorně jsem báseň opsal a poslal ji Johnu Tydemanovi do BBC. Připadá mi jako člověk, který by mohl mít rád básně o podzim- ním listí. Brzy si musím nechat něco odvysílat nebo otisknout, jinak ke mně Pandora ztratí veškerou úctu. Čtvrtek,19. listopadu Pandora mi navrhla, abych s pomocí školního rozmnožovacího stroje začal vydávat literární magazín. O polední přestávce jsem napsal první číslo. Jmenuje se HLAS MLÁDĺ! Pštek, 2Q. listopadu Pandora si prohlédla HLAS MLADf. Navrhla, abych požádal o pří- spěvky i další talentované písmáky místo toho, abych psal celý časopls sám. Řekla,že napíše příspěvek o pěstování květin a zeleniny v truhlí- kách za okny.Klára Neilsonová nabídla pankáčskou básničku. Je hrozně avantgardní, ale já se nebojím bořit staré hráze. SLÁVA PUNKŮM Společnostje k zbliti, Anglie páchne. vyválená v hnoji Stoka světa. I s britskou vlajkou. Žumpa Evropy. Sid byl ničema. Sláva punkům Johnnie už shnil. Králům a královnám Mrtvej,mrtvej,mrtvej. Našich ulic. Zabitej šedi. Chce to tam dát pod falešným jménem,protože její otec je radní za konzervativce. Nigel napsal krátký článek o údržbě závodního kola.Je to hroz- ná nuda,ale nemůžu mu to říct,protože je můj nejlepší kamarád. Ve středu jdeme do rozmnožovny. Pandora to přes víkend přepíše na blány. Tohle je můj první úvodník: Ahoj děcka, takje tady váš ajenom váš vlastni časopis. Ano! Napsaný a vyrobe- ný výhradně s použitim dětské pracovni sily. Pokusiljsem se v na- šem prvnim čisle prolomit staré hráze. Mnozi z vás možná nemaji tušeni o zázracich pěstováni květin v okennim truhliku nebo o rado- stech, jaké může přinést údržba závodniho kola. Jestli je to tak, držte si klobouky, zažijete kouzelné překvapeni ! Adrian Mole, šéfredaktor Budeme vybírat dvacet pět pencí za výtisk. Sobota, 21. listopadu Pandořin otec ukradl v práci krabici rozmnožovacích btan. Za- tímco já tvořím, Pandora přepisuje na stroji první stranu HLAsU MLÁuí. Mám za sebou polovinu skandálního odhalení o Barrym Kentovi. Jmenuje se t0 PRAVDA 0 BARRYM KENTOVI! Od babiččina dramatického zásahu si netroufl na mě ani sáhnout, takže vím, že si to můžu dovolit. Nemám čas jít za Bertem. Půjdu zítra. Neděle, 22. listopadu POSLEDNĺ PO SVÁTKU SV. TROJICE Dopsal jsem skandální odhalení o Barrym Kentovi. Naší školou to otřese v základech. Zmínil jsem se o jeho sexuálních úchylkách - napsal jsem všechno o jeho nechutných praktikách, jak se ne- chává za pét pencí okukovat. Poudělí, 23. listopadu Přišla vánoční gratulace od babičky a oznámení z pošty, že nám odpojí telefon ! Zapomněl jsem se stavit u Berta. Méli jsme s Pandorou moc prá- ce. Poskládali jsme všechny papíry na postel. Mnohem radši bych na tu postel pokládal Pandoru. 2.00 v uoci: Co si počnu s tím telefonním účtem? Úterý, 24. listopsdu Nigel se právé urazil a odešel. Stéžoval si na mou redakční úpra- vu Jeho článku. Snažil jsem se mu vysvětlit, že vyplácat patnáct set slov na výklad o jízdnim kole je učinéné plýtvání papírem, ale neposlouchal mě. Vzal si článek zpátky. Díkybohu! 0 dvé strán- ky míň na skládání. Už zítra vnikne ţ'lLAS MLADf do třid. Zítra musím zajít za Bertem. Středa, 25. listopadu Zaskočila nás neoficiální stávka! Paní Glaricoatesová, školní se- kretářka, se odmítla HLASEM MLÁDĺ zabývat. Říká, že nemá v popi- su práce babrat se se školními časopisy. Redakční tým navrhl, že si kopie zhotovíme sami, ale paní Clari- coatesová říká, že jenom ona ví, jak >>ta příšerná potvora fungu- je<<. Jsem zoufalý. Celá šestihodinová práce přišla vniveč! Čtvrteh, 26. listopsdu DEN DĺKŮVZDANf V USA. MÉSĺC V NOVU Pandořin otec délá fotokopie liLASU MLADĺ u nich v práci. Nejdřív nechtél, ale Pandora se zavřela u sebe v pokoji a odmítala jíst, dokud s tím nesouhlasil. Pštek, 21. listopadu Dneska bylo v jídelné na prodej pět set kuSů 1'lLASU MLADĺ! Odpoledne bylo všech pét set výtisků zamčeno do skříně před té- locvičnou. Ani jeden se neprodal ! Ani jeden ! Mí spolužáci ne- jsou nic víc než spolek ignorantů a imbecilů! V pondélí půjdeme s cenou na dvacet pencí. Volala matka a chtéla mluvit s otcem. Řekl jsem jí, že odjel na ry- by se Spolkem bývalých prodavačů akumulačních kamen. Oznámení z pošty, že pokud otec do půl šesté nezavolá na poštu, náš telefon bude odpojen. Sobota, 28. listopadu Telegram! Adresovaný mné! Z BBC? Ne, od mé matky. ADRfANE STOP PRIJEZD DOMU STOF Co tím myslí : >> Stop prijezd domu<< ? Jak mám zastavit příjezd domů? Copak nejsem dOma? Odpojili telefon! Jsem rozhodnutý, že uteču z domova. Neděle, 29. listopadu NEDţLE ADVENTNĺ Matka se právě vrátila domů. Bez nejmenšího varování! Má s se- bou všechny kufry. Vrhá na otce prosebné pohledy. Otec se zrov- na Vrhnul na její tělo. Taktně jsem se stáhnul do svého pokoje, kde se právé teá snažím přijít na to, jaké mám pocity ohledně matčina návratu. Celkem vzato jsem blahem bez sebe, ale děsím se toho, až se porozhlédne po našem zpustlém domě. Až zjistí, že jsem půjčil Pandoře její liščí kožich, bude řádit. Pondělí, 30. listopadu DEN SV. ONDţEJE Když jsem odeházel do školy, matka s otcem byli ješté pořád v posteli. Prodal se jeden výtisk HLASU MLÁDĺ, Barrymu Kentovi. Chtél se o sobé dovědét praVdu. Čte pomalu, takže se asi pravdu nedozví dřív než v pátek. Zkusíme jít s cenou na patnáct pencí, třeba tím vyvoláme poptávku. Zbývá prodat ještě čtyři sta devadesát devét výtisků ! Matka s otcem už jsou zase v posteli, a to je teprve 9 večer! Pes má hroznou radost, že je matka zpátky. Celý den se smál. Úterý, l. prosince Volal jsem na poštu. Předstíral jsem, že jsem otec. Mluvil sem hrozné hlubokým hlasem a napovídal jsem jim spoustu lží. ekl jsem, že já, George Mole, jsem byl tři mésíce v blázinci a že po- třebuju telefon, abych mohl volat linku důvéry atd. Ta ženská na mé désné spustila, že už toho má dost, poslouchat pořád naivní historky nezodpovědných dlužníků. Řekla, že telefon znovu za- pojí, jediné když zaplatím 289,19 liber, plus poplatek za připoje- ní 40 liber, plus zálohu 40 liber! Tři sta šedesát devét liber! Až mí rodiče vylezou z postele a zjistí, že telefon nefunguje, pěkné to zchytám! Středa, 2. prosince Otec si chtěl dneska telefonicky shánět práci! Šíleně se rozzuřil. Matka uklidila v mém pokoji. Otočila matrace a našla časopisy VELIKÝ A SILNÝ a ten účet za telefon. Seděl jsem na stoličce v kuchyni a oni mě vyslýchali, křičeli a na- dávali mi. Otec mi chtěl dát nářez, >>jakej teda eště v životě neza- žil<<, ale matka ho zarazila. Řekla: >>Pro tohohle přitroublýho šetřílka bude daleko větší trest, když ho donutíme sáhnout na svý úspory v bytovým družstvu.<< Takže budu nueen to udělat. Ted' už nikdy nebudu majitelem vlastní střechy nad hlavou. Čtvrtek, 3. prosince Vyzvedl jsem dvě stě liber ze svého konta v bytovém družstvu. Nestydím se přiznat, že jsem měl v očích slzy. Než je dokážu znovu našetřit, uplyne dalších čtrnáct let. Pátek, 4. prosince PRVNĺ ČTVRt MÉslCE Trpím vážnou depresí. Za všechno může Pandoňn otec. Měl trá- vit dovolenou v Anglii. Sobota, 5. prosince Dostal jsem dopis od babičky. Ptá se, proč jsem jí ještě neposlal vánoční gratulaci. Neděle, 6. prosince DRUHÁ ADVE NTNf Ještě pořád se se mnou zachází jako s vyvrhelem. Matka s otcem se mnou nemluví a nesmím ven. Takhle by se ze mě klidně mohl stát zločinec. Pondělí, 7. prosince V obchodě pana Cherryho jsem ukradl přívěsek ke klíčům s fot- balistou Kevinem Keeganem. Pro Nigela k vánocům bude doce- la dobrý. Úterý, 8. prosince Mám děsný strach kvůli tomu přívěsku. Dneska jsme ve škole mluvili o morálce a etice. Středa, 9. prosince Nemůžu spát, trápím se kvůli tomu přívěsku. Noviny jsou plné příběhů o stařenkách dopadených při krádeži v obchodě. Chtěl jsem panu Cherrymu nechat víc peněz za tyčinku Mars, ale zavo- lal mě zpátky a vrátil mi drobné. Čtvrtek,10. prosince Zdálo se mi, jak mě dozorce zamyká do vězeňské cely. U velkého železneho klíče visel přívěsek s Kevinem Keeganem. Ten všivej, mizernej, votravnej telefon už zase funguje! ţ,11. ţrţsůíce ÚPLNţK Volal jsem na linku důvěry a přiznal se ke svému zločinu. Ten člověk mi řekl: >>Tak to vraţ, hochu.<< Udělám to zítra. Soţata,12. prosiace Pan Cherry mě načapal, jak vracím přívěsek ke klíčům. Napsal mým rodičům dopis. Možná že si něco udělám. Nrţělé, l3. prosiece TŘETI ADVENTNĺ Ještč že v neděli nechodí pošta. Matka s otcem ve sváteční náladě zdobili vánoční stromek. S těž- k m srdcem jsem je pozoroval, jak na něj věší všelijaké cetky. U ZLOČIN A TREST. Je to nejpravdivější kniha, jakou jsem kdy četl. Poedělí, lţ. ţrosiece Vstal jsem v 5 hodin, abych zadržel pošţáka. Vzal jsem psa na procházku. Mrholilo. (Chtěl ještě spát, ale já ho nenechal.) Pes naříkal a protestoval celou cestu okolo bloku, tak jsem ho nako- nec nechal zalézt zpátky do jeho lepenkové krabice. Přál bych si být psem; nemají žádnou etlku ani morálku. Pošták doručil dopisy v sedm třicet, když jsem seděl na záchodě. To už je prostě můj osud! Otec vybral schránku a položil dopisy k hodinám. Zatímco chrchlal při první ranní cigaretě, rychle jsem si je prohlídnul. Byl jsem si jistý, že na jednom z nich ţe adresa mých rodičů napsaná nevzhlédným písmem pana Cherryho! Matka s otcem nad sebou nejdřív pár minut slintali blahem, pak si namočili rýžové vločky a začali otvírat dopisy. Bylo tam sedm pitomejch vánočních gratulací, které rozvěsili na šňůrku nad kr- bem. Moje oči sledovaly dopis pana Cherryho. Matka ho otevře- la, přečétla a řekla: >>Hele, Georgi, ten dědek Cherry nám posílá svůţ zatracenej účet za noviny.<< Potom si snědli rýžove vločky a bylo to. Promrhal jsem spoustu adrenalinu na zbytečné obavy. Jestli si nedám pozor, bude mi chybět. Útérý,15. ţresiecé Matka mi vykládala, proč opustila hada Lucase a vrátila se k mé- mu otci. Řekla: >>Víš, Adriane, Bimbo se mnou zacházel jako se sexuálním objektem a chtěl, abych mu vařila večeře, a nehty si stříhal v obýváku, a kromě toho mám moc ráda tveho otce.<< O mně se nezmínila. í , Středa,16. prosince Účinkuji v experimentální hře o narození Páně. Jmenuje se JE- SLIţKY POD HVţZDAMI. HraJu Josefa. Pandora hraje Marii. Ježíška hraje nejmenší prvňák. Jmenuje se Petr Brown. Jí nějaké prášky, aby vyrostl. Čtvrtek,17. prosince Další dopis z BBC! Milý Adriane Mole, děkuji Ti, žejsi mi poslal svou posledni básničku. Dokonalejsemji rozuměl, protože byla tentokrát napsaná na stroji. Jenomže, Adria- ne, rozumět neni všechno. Naše odděleni poezieje zavaleno básnič- kami o podzimu. Vůně ohýnků a šustěni listi proniká až do chodby. Dobrý pokus, ale zkus to znovu. ano ? S přánim mnoha úšpěchů John Tydeman >>Zkus to znovu<í! To je skoro rozkaz. Odepsal jsem mu: Vážený pane Tydemane, kolik dostanu, když v rádiu odvysiláte jednu z mých básni ? Kdy Vámji mám poslat ? O čem má být ? Můžuji přečist sám ? Pošlete mi předem penize na vlak ? V kolik hodin se bude vysilat ? Musim být v posteli před desátou. Upřimně Váš A. Mole P S. Doufám, že budete mit děsně krásné vánoce. , Pštek,18. prosioce POSLEDNf CTVRŤ MĚSĺCE Dnešní zkouška JEsLIčEK POD HVţZDAMI skončila fiaskem. Petr Brown do těch jeslí moc vyrost, takže pan Animba, co učí ' dílny, musel vyrobit nové. Pan Scruton seděl vzadu v tělocvičně a sledoval zkoušku. Když jsme došli k místu, kde se třem mudrcům spílá jako sviním kapi- talistickým, jeho tvář vypadala jako severní stěna alpské hory Ei- ger. Vzal slečnu učitelku Elfovou >>na slovíčko<< do sprch. Všichni jsme slyšeli každé slovo, ktere na ni ječel. Řekl, že chtěl vidět tra- diční hru o narození Páně s mrkací panenkou v roli Ježíška a tři j krále oblečené v županech s utěrkami. Vyhrožoval, že hru zaká- že, jestli Marie, alias Pandora, bude v těch jeslích dál předvádět porodní bolesti. Tohle je pro Scrutona typlcke. Je to úzkoprsé, maloměšţácke, sexuálně uskřípnute, fašistlcké prase. Nevím, jak ` ţ se mohl vyšvihnout až na ředitele. Už tři roky nosí pořád ten sa- mý chlupatý zelený oblek. Jak to ted' můžeme všechno měnit? Představení má být v úterý odpoledne. Moje matka dostala vánoční gratulaci od hada Lucase! Dovnitř jí napsal : ţiPavli, nemáš listek z čistirny od mého nejlepšiho bilého obleku ? Nechteţi mi ho vydat.<< Moje matka byla moc rozčilená. Otec zavolal do Sheffieldu a nařídil Lucasovi, aby přerušil ja- koukoli komunikaci, jestli nechce skončit s kusem sheffieldské oceli mezi svýma vypasenýma lopatkama. Vypadal přitom sen- začně. Z koutku pusy mu visela cigareta. Matka se opírala o roh ledničky. Cigaretu měla v ruce. Vypadali trochu jako Humphrey Bogart a Lauren Bacallová z pohlednice, co mám na zdi. Přál bych si být syn opravdických gangsterů ; když nic jiného, poznal bych trochu žtvot. Sobota,19. prosince Nemám žádné peníze na vánoční dárky. Ale udělal jsem si se- znam vánočních nákupů pro případ, že bych našel na ulici deset liber. Pandora - velká lahvička Chanelu č. 5 (1,50 ) Matka - kuchyňský budík (75 p.) Otec - záložka do knihy (38 p.) Babička - sada utěrek (45 p.) Pes - psí bonbóny (45 p.) Bert - 20 woodbinek (95 p.) Tetička Zuzana - krabička krému Nivea (60 p.) Šavle - krabička psích sušenek, malá (39 p.) Nigel - velká krabička lentilek (34 p.) Slečna Elfová - chňapka (domácí výroba) Neděle, 20. prosince CTVRTÁ ADVENTNĺ Měli jsme s Pandorou soukromou zkoušku Marie a Josefa u mě v pokoji. Improvizovali jsme velký výstup, kdy se Marie vrací z kliniky pro plánované rodičovství a oznamuje Josefovi, že je tě- hotná. Hrál jsem Josefa jako Marlon Brando V TRAMVAJI DO sTANl- CE TOUHA. Pandora hrála Marii trochu jako Blanche Duboisová; bylo to senzační, dokud si otec nezačal stěžovat na křik. Pes měl představovat pokorné stádo, ale nedokázal být v klidu dost dlou- ho, aby vytvořil správnou kulisu. Po večeři se matka mezi řečí zmínila o tom, že si chce na zítřeiţí školní besídku vzít svůj liščí kožich. Sok! Hrůza! Okamžitě jsem šel k Pandoře ten prašivý kožich vyzvednout, jenže jsem se do- zvěděl, že si ho Pandořina matka půjčila na vánoční večírek s tancem pořádaný manželskou poradnou ! Pandora říkala, že ne- tušila, že jsem jí ten kožich jen půjčil ; myslela si, že to byl dárek! Jak si může 14 a '/. roku starý školák dovolit darovat někomu liščí kožich? Kdo si myslí, že jsem? Milionář? Pandořina matka se vrátí až pozdě v noci, takže se tam budu mu- set zastavit, než půjdu ráno do školy, a propašovat nějak kožich zpátky do igelitového pouzdra. Bude to těžké, ale V mém životě už nejde snadno a přímo vůbec nic. Každou chvíli si připadám jako hrdina z nějakého ruského románu. Poodělí, 21. prosince Probudil jsem se a hned jsem propadl panice. Můj digitální bu- dík ukazoval osm patnáct! Mé černé stěny se zdály být neobvyk- le světlé a třpytivé; jediný pohled ven potvrdil mé podezření, že venku skutečně leží sníh jako bílý koberec. V otcových rybářských holínkách jsem se doplahočil sněhem k Pandoře, ale zjistil jsem, že v domě není jediná lidská bytost. Podíval jsem se dovnitř schránkou na dopisy a uviděl jsem Pan- dořinu rezavou kočku, jak za sebou tahá matčin kožich. Začal jsem jí nadávat, ale ta hnusná smrdutá kočka po mně akorát vý- směšně jukla a dál vymetala matčiným kožichem halu. Neměl jsem jinou možnost než vyrazit ramenem dveře do prádelny, vniknout do haly a zachránit kožich. Rychle jsem odešel (tak rychle, jak může odejít ten, kdo má na nohou o čtyři čísla větší rybářske holínky, které mu sahají až po stehna). Kožich jsem si vzal na sebe, aby mi při mém nebežpečném návratu domů bylo teplo. Na rohu Oráčovy třídy a Pastýřovy uličky jsem málem ztratil orientaci, ale razil jsem si dál cestu vánicí, až jsem zahlédl známé škatule garáží na rohu naší slepé ulice. Vpadl jsem do kuchyně, podchlazený a úplně vyčerpaný; matka kouřila a připravovala biskupské chlebíčky. >>Co to ksakru vyvá- díš s mým liščím kožichem?<< zaječela na mě. Nebyla ani vlídná, ani starostlivá, jak by každá matka měla být. HrOzně s tím nadě- lala, vytírala sníh z chlupů a sušila je fénem. Dokonce se mě ani nezeptţla, jestli nechci třeba něco horkého k pití. Řekla: >>V rá- diu hlţsili, že se dneska kvůli sněhu neučí, takže můžeš být uži- ttčný a prohlídnout skládací lehátka. Na vánoce přijedou Sugde- novi.<< Sugdenovi! Matčini příbuzní z Norfolku! Brr, brr. Všichni jsou zdegenerovaní a neumčjí pořádně mluvit! Volal jsem Pandoře, abych jí vysvětlil to s tím kožichem a dveřmi std., alc odešla prý lyžovat na svah za družstevní pekárnou. Pan- dořin otec mě požádal, abych mu neblokoval linku, protože musí bezodkladnč zavolat na policejní stanici. Řekl, že právě přišel domů a odhalil vloupání ! Prý je tam strašný binec ( to musela udčlat ta kočka, já byl hroznč opatrný ), ale naštéstí se ztratil jen stţrý liţčí kožich, kterým Pandora vystlala kočce košík. Promiň, Pandoro, ale tohle už je poslední kapka. Nádoba přetek- la! Můžeš si hledat jiného Josefa. Já odmítám sdílet divadelní prkna s dívkou, které je milejší nějaká kočka než kluk, s kterým chodí. Útérý, 22. ţosiece Dnés dopoledne se neučilo, protože učitele se nemohli včas do- stat do školy kvůli snčhu. To mají z toho, že si žijí v bývalých vodních a větrných mlýnech na venkově! Slečna učitelka Elfová bydlí s nějakým indiánem ze Západu v terasovém domě ve měs- tě, takže se odpoledne statečně dostavila do školy, aby připravila večérní besídku. Rozhodl jsem se odpustit Pandoře tu záležitost s kožichém v košíku její kočky, když mi prozradila, že je ta kočka budoucí matkou. Školní besídka se nepovedla. Zvonění ze třídy I. G bylo moc dlouhé; můj otec řekl: >>Komu zvoní hrana?<< a matka se smála moc nahlas a pan Scruton se po ní ohlédnul. Školní orehestr byl k neposlouchání ! Matka řekla : >> Kdy už konečnč přestanou ladit a začnou hrát?<< Řekl jsem jí, že právě hrají Mozartův koncert pro lesní roh. Načež se moje matka a otec a Pandořina matka a otec začali velice nevychovaně smát. Když přišla na pódium stokilová Alice Bernardová ze III. C v baletní sukýnce a předváděla umírající labuţ, myslel jsem, že mojé matka umře smíchy. Matka Alice Bernardové začala tles- kat, ale moc lidí se k ní nepřidalo. Pak vystoupil kroužek zaostalých žáků. Zazpívali pár nudných koled. Barry Kent zpíval ke všem koledám sprosté texty (vím to, protože jsem se mu díval na pusu), potom se posadili se zkříže- nvma nohama a zázračné dítě Henderson z V. K zahrál na trub- ku, židovskou harfu, piáno a kytaru. Když se ten mizera mizernej ukláněl při potlesku, tvářil se děsně nadřazeně. Potom byla pře- stávka a já měl čas převléknout se za Josefa - do bílého trička a wranglerek. V zákulisí vládlo elektrizující napětí. Stál jsem v kulisách (to je běžný divadelní termín) a pozoroval obéccn- stvo, jak se vrací na svá místa. Potom zaduněla z reproduktorů hudba z VETŘELţE, rozevřela se opona, objevily se abstraktní jc- sličky a já měl akorát čas pošeptat Pandoře: >>Zlom vaz, miláč- ku,<< a pak nás slečna Elfová vystrčila do světel reflektorů. Moje vystoupení bylo vynikající ! Skutečně se mi podařilo dostat se Jo- sefovi pod kůži, ale Pandora už tak dobrá nebyla, zapomínala se na Ježíška ( Petra Browna ) dívat něžně. Tři punkové/králové moc harašili řetězy a zkazili mi řeč o situaci na Středním východě, a andělé představující paní Thatcherovou se setkali s tak hlasitým syčením publika, že v něm jejich sborová recitaee úplně zanikla. Ale stejně, celkem vzato, to diváci přijali dobře. Pan Seruton vstal a pronesl pokryteckou řeč o >>odvážném experimentu<< a >>neúnavné zákulisní práci slečny učitelky Elfové<<, a potom jsme všichni zpívali >>Veselé vánoce<< ! Když nás otec vezl autem domů, řekl: >>Už dávno jsem se tak ne- nasmál. Čí to byl nápad, udělat z toho veselohru?<< Neodpověděl jsem. Nebyla to veselohra. Střeia, 23. prosiece 9.00: Už jen dva dny na vánoční nákupy a já jsem pořád bez je- diné pence. Slečně Elfové jsem vyrobil chňapku podle návodu z televize, ale kdyby ji měla dostat včas, musel bych se za ní vy- dat do cizineckého ghetta a riskovat, že mě tam někdo přepadne. Nezbývá mi, než jít zpívat koledy na ulici. Je to jediný způsob, jak můžu získat nějaké finance. 10.00: Zrovna jsem se vrátil ze zpěvu koled. Domy v okolí byly děsně ztrátové. Lidi volali: >>Přijď až o vánocích,<< a dokonce ani neotevřeli dveře. Mé nejvděčnější publikum byli opilci, kteří sc potáceli od Černého býka nebo do něj. Někteří z nich upřímně zaplakali nad krásou meho sólového přednesu >>Tiché noci<<. Myslím, že na mě byl dojemný pohled ; stál jsem ve sněhu, svou mladou tvář obrácenou k nebesům, a vůbec jsem si nevšímal buj- ného opileckého veselí okolo. Vydělal jsem si 3 libry,13 '/z pence plus jednu irskou desetipenci a korunku od piva. Zítra půjdu znovu. Vezmu si na sebe školní uniformu, to by mělo vynést pár šupů navíc. Čtvrtek, 24. prosince Zastavil jsem se u Berta v domově s krabičkou woodbinek. Dotklo se ho, že jsem za ním tak dlouho nebyl. Říkal, že nechce strávit vánoce se spoustou zlomyslných starých bab. On a Quee- nie budí pohoršení. Neoficiálně se zasnoubili. Obě jména mají na společném popelníku. Pozval jsem Berta a Queenii na pěta- dvacátého k nám. Matka o tom ještě neví, ale jsem si jistý, že jí to nebude vadit; máme velkého krocana. Zazpíval jsem stařenkám pár koled. Dostal jsem od nich dvě libry jedenáct pencí, takže jsem šel do samoobsluhy k Woolworthovi koupit Pandoře Cha- nel č. 5. Žádný neměli, tak jsem jí místo toho koupil intim spray. Náš dům je děsně čistý a nablýskaný a kouzelně voní po vaření a mandarínkách. Pátral jsem po svých dárcích, ale na obvyklých místech žádné nejsou. Chci závodní kolo, nic jiného mi neudělá radost. Už je na čase, abych měl vlastní dopravní prostředek. 23.00: Právě jsem se vrátil od Černého býka. Pandora šla se mnou, oblékli jsme si školní uniformy a ve všech opilcích jsme probouzeli vzpomínky na jejich vlastní děti. Díky jejich černému svědomí jsme získali dohromady dvanáct liber padesát sedm pencí! Takže se na Štěpána půţdeme podívat na pantomimu a koupíme si každý to největší balení mléčné čokolády! Pátek, 25. prosince NADĺLKA Vstal jsem v pět ráno, abych se projel na novém závodním kole. Otec ho koupil na úvěrovou kartu American Express. Kvůli sně- hu jsem nemohl jet daleko, ale to je jedno. Líbí se mi jenom se na ně dívat. Otec napsal na ozdobnou cedulku, kterou přivázal k řídítkám, ţţTentokrát ho nenechávej na dešti<<. - Jak bych mohl ! Rodiče měli pořádnou kocovinu,tak jsem jim přinesl snídani do postele a hned jsem jim dal taky dárky. Matka byla nadšená ku- chyňským budíkem a otec byl zrovna tak potěšený záložkou do knížek. Vlastně šlo všechno dobře až do okamžiku, kdy jsem se mezi řečí zmínil, že Bert a Queenie jsou dneska mými hosty, a jestli by otci nevadilo,kdyby vstal z postele a dojel pro ně. Kravál pokračoval až do chvíle,kdy přišli ti zatracení Sugdenovi. Babička a dědeček Sugdenovi a strýc Dennis a jeho žena Marcia a jejich syn Maurice vypadají všichni stejně,jako kdyby strávili celý život někde na pohřbu.Mohu jen stěží uvěřit,že moje matka je jejich příbuzná. Sugdenovi odmítli alkohol. Zatímco má matka rozmrazovala ve vaně krocana,dali si čaj.Pomohl jsem otci vy- nést Queenii (devadesát pět kilo ) a Berta (devadesát kilo ) z au- ta.Queenie je ten požehnaný typ stařenky,co si barví vlasy a snaží se vypadat mladě.Bert je do ní zamilovaný.Řekl mi to, když jsem mu pomáhal na záchod. V půl jedné přišla babička Moleová a tetička Zuzana a tvářily se, ţř jako že mají Sugdenovy rády.Tetička Zuzana vyprávěla několik v' zábavných historek o životě ve vězení,ale nikdo mimo mě,mého , otce,Berta a Queenie se jim nesmál: ţ, Šel jsem nahoru do koupelny a našel jsem tam matku,jak brečí w a pouští na krocana horkou vodu z kohoutku.>>Ten mizera ne- chce roztát,Adriane,<< řekla.>>Co si počnu?<< >>Prostě ho mrskni do trouby,<< řekl jsem.Tak to udělala.0čtyři hodiny později jsme zasedli k slavnostní večeři.Otec už byl tou dobou příliš opi- lý,a tak nic nesnědl.Sugdenovým se líbil jedině proslov králov- '" ny,ale jinak se zdálo,že je nic nedokáže potěšit.Babička Sugde- ţţ nová mi dala knížku BIBLICKÉ PţĺBţHY PRO CHLAPCE.Přece jsem jí ţ: nemohl říct,že už nevěřím v boha,a tak jsem jí poděkoval a sna- ţ žil jsem se o úsměv tak dlouho,až jsem z toho dostal křeč. ţ1= V deset hodin odešli Sugdenovi na svá skládací lehátka.Bert, Queenie,moje matka a otec hráli karty a já jsem si zatím leštil ť: kolo.Všichni jsme se dobře bavili na účet Sugdenových.Potom á otec zavezl Bérta a Queenii zpátky do domova a já zavolal Pan- . doře a řekl jsem jí,že ji miluju víc než svůj život. Zítra k nim zajdu,abych jí předal ten intim spray a doprovodil ji na pantomimu. Sobota, 26. prosince SVATEK VE SPOlENÉM KRÁLOVSTVCĺ A IRSKÉ REP. (DEN MŮŽE BÝT POSKYTNUT JAKO NAHRADNI VOLNO). MţSĺC V NOVU Sugdenovi vstali v 7 ráno, ve svých nejlepších šatech se usadili v obýváku a tvářili se úctyhodně. Šel jsem se projet na kole. Když jsem se vrátil, matka byla ještě pořád v posteli a otec se há- dal s dědečkem Sugdenem kvůli chování našeho psa, tak jsem se šel ještě projet. Zastavil jsem se u babičky Moleové, snědl čtyři kousky biskup- ského chlebíčku, potom jsem jel zpátky domů. Na dvouproudé vozovce jsem to vytáhl na 48 km ; bylo to senzační. Oblékl jsem si nove semišove sako a manšestráky (díky otcové úvěrové kartě Barclaycard ) a zašel pro Pandorţ ; dala mi k vánocům lahvičku vody po holení. Byl to důstojný okamžik, který ohlašoval konec dětstvi. Pantomima se nám docela líbila, ale na náš vkus byla trochu moc dětská. Bill Ash a Carole Haymanová jako Aladin a princezna byli slušní, ale Jeff Teare a Ian Giles jako loupežníci byli nejlep- ší. Sue Pomeroyová předvedla bujaře roli vdovy Twankeyové. Velice jí přitom pomáhala její kráva, kterou představovali Chris Martin a Lou Wakefield. Neděle, 27. prosince PRVNĺ PO VANOCfCH Sugdenovi odjeli zpátky do Norfolku. Konečně! V domě je opět obvyklý nepořádek. Včera večer si mí rodiče vzali s sebou do postele láhev Vodky a dvě skleničky. Od té doby jsem je neviděl. - Jel jsem na kole do Melton Mowbray, zvládnul jsem to za pět hodin. Pondělí, 28. prosince Mám průšvih, protože jsem včera večer nechal kolo venku. Rodi- če se mnou nemluví. Je mi to jedno, právě jsem se oholil a cítím se kouzelně. Úterý, 29. prosince Otec má špatnou náladu, protože tu zbyla k pití jen láhev laciné- ho třešňového likéru. Šel sl vypůjčit nějakou láhev k Pandořiným rodičům. Pes shodil vánoční stromek a všechno jehličí se sesypalo na jed- nu hromádku. Dočetl jsem všechny knížky, co jsem dostal k vánocům, a knihov- na má ještě pořád zavřeno. Nezbývá mi než číst otcovy LITERÁRNĺ PkEHLEDY a vyzkoušet si svou slovní zásobu. Střeţa, 30. prosince Všechny balónky se scvrkly. Vypadají jako prsa stařen z televiz- ního dokumentu o třetím světě. Čtvrtek, 31. prosince Poslední den roku ! Stala se spousta věcí ! Zamiloval jsem se. Byl jsem dítě z neúplné rodiny. Stal jsem se intelektuálem. A dostal jsem dva dopisy z BBC. Na někoho, komu je 14 a '/., to néní špatné ! Matka s otcem odešlí na silvestrovskou taneční zábavu do Grand- hotelu. Matka si skutečně oblékla šaty! Už je to přes rok, co na- posledy ukázala na veřejnosti nohy. Pandora a já jsme přivítali NoVý rok spolu, děsně vášnivě. Hrál nám k tomu nějaký dudák. V jednu hodinu v noci se otec po několika pokusech trefil do dveří. V ruce držel kus uhlí. Opilý jako obvykle. Matka začala vykládat, jaký jsem báječný syn a jak moc mě milu- je. Škoda, že nic takového nikdy neřekne, když je střízlivá. Pštét,1. ledea SVÁTEK VE SPOJENÉM KRÁLOVSTVĺ, IRSKÉ REP., USA A KANADţ Tohle jsou moje novoroční předsevzetí: / 1 / Budu věrný Pandoře. /2/ Na noc budu schovávat kolo pod střechu. /3/ Nebudu číst podřadné knížky. /4/ Budu se pilně připravovat na závěrečné zkoušky a budu mít hodně jedniček. /5/ Budu se snažit být hodnější na psa. /6/ Z celého srdce se budu snažit odpustit Barrymu Kentovi je- ho nespočetné hříchy. /7/ Budu po sobě mýt vanu. /8/ Přestanu si dělat starosti s velikostí svého přirození. /9/ Každý den budu cvičit, abych měl rovná záda, a nikdy nevy- nechám. /10/ Každý den se naučím nové slovo a také ho použiji. Sobots, 2. ledna SVATEK VE SKOTSKU (DEN MŮţE BÝT POSKYTNUT JAKO NAHRADNĺ VOLNO) Není to zajímavé, že aabec je australská kůra, která se může po- užívat k pocení? Neděle, 3. ledna DRUHÁ PO VÁNOCĺCH. PRVNĺ CTVRţ MţSĺCE Neměl bych nic proti tomu jet do Afriky na lov aardvarků, afric- kých mravenečníků. Pondělí, 4. ledna Když už bych byl v Africe, jel bych na jih a dával pozor na aard- wolfy, šelmy příbuzné hyeně. Úterý, 5. ledns A vyVaroval bych se tomu, zaplést se s aasvogely, jihoafrickými supy. Středa, 6. ledna SVÁTEK Tftĺ KRÁLŮ Pronásledují mě sny o bombách. Doufám, že žádná nespadne dřív, než budu mít v srpnu 1983 po závěrečných zkouškách. Ne- rad bych umřel jako panic bez ukončeného vzdělání. Čtvrtek, 7. ledna Nigel se přišel podívat na moje závodní kolo. Řekl, že je ze sério- vé výroby, na rozdíl od jeho kola, které >>je dílem jednoho ře- meslníka z Nottinghamu<<. Zanevřel jsem na Nigela a taky trošku na své kolo. Pštek, 8. ledna Dostal jsem svatební oznámení od Berta a Queenie; budou od- dáni 16. ledna na matričním úřadě v ulici Pocklington. Podle mého názoru je to ztráta času. Bertovi je skoro devadesát a Queenii skoro osmdesát. Nákup svatebního daru nechám až na poslední chvíli. Začalo zase sněžit. Požádal jsem matku, aby mi koupila zelené holinky, takové, jako má královna, ale ona se vrátila s úplně oby- čejnými černými. Potřebuji je jenom na to, abych mohl doprová- zet Pandoru k našim vrátkům. Zůstanu doma, dokud ten sníh neroztaje. Na rozdíl od většiny mládeže v mém věku nerad skota- čím ve sněhu. Sobotá, 9. ledna ÚPLNţK Nigel říkal, že dneska v noci nastane konec světa. Řekl, že dojde k úplnému zmatení Měsíce. (Nigel by měl člst LITERÁRNf PŘEHLED a obohatit si slovní zásobu.) Skutečně došlo k zatmění ; zadržoval jsem dech a měl jsem strach, že dojde k nejhoršímu, ale potom se Měsíc vzpamatoval a život šel dál jako obvykle. ţ Neděle,10. ledna ţ PRVNĺ PO TţECH KRÁLĺCH Nechápu, proč v porovnání s prezidentem Reaganem, kterému je sedmdesát, vypadá můj otec ve svých jednačtyřiceti tak staře. Otec nemá žádnou práci ani starosti, a přitom vypadá děsně vy- čerpaný. Chudák prezident Reagan si klade na bedra starost o bezpečnost světa, a přitom se vždycky směje a je veselý. Nero- zumím tomu. Pondělí, Il. ledna Prohlížel jsem si svůj loňský deník, a to mi připomnělo, že mi Malcolm Muggeridge nikdy neodpověděl na můj dotaz, co dělat, když je člověk intelektuál. Vyhodil jsem poštovné za dopis první ~ třídy! Měl jsem napsat do Britského muzea, tam se potuluje spousta intelektuálů. Uterý,12. ledna Dneska večer jsme šli s Pandorou do klubu mládeže. Bylo to tam docela fajn. Rick Lemon vedl diskusi o sexu. Nikdo se na nic ne- zeptal, ale on nám ukázal několik zajímavých diáků s dělohou rozříznutou na dvě půlky. . Středs,13. ledna Pandořini rodiče se hrozně pohádali. Mají oddělené ložnice. Pandořina matka přešla do sociálně demokratické strany a Pan- dořin otec zůstal věrný labouristům. Pandora je liberál, takže vychází s oběma. Čtvrtek, I4. ledna Pandořin otec vyšel ze své pracovny a připustil, že se z něj stal agitátor, jako je Tony Benn. Pandora stojí dál při něm ; ale jestli se to dozvědí u něho v mlékárně, je vyřízený. Pátek,15. ledna Díkybohu, taje ! Konečně můžu jít bezpečně po ulici s jistotou, že po mně nikdo zezadu nehodí sněhovou kouli. Sobota,16. ledns POSLEDNĺ CTVRt MţSĺCE Bert se dneska oženil. Slunečný domov Aldermana Coopera najal autobus a odvezl všechny stařenky, aby s pomocí vycházkových holí utvořily čest- nou uličku před oddací síní. Bert vypadal senzačně. Vyzvedl si svou životní pojistku a koupil si za m nový oblek. Queeníe měla klóbouk s květínami a ovocem. Na obličeji měla s oustu oranžového make-upu, aby zakryla vrásky. Dokonce i avle měl na krku uvázanou červenou mašli. Myslím, že to od Spolku pro ochranu zvířat bylo hezké, že ho pustili na svatbu jeho pána ven. Můj otec s Pandořiným otcem nesli Bertovo pojízdné křeslo se svobodným Bertem po schodech nahoru a s ženatým Bertem zase dolů. Stařenky házely rýži a konfety a moje matka s Pandořinou matkou políbily Queenii a daly jí podkovu pro štěstí. Nějaký reportér od novin Všechny donutil, aby mu pózovali před fotoaparátem. Ptal se mě na moje jméno, ale já mu řekl, že si ohledně své dobročinnosti vůči Bertovi nepřeji žádnou publicitu. Hostina se odehrávala už zase v domově. Vrchní sestra upekla dort s písmeny >>B<< a >>Q<< sestavenými z želé bonbónů. Bert s Queenií se v pondělí přestěhuţí do malého domku, poté, co stráví líbánky v domově. Líbánky ! Hahaha ! Neděle,17. led0a DRUHÁ PO TŘECH KRÁLĺCH V noci se mi zdálo o klukovi, jako jsem já, jak v dešti sbírá obláz- k. B 1 to hrozně zvláštní sen. u ERNÉHO PRINCE Od Iris Murdochové. Rozumím tak jednomu slovu z deseti. Stalo se mou ctižádostí opravdu si vychutnat ně- kterou z jejích knížek. Potom budu vědět, že jsem se pozvedl nad obyčejný dav. Poodělí,18. ledna Škola. První den nového pololetí. Mraky úkolů k závěrečným zkouškám. Nikdy to nezvládnu. Jsem intelektuál, ale zároveň ne- jsem moc chytrý. Úterý,19. led0a Přinesl jsem domů čtyri sta osmdesát tři výtisky HLASU MLÁDĺ Ve školní brašně a tašce Adidas. Pan učitel Jones tu skříň potřebuje na sportovní nářadí. Středa, 20. led0a Dvě a půl hodiny domácích úkolů! Zhroutím se z toho. Čtrrteţ, 21. ledna Bolí mě mozek. Právě jsem musel přeložit dvě stránky z MACBE- THn do angličtiny. Pátek, 22. led0a Jsem odsouzen k tomu, stát se manuálním dělníkem. Pod tako- vým tlakem nemůžu dál pracovat. Slečna učitelka Elfová říká, že můj výkon je naprosto uspokojivý, ale co je to platné, když Pan- dora má ve všem, na co Sáhne, červeně napsáno >>Výborně<<. Sobots, 23. led0a Zůstal jsem v posteli pro jistotu až do půl šesté, abych nemusel na nákup. Poslouchal jsem rozhlasovou hru o nějaké nešţastné rodině. Zavolal jsem Pandoře. Udělal jsem si úkol ze zeměpisu. Vykartáčoval jsem psa. Usnul jsem. Probudil jsem se. Deset mi- nut jsem se trápil. Vstal jsem. Udělal jsem si kakao. Jsem na dně s nervama. Neděle, 24. led0a TŘETf PO TŘECH KRÁLĺCH Matka říká, že za mé pocuchané nervy může Iris Murdochová. Říká, že by člověk neměl číst o bolestném dospívání, když se při- pravuje na zkoušky. Pondělí, 25. led0a MÉsĺC V NOVU Nemohl jsem hnout s úkolem z matiky. Zavolal jsem na linku důvěry. Nějaký příjemný pán na druhém konci drátu mi řekl, že výsledek je devět osmin. Byl děsně milý. Uterý, 26. ledna Ten stupidní chlap mi řekl špatný výsledek ! Bylo to jenom sedm pětin. Získal jsem jen šest z dvaceti možných bodů. Pandora to měla dobře. Vlastně to zvládla na sto procent. Středa, 27. ledna Matka pořádá u nás v obýváku schůzi o boji za ženská práva. Nemůžu se pořádně soustředit na učení, když je slyším, jak se smějou, křičí a dupou. Vůbec se nechovají jako dámy. Čtţrteh, 28. led0a Při dějepise jsem získal patnáct bodů z dvaceti. Pandora měla dvacet jedna z dvaceti. Dostala bod navíc za to, že věděla, jak se jmenoval Hitlerův otec. Pštek, 29. led0a Šel jsem dřív ze školy kvůli vážné migréně (přišel sem o test z náboženství). Přistihl jsem otce, jak sleduje pořad KOLA HROU a předvádí, že je dub vyrůstající ze žaludu. ţel jsem si lehnout. Byl jsem tak šokovaný, že jsem se nezmohl na slovo. SOŮOta, 30. led0a Migréna. Příliš nemocný na psaní. Neděle, 3l. ledns ČTVRTA PO TkECH KRALĺCH Zašla sem Pandora. Opsal jsem si od ní úkoly. Je mi líp. Pondělí,1. úoors PRVNĺ ţTVRt M_ ţSĺCE Matka dalá otci ultimátum: bud' si musí najít práci, nebo začít dělat domácí práce, nebo odejít. Hledá si práci. Úterý, 2. února HROMNICE ( SKOTSKÝ KVARTÁLNĺ DEN) Babička Moleová mi přišla říct, že minulý tÝden v jejím kostele spiritualisté ohlásili, že přijde konec světa. Rekla, že měl nastat včera. Bývala by přišla dřív, ale musela nejdřív vyprat záclony. Středa, 3. února Otci sebrali všechny úvěrové karty! Banky Barclays, Nat West i American Express už mají dost jeho nezodpovědneho utrácení. Náš čas se krátí. V šuplíku s ponožkami už mu z odstupného, co dostal po propuštění, zbylo jen pár šupů. Matka si hledá práci. Tak tohle už tu jednou bylo. Čtvrtek, 4. února Zastavil jsem se u Berta a Queenie. Jejich domek je tak nacpaný všelijakými tretkami, že se tam člověk skoro nemůže hnout. Po- každé když Šavle zavrtí ocasem, shodí aspoň deset věcí. Vypada- jí oba dost šţastně, i když jejich sexuální život asi za moc nestojí. Pátek, 5. únors Musím napsat slohovou práci o příčinách druhé světové války. Taková ztráta času! To ví přece každý. Kam se člověk podívá, všude jsou fotky Hitlera. Sobots, 6. února Dokončil jsem slohovou práci ; opsal jsem ji z encyklopedie. Matka odešla na kurs ženské sebeobrany. Takže až bude otec brblat, že připálila topinky, dostane možná ránu do ohryzku. Neděle, 7. únors Celý den nuda k ukousání. Moji rodiče v neděli nikdy nedělají nic víc, než že si pčečtou nedělní noviny. Jiné rodiny chodí do zoo atd. Ale my nikdy. Až já se stanu rodičem, budu svým dětem o víkendech dodávat inspirující podněty. Ponděli, 8. února ÚPLNĚK Matka dostala práci. Vybírá v hernách peníze z automatú. Začala dneska, po naléhavém telefonátu ze zprostředkovatelny práce, kde je registrovaná. Řekla, že nejplnější jsou automaty v ne zrovna slušných kavár- nách a v univ,erzitních klubovnách. Myslím, že se matka zpronevěřuje svým zásadám. Podporuje váš- ně zVrhlíků. Úterý, 9. února Matka se toho místa v,zdala. Řekla, že ji při práei sexuálně obtě- žují a taky že má alergii na desetipenee. Středa,10. února Otec začal s vlastním podnikáním. Vyrábí poličky na kořenky. Poslední peníze z odstupného utratil za borové dřevo a lepidlo. Z pokoje pro hosty je dílna. Po celém domě jsou piliny. Jsem na otce moc pyšný. Je ted' ředitel společnosti, a já jsem syn ředitele společnosti ! Čtvrtek,11. února Když jsem přišel ze školy, doručili jsme paní Singhové její obrov- skou polici na kořenky. Museli jsme na to být dVa. Donesli jsme ji k ní do kuchyně a připevnili na zed'. Dostali jsme nanicovatý indický čaj, paní Singhová otci zaplatila a potom začala rovnat do přihrádek exotické indické koření. Připadalo mi mnohem za- jímavější než matčina nudná petržel a tymián. Otec koupil na oslavu prvního prodeje láhev šampaňského! Vů- bec nerespektuje zásady investování kapitálu. Pátek,12. února Pandora jela S otcem do Londýna poslechnout si projev Tonyho Benna. Pandořina matka odjela na shromáždění sociálně demo- kratické strany do Loughborough. Je to smutná doba, v níž poli- tika rozděluje rodiny. Nejsem si jistý, jak budu volit. Někdy mám dojern, že je paní Thatcherová milá, hodná paní. Potom ji druhý den vidím v tele- viZi a vyděsí mě k smrti. Oči má jak zabiják, ale hlaS jako míru- milovný ţlověk. Kdo se v tom má vyznat? Sobota,13. února Pandora je eelá blázen do Tonyho Benna. Předtím byl její idol zpěvák Adam Ant. Řekla, že ji starší muži vzrušují. Asi si nechám narúst knír. Zítra je sVátek sv. Valentina. Dneska přišla velká obálka s razítkem ze Sheffieldu. Neděle,14. února DEN sV. VALENTlNA Konečně jsem dostal valentinku od někoho, kdo není můj po- krevní příbuzný! Pandořino přání je úchvatné. Obsahuje jedno- duché poselství lásky: Adriane, jsi ten jediný. Já jsem dal Pandoře napodobeninu staré viktoriánske gratulace. Dovnitř jsem napsal : Má mladá lásko, Tvé medové vlasy a štihlé boky Ftisobí mému tělu stálé šoky. Máš postavu jak mladv ty,gr: Já jsem Roy, Rogers, ty jsi Trigger. Nemá to nejlepší rytmus, ale pospíchal jsem. Pandora neznala li- terární postavu Roye Rogerse; tak jsem jí vysvětlil, že to byl kov- boj a Trigger že byl jeho kůň, a půjţil jsem ţí staré otcovy seriály. Otec hodrl přání ze Sheffieldu do popelnice. Když odešel do ho- spody, matka ho vyndala. Stálo v něm : Moc se trápim, Pavlino. Matka se smála a roztrhala to. Pondělí,15. únors WASHING7ONOVY NAROZENINY, USA. POSLEDNĺ CTVRt MţSťCE Vrátil jsem se ze školy a slyšel matku, jak se baví po telefonu s hadem Lucasem. Mluvila protivným hlasem a říkala takové vě- ci, jako: >> Nechtěj to po mně, Bimbo,<< a >>Mezi námi už všechno skončilo, miláčku. Musíme se pokusit zapomenout.<< Další citové otřesy už neunesu. Už takhle jsem v tom všem až po uši, protože se musím pilně učit a soupeřit s Tonym Bennem o Pandořinu přízeň. Úterý,16. února Včera večer si Pandořina matka přišla stěžovat na polici na ko- řenky. Spadla jim na zem a na korkové podlaze ted' mají samý rozmarýn a kurkumu. Matka se omluvila za otce, který se scho- vával v kůlně na uhlí. Docela vážně uvažuju o tom, že se na Všechno vykašlu, uteču z domnva a budu žít jako tulák. Docela by se mi to líbilo, kdy- bych se měl každý den kde vykoupat. Středa,17. února Slečna učitelka Elfová nám dneska vyprávěla o svém příteli. Jmenuje se Winston Johnson. Má akademický titul mistra svo- bodných umění a nemůže sehnat práci! Jakou mám šanci já? Slečna Elfová říkala, že absolventi škol po celé zemi ztrácejí na- ději. Řekla, že pan Scruton by se měl stydět za to, že mu nad sto- lem visí portrét paní Thatcherové. Myslím, že se ze mě stává radikál. Čtvrtek,18. únors Dneska ráno se musela celá škola shromáždit ve společenské místnosti. Pan Scruton stál na pódiu a vypadalo to, jako když předvádí filmy o Hitlerovi. Řekl, že se za celá dlouhá léta, co učí, nikdy nesetkal s tak závažným projevem vandalismu. Všichni děsně ztichli a byli zvědaví, co se stalo. Scruton řekl, že někdo vnikl do jeho kanceláře a přimaloval Margaret Thatcherové knír a do dekoltu jí napsal ţţTři milióny nezaměstnaných<<. Řekl, že takové zhanobení největšího vůdce, jakého kdy tato ze- mě poznala, je zločinem proti lidskosti. Rovná se to velezradě, a proto až budou viníci nalezeni, budou okamžitě vyloučeni. Scrutonovi tak hrozně vylezly oči z důlků, že několik prvňáků za- čalo brečet. Slečna Elfová je odvedla ven do bezpečí. Celá škola se musí podrobit zkouškám rukopisu. Pátek,19. února Slečna Elfová dala výpověd'. Bude mi chybět, zasloužila se o můj politický vývoj. Jsem zanícený radikál. Jsem skoro proti všemu. Sobota, 20. února Pandora, Nigel, Klára Neilsonová a já jsme utvořili radikální skupinu. Jsme >>Růžová brigáda<<. Diskutujeme o věcech, jako je válka (jsme proti) ; mír (jsme pro) ; a nevyhnutelný zánik kapita- listické společnosti. Otec Kláry Neilsonové je kapitalista; je majitelem zelinářství. Klára se snaží svého otce přimět, aby lidem bez práce prodával se slevou, ale on to odmítá. Tyje z jejich utrpení! Neděle, 21. února Pohádal jsem se s otcem kvůli novinám SUNDAY EXPRESS. Nechce pochopit, že se stává ochotným nástrojem reakční pravice. Odmí- tá přejít na MORNING STAR. Moje matka čte cokoliv. Měla radši zůstat negramotná. Pondělí, 22. únors Zase jednou jsem samá vyrážka. Taky jsem hrozně nadržený. Jsem si jistý, že jedno vášnţvé pomilování by mi vylepšilo plef. Pandora říká, že nehodlá riskovat, že se kvůli několika mým uhrům stane svobodnou matkou. Takže jsem zase odkázaný sám na sebe. Úterý, 23. únors MASOPUSTNĺ ÚTERÝ. MţSĺC V NOVU Snědl jsem devět palačinek doma, tři u Pandory a čtyři u Berta a Queenie. Babičky se moc dotklo, když jsem odmítl její laska- vou nabídku, že mí ušlehá omeletu, ale byl jsem hrozně nacpaný. Je to nechutné. Lidé ve třetím světě žijí o několika hrstkách rýže. Mám děsné výčitky svědomí. Středa, 24. únors POPELEČNĺSTţEDA Kuchařky u nás ve škole dostaly vyhazov ! Obědy ted' přivážejí ve velkých termoskách z centrální kuchyně. Byl bych zorganizoval protestní akci, ale zítra píšeme test ze zeměpisu. Paní Leechová dostala za těch třicet let dřiny v kuchyni mikro- vlnnou troubu. Čtvrtek, 25. únors Při zeměpisu jsem získal patnáct bodů z dvaceti. Ztratil jsem bo- dy, poněvadž jsem napsal, že Falklandy patří Argentině. Pštek, 26. února Když mi stojí, má ted' třináct centimetrů. Když ne, nestojí skoro za to ho měřit. Moje celková kondice se zlepšuje. Myslím, že se mi to cvičení na rovná záda vyplácí. Býval ţsem ten typ, co na něm mohli dříví štípat. Teď jsem ten typ, co pozoruje, ţak se ští- pá na jiných. Sobota, 27. února Otec celý týden nevyrobil ani neprodal jedinou poličku. Žijeme teď ze sociálního poţištění a z podpory. Matka přestala kouřít. Pts dostává ţen půl psí konzervy denně. Neděle, 28. února PRVNĺ NEDÉLEPOSTNĺ K nedělnímu obědu jsme měli vejce, hranolky a hrách! Bez pu- dinku! Dokonce i bez pořádných ubrousků. Matka říká, že jsme nová chudina. Pondělí,1. března DEN SV. DAVIDA (WALES) Otec přestal kouřit. Bloumá po domě, bledý v obličeji, a hledá chyby na všem, co já dělám. Prvně od té doby, co se matka vrátila, se pohádali. Může za to pes, který sežral sekanou, co měla být k večeři. Ten chudák za to nemohl. Je hlady napůl šílený. Začne zase dostávat celou psí konzervu denně. Úterý, 2. března PRVNĺ ČTVRŤ MţsĺCE Moji rodiče trpí silnými abslinenčními příznaky. Pro nekuřáka, jako jsem já, je to docela zábavné. Středa, 3. března Musel jsem otci půjčit peníze na pět litrů benzínu; jel na poho- vor kvůli zaměstnání. Matka ho ostříhala a oholila a řekla mu, co jim má říct a jak se má chovat. Člověku je až trapně, když vidí, ţak otce vehnala nezaměstnanost do dětinské závislosti na dru- hých. Ted' čeká na vyjádření z městských služeb. Pořád je nemoený z toho, že nekouří. Je podrážděný a každou chvíli vybuchuje. Čtvrtek, 4. března Zatím žádné zprávy o zaměstnání. Trávím co možná nejvíc času mimo domov. Rodíče jsou nesnesitelní. Skoro bych si přál, aby zase začali kouřit. Pátek, 5. březns Vzali ho ! ! ! Nastupuje v pondělí, jako dozorce nad obnovou svahu u kanálu. Má na starosti bandu čerstvých školních absolventů. Na oslaVu koupil matce šedesátku cigaret Benson and Hedges a sobě šede- sátku značky Players. Já jsem dostal krabici tyčinek Mars. Sobota, 6. března Šli jsme se s Pandorou podívat na ten kousek stráně u kanálu, co má ted' můj otec na starosti. I kdyby pracoVal tisíc let, nikdy by ho nedokážal vyčistit od všech rozbitých kol a kočárků, plevele a plechovek od coca-coly ! Řekl jsem otci, že je v beznadějné situ- aci, ale on řekl: >>Právě naopak, do roka z toho bude kouzelné zákoutí.<< Ano, tatínku! A já jsem Naney Reaganová! Neděle, 7. března DRUHÁ NEDÉLE POsTNĺ Otec se šel dneska dopoledne podívat na svou stráň u kanálu. Přišel domů a zamknul se v ložnici. Doted'ka nevylezl. Slyším matku, jak se ho snaží povzbudit. Není jisté, jestli se zítra vypraví do práce, nebo ne. Spíš bych řekl, že ne. Pondělí, 8. března Šel do práee. Ze školy jsem to vzat kolem kanálu. Zastihl jsem ho, jak koman- duje bandu vyholených hlav a punků. Tvářzli se sebejistě a ne- hodlali pracovat. Nikdo z nich se nechtěl umazat. Zdálo se, že otec je jediný, kdo něeo dělá. Byl celý od bahna. Pokusil jsem se prohodit s těmi mladíky pár zdvořilostních frází, ale oni mou dobrou vůli ignorovali. Poukázal jsem na to, že byli odvrženi krutou, lhostejnou společností, ale můj otec řekl: >>Padej domů, Adriane. Pláeáš samý levičácký žvásty.<< Jestli si nedá pozor, brzo bude mit co dělat se vzpourou. Úterý, 9. březas ÚPLNÉK Mé výkony ve škole prudce klesaji. Z pravopisu jsem získal jen pět bodů z dvaceti. Možná že trpím chorobným nedostatkem snaživosti. Středa,10. března Otec mě požádal, abych po škole nevodil Pandoru ke kanálu. Řekl, že potom s těma klackama není k vydržení. Je pravda, že je úžasně krásná, ale ti klackové se prostě budou muset naučit ovlá- dat. Já jsem se to taky musel naučit. Pandora odmítá dovést náš vztah do důsledků. Někdy si říkám, co na mně asi vidí. Denně žiju v hrůze, že náš vztah skončí. Čtvrtek,11. březns Pandora a Pandořina matka se připojily k ženské družině mé matky. Žádný muž ani jínoch nesmí překročit náš práh. Otee se musel u nás v jídelně starat o úplné ţesle. Mrňavá dcera Ricka Lemona Herod se plazila pod stolem a vy- křikovala: >>Prs! Prs!<< Otecjí říkal, af drží hubu, ale já jsem mu vysvětlil, že se Herodina matka jmenuje Pris. Herod ţe ohromně radikální dítě, které nikdy nejí bonbóny a zůstává vzhůru do dvou v noci. Otec řekt, že ženské by měly být doma u plotny. Řekl to šeptem, aby nedostal smrtelný úder malíkovou hrţnou do ohryzku. Pštek,12. března Otec měl na kanálu úspěšný den. Už se téměř propracov al na trá- Vu. Na oslaVu přivedl ty vyholené hlavy a punky k nám domů na skleničku domácího piva. Když vpochodovati k nám do kuchy- ně, paní Singhová a moje matka se tvářily vyděšeně, ale otec jim je představil jako Baze, Daze, Maze, Keva, Melva a Boze a mat- ka a paní Singhová se trochu uklidnily. Boz mi pomůže Opravit brzdy na kole; je na kola odborník. Kra- de je už od svých šesti let. Sobota,13. března Dneska mi Boz nabídnul, že si můžu čuchnout z jeho lepidla, ale já to s díky odmítnul. Neděle,14. březns TŘETĺ NEDÉLE PClSTNĺ Všechny ženy, co znám, odešly na manifestaci za právo žen na práci. Paní Singhová šla v přestrojení. Viděl jsem Ricka Lemona v parku, Herod seděla na houpačce a on ji vyhazoval hrozně vysoko do vzduchu. Herod křičela: >> Prs ! Prs !<< Pondělí,15. března Jsem milován dvěma ženami ! Alžběta Sally Broadwayová předa- la při chemických praktikách vzkaz Viktorii Luise Thomsonové. Zněl : ţţZeptej se Adriana Molea, jestli se mnou chce chodit.ţţ Viktorie Luisa Thomsonová ( dále jen V. L. T. ) mi ten vzkaz pře- dala. Odpověděl jsem V. L. T., že ne. Alžběta Sally Broadwayová ( dále jsem A. S. B. ) se tvářila děsně smutně a začala slzet do Bunsenova hořáku. To je vážně báječné vědět, že mě milují Pandora i Alžběta. Možná že přece jenom nejsem tak ošklivý. Úterý, I6. března Pandora a A. S. B. se popraly na hřišti. Pandora mě znechutila. Na poslední schůzce Růžové brigády přísahala, že z ní bude ce- loživotní pacifistka. Pandora vyhrála. Hahaha! Středa,17. března DEN SV. PATRIKA. SVÁTEK V IRSKU. POSLEDNĺ CTVRŤ MÉSĺCE Pana O'Learyho přivezli ve 22.30 policejním autem. Paní O'Lea- ryová přišla požádat mého otce, aby jí pomohl dostat pana 0'Learyho nahoru do ložnice. Otec tam zůstal. I přes dVojitá ok- na slyším hudbu a zpěv. Když se člověk potřebuje vyspat do školy, to už přestává všechna legrace. Čtvrtek,18. března ţtu PROC DÉTI PROPADAJ1 od Johna Holta. Je to senzační. Jestli pro- padnu u zkoušek, bude to všechno chyba mých rodičů. Pšteh,19. března Moje slohová práce na angličtinu: A. Mole JARO Na stromech vybuchuji pupeny některé už maji i listky. Irětve se de- rou k oblozejak opili strašáci. Kmeny se svtţeji a zaplétaji do země, kde tvoři přebujelou změt' kořenů. Jasné nebe se nejistě chveţejako nevěsta na prahu svatebni komnaty. Ptáci plachti a derou se vzhůru na své bludné cestě kpéřovým oblakůmjak opili strašáci. Průzračný potůček vznešeně bublá na konci své cesty. iţK moři !rţ křiči. iţK mo- ři!ţţ opakuje neúnavně. Osamělý chlapec se zapálenými lýtky sedi a pozoruje svůj chladný obraz v neklidném toku. Srdce má ztěžklé starostmi. Jeho oči za- bloudi k zemi a spočinou na skvostném, vznešeném pestrobarevném motýlovi. Ten okřidlený hmyz vzlétá a s nim i chlapcovy oči. Jsou unášeny dál a dál, až jsou jen tečkou na rudě zbarveném západu. Citi v tom vlahém večernim vánku nadeţi lidstva. Pandora si myslí, že je to nejlepší věc, jakou jsem kdy napsal, ale já vím, že mě čeká ještě dlouhá cesta, než se své řemeslo naučím. Sobota, 20. března JARNĺROVNODENNOST Matka si nechala ostříhat všechny vlasy. Vypadá jako jedna z vě- zeňkyň tetičky Zuzany. Už nevypadá ani trochu mateřsky. Ne- vím, jestli jí mám něco dát ke Dni matek, nebo ne. Mluvila o něm včera večer a říkala, že je to obchodnický humbuk, který podporují jenom naivní blázni. Neděle, 21. března ţTVRTÁ NEDÉLE POSTNĺ. DEN MATEK 11.30: Nic jsem matce nedal, takže měla celé dopoledne špatnou náladu. 13.00: Otec řekl: >>Bejt tebou, hochu, mazal bych k Cherrymu a koupil matce gratulaci a nějakej dárek.<< Dal mi dvě libry, tak- že jsem donesl přání s nápisem >>Mám tě moc rád, mamínko<< ( jiné neměli, to už je můj osud ) a pět krabiček lékořicové směsi ( se slevou, protože byly pomačkané ). Zvedla se jí nálada a do- konce jí nevadilo, že otec odešel k babičce s kyticí tulipánů a že se vrátíl domů po pěti hodinách a táhnul z něţ alkohol. Pandořinu matku vzali na oslavu do restaurace. Až budu slavný, taky svou matku někam pozvu. Pondělí, 22. březoa Udělal jsem si seznam svých knížek. Mám jich sto padesát jedna, a to nepočítám všechny dětské knížky od Enid Blytonové. Úterý, 23. březoa Za jedenáct dní mi bude patnáct. Takže musím čekat už jenom rok a jedenáct dní, abych se mohl oženit, kdybych chtěl. Středa, 24. března To jediné, co mě ted' na mém vzhledu opravdu znepokojuje, jsou moţe uši. Trčí mi v úhlu devadesáti stupňů. Ověřil ţsme si to geo- metrickými pomůckami, takže vím, že je to vědecký fakt. Čtvrtek, 25. březoa DEN ZVţSTOVÁNf (KVARTÁLNf DEN). MESfC V NOVU Prožil jsem duchovní obrodu. Přišli k nám dva sympatičtí muži, kteří zastupovali nějakou náboženskou sektu. Říkají si Sluneční lidé. Mluvili o tom, že oni sami mohou pčinést mír na zemi. Za dvacét liber k nim mohu vstoupit. Nějak ty peníze seženu. Když jde o mír, nic není příliš drahe. Pátek, 26. března Snažil jsem se přemluvit Pandoru, aby vstoupila mezi Slunečné lidi. Moje argumenty ji nepřesvědčily. Přijdou zítra, aby se setka- li s mými rodiči a ti za mě podepsali pčihlášku. Sobota, 27. březns Sluneční lidé přišli v šest. Otec je nechal stát venku na dešti. Pro- mokla jim roucha. Otec řekl, že chtěli obalamutit hloupé dítě. Když odešli, matka je sledovala, jak jdou slepou ulicí. >> Ted' moc na spasitele nevypadaj. Vypadaj akorát zatraceně mokrý,<< řekla. Uronil jsem několik slz. Myslím, že jsem brečel úlevou - dvacet babek je spousta peněz. Neděle, 28. březns SMRTNÁ NEDĚLE. ZACĺNÁ BRITSKÝ LETNĺ ČAS Otec včera večer zapomněl posunout hodiny, takže jsem přišel pozdě k Pandoče na schůzku Růžové brigády. Odhlasovali jsme, že Pandořina otce kvůli jeho extrémně levicovým názorům na schůzi nepřizveme. Rozhodli jsme se, že budeme podporovat Roye Hattersleyho v jeho předpokládaném volebním zápase. Pandora zanevřela na Tonyho Benna, když zjistila, že je bývalý aristokrat. Klára Neilsonová představila novou členku, jmenuje se Barbara Boyerová. Je děsně pěkná a taky děsně inteligentní. Nesouhlasila s Pandořiným názorem na postoj NATO k otázce atomových zbraní. Pandora musela připustit, že Čína je neznámým fakto- rem. Pandora požádala Kláru Neilsonovou, aby už příště Barba- ru nevodila. Pondělí, 29. března Dneska jsem ve škole obědval vedle Barbary Boyerové. Je to do- opravdy báječná holka. Zmínila se o tom, že Panúora má spou- stu chyb. Byl jsem nucen s ní souhlasit. Úterý, 30. březns Dopouštím se s Barbarou nepohlavního cizoložství. Jsem stře- dem věčného trojúhelníku. Nlgel je jediný, kdo o tom ví. Přísa- hal, že bude mlčet. Středa, 3l. března Nigel to vyžvanil po celé škole. Zhroucená Pandora strávila od- oledne v ošetřovně. tvrtek, l. dubna APRĺL. PRVNf CTVRt MţSĺCE Barbara Boyerová ukončila naši krátkou milostnou aféru. Volal jsem jí do obchodu s drobným zvířectvem, kde pracuje na částeč- ný úvazek. Čistí tam klece. Řekla, že nesnese ten bolestný výraz v Pandořiných očích. Ptal jsem se jí, jestli je to apríl, ale ona řek- la, že ne. Dostal jsem pořádnou lekci. Kvůli chtíči jsem bez lásky. Zítřa je mi patnáct. Oholil jsem se, abych si spravil náladu. Pátek, 2. dubna Je mi patnáct, ale oficiálně jsem ještě dítě. Dneska nemůžu dělat nic, co bych nemohl udělat už vţera. Ach jo! Dostal jsem sedm gratulací od příbuzných a tři od přátel. Jako obvykle jsem dostal spoustu japonských šmejdů. Bert mi dal sta- vebnici letadla, která ţe ze západního Německa. Pandora moje narozeniny ignorovala. Nemám jí to za zlé. Zradil jsem její důvěru. Boz, Baz, Daz, Maz, Kev a Melv mi cestou z kanálu přišli dát ho- bla. Boz mi přidal k té stavebnici tubu lepidla. Sobota, 3. dubna 8.00: Británieje ve válce s Argentinou!!! Právě to hlásili v rádiu. Jsem z toho celý bez sebe. Polovina mého já mi říká, že je to tra- gédie, a druhá polovina si myslí, že je to děsně vzrušující. 10.00: Probudil jsem otce, abych mu řekl, že Argentina přepadla Falklandy. Vystřelil z postele, protože si myslel, že Falklandy leží u skotských břehů. Když jsem ho upozornil, že jsou vzdálené osm tisíc mil, zalezl zpátky a přetáhl si deku přes hlavu. 16.00: PráVě jsem prožil nejvíc ponižující zážitek sVého života. Začalo to tím, že jsem se pustil do sestavování letadla. Byl jsem skoro hotový, když jsem si řekl, že bych si mohl zkusit čuchnout toho lepidla. Strčil jsem nos k podvozku a čuchal pět vteřin. Nic to se mnou nedělalo, ale nos se mi přilepil k letadlu! Otec mě vzal na pohotovost, aby mi ho odstranili. Vážně nevím, jak jsem přežil všechen ten smích a hihňání. Doktor z pohotovosti mi do karty napsal: >>čichač lepidla<<. Zavolal jsem Pandoře ; zastaví se, až půjde z hodiny violy. Láska je to jediné, co mě ještě drží při smyslech. .